Maybe we'll leave together [ DOKONČENO ]

Není to tvoje chyba

,, Jsem Tom, Tom Holland"

,, Aime Collins"

--------------------------------------------

Už je to asi minuta co na sebe jen blbě koukáme, jelikož vím že asi nezačne první rozhodla jsem se já.

,, No, takže za 3 hodiny máte být na jednom focení pro časopis actor week. Takže bychom měli jet, je to docela daleko." začala jsem a on jakoby se probral.

,, Ehmm dobře, a ještě něco nebo potom máme po zbytek dne volno?"

,, Po tom vás čeká ještě krátký rozhovor do toho časopisu a to bude vše. Budete mít volno."

,, A co vy?" řekl a oba jsme se pomalu rozešly k výtahu na konci chodby.

,, Já jsem tu od toho že kdyby jste něco potřeboval budu se vám to snažit zařídit. Takže mám volno až vy mi sám řeknete že mám volno."

,, Tak dobře" řekl jak jsme došli k autu ,, Takže jedeme ke mě domů."
Promluvil asi po dvou minutách v autě

,, Nejspíš ano, a mimochodem měla jsem řídit já."

,, Proč? Žena jako vy, by se měla vozit pořád, a neměla by brát ohled na známou osobnost."

,, Jsem na to zvyklá a navíc je to moje práce."

,, Prostě budu řídit já." Oznámil a bez dalších slov se soustředil na řízení. Myslela jsem že to bude jen další nafoukaná hvězdička která mi bude říkat co mám dělat. Ale on je tak jiný. Je hodný, vůbec neřešil to že jsem předtím do něho vrazila.

,, Jak jste to myslel "žena jako já" ?" Zeptala jsem se a on zastavil na kraji silnice a podíval se mi hluboko do oči až jsem si myslela že mi vidí do duše. Pane bože! Byl takhle krásný i před tím?

,, No jste krásná, chytrá, milá a ehmm měly bychom jet. Ať nepřijedeme pozdě" odbočil od tématu, vážně si myslí že jsem krásná a chytrá. Nebo to řekl jen aby zachránil situaci?

***

Když jsem dorazily k Tomovi domů, nestačila jsem se divit. Byl to obrovský luxusní dům zbarvený především to tmavých barev.

,, Máte to tu hezké." pochválila jsem mu dům. A on se na mě s úsměvem podíval.

,, Jo je to možná moc luxusní.... ale jsem tu doma." dokončil větu. A spolu jsme se rozešly nahoru po schodišti. Hned jak jsme vyšli schody jsme zamířily do jeho šatny a tam mě teprve čekalo překvapení. Tolik oblečení jsem viděla jen v nákupním centru.

,, Jen to řekněte, mám oblečení jako holka. Já vím je to divný ale spoustu oblečení mi koupil Andrew a ta-" nestihl dokončit protože jsem ho utnula, jinak by mi tu začal skládat román.

,, To jsem si ani nemyslela, jen je toho hodně a neměly bychom se touhle debatou zatěžovat a začít vybírat." řekla jsem a usmála se. Úsměv mi opětoval a já začala vybírat co si obleče. Někdo by možná řekl že je opravdu divné, třeba Tom vypadal že je to pro něho velmi divná situace. Pro mě jen z poloviny, vždy jsem pracovala pro ženy ale nikdy ne pro muže. Sakra sexy muže. Tak dost pracuješ pro něj! Seber se SAKRA!! Okřikla jsem se v hlavě.

,, Takže co třeba tohle?" ukazovala jsem na koženou bundu bez zipu.

,, Myslím si že bych v tom vypadal jako blbec." odpověděl a já protočila očima ,, Už jsem vám říkal že mi lidi říkají že jsem vybíravý jako holka?" zeptal se s trochou ironii v hlase.

,, Ne ale ti lidi co vám to řekly byli určitě moudří." zasmála jsem. On jako ze srandy udělal že ho moje slova bodla do srdce a potom jsme se oba jen smáli. Po dlouhém vybírání oblečení jsme konečně našly ten správný outfit.

,, Super, kolik že máme ještě času?" zeptal se když zavazoval boty.

,, Rozhovor je až za dvě hodiny, takže zatím máte hodinu volno, potom budeme muset vyrazit."

,, Dobře a myslíte že si můžeme normálně tykat?" zeptal se a já jen s překvapením na něj koukala. Nikdy jsem si s lidmi pro které pracuju netykala. Tenhle chlap se mi zatím líbí, samozřejmě čistě pracovně ,, Jestli ale nechc- já jen... je to takové zvláštní, nikdy jsem asistentku neměl takže je to takové divné. Ale vážně jestli nechcete nevadí můžem-" a je to tady, už mi tu skládá báseň.

,, Ne já- já jasně že chci jen...no.. nikdy jsem netykala lidem pro které pracuju."

,, Tak by to chtělo změnu, Aime. Četl jsem v tvém životopise že se píšeš A-i-m-e a ne jako ostatní A-m-y. Chtěl jsem se zeptat proč?"

,, No moje mamka byla z Bulharska a otec z Británie a dali mi jméno Aimelin je to jméno z latiny." vysvětlila jsem

,, Takže Aimelin? Moc hezké a originální jméno." řekl a usmál se

V našem rozhovoru jsme pokračovaly dole v obývacím pokoji. Řekl mi o sobě tolik věcí, spoustu věcí jsem o něm už věděla ale pro něj jsem stále byla tak nějak nepřečtená kniha. Ale během našeho rozhovoru stačil tu knihu otevřít a začít hltat slovo po slovo, větu po větě. Jen jsem čekala až začne téma rodina a já nebudu mít šanci se z toho vyvléknout.

,, A co tvoji rodiče? Máš nějaké sourozence?" A sakra, je to tady.

,, No kde začít. Moje máma jak už jsem řekla byla z Bulharska a můj táta z Británie, zamilovaly se do sebe když táta byl jako kluk na dovolené v Bulharsku. V dospělosti se táta přestěhoval do Bulharska a začal mámu hledat když ji našel byla na vysoké. Po půl roce se vzali a udělali si mého staršího bráchu Andreie, o 8 let později si rodiče udělali mě a přestěhovaly se do Londýna. Už od mala jsem milovala hudbu a tanec, vždycky jsem si zapnula kazety s písněmi a zpívala a tancovala po celém domu. To táta mě k tomu všemu vedl, máma byla zdravotní sestra takže nebyla často doma. Když mi bylo 6 let rodiče mě přihlásily do muzikálu, nikdo mě tam neměl rád proto jak vypadám. Když jsem byla malá byla jsem strašně hubená všichni si mysleli že jsem anorektička, ale nebyla jedla jsem úplně normálně. Ve škole jsem vždy byla nejlepší a proto mě taky šikanovali. Ten rok taky zjistily tátovy rakovinu krve, poslední den jsem mu šla do nemocnice zazpív-" už jsem skoro brečela ale snažila jsem se předním být silná ,, zpívala jsem mu jeho oblíbenou písníčku a potom jsme si ještě povídaly o akordech potom mu zkolabovalo srdce a on zemřel. Po tátově smrti jsme to všichni nesly špatně, máma to nezvládala s placení účtů a tak si musela brát dvojité směny aby aspoň mohla zaplatit nájem. Brácha byl pořád někde pryč se svou partou a já zůstávala doma s babičkou. Jednou jsme měly velké vystoupení a máma tam měla přijít ale měla autonehodu, prý to byla sebevražda. Po mámině smrti jsem měla jít do bratrovi péče ale ten řekl že mě nechce a zmizel od té doby jsme ho neviděla. Tak mě vychovávala babička. A tohle je můj život." A už jsem brečela.

,, Není to tvoje chyba" řekl Tom a obejmul mě. Hned jsem se odtáhla a řekla že musím na vzduch šla jsem na zahradu a tam to snažila celé zpracovat. Tohle všechno jsem nikomu neřekla jen Zendaye nikomu jinému. Musela jsem si vzít svůj inhalátor jinak bych asi nedala.

,, Aime mrzí mě že jsem se na to zeptal. Si v pořádku?" co se tak stará? Proč je na mě tak milý?!

,, Jo jo v pohodě, hele už musíme jít, tak jdeme." řekla jsem a obešla ho abych se dostala k vchodovým dveřím.

***

Celý rozhovor dopadl úžasně. Jakmile rozhovor skončil Tom šel rovnou za mnou a řekl mi něco co bych fakt nečekala.

,, Máš to! Jsi oficiálně moje asistentka Aime!" na nic jsem nečekala a skočila mu okolo krku, nevím proč ale u něj v objetí jsem se cítila tak bezpečně. Jakoby mi nikdo nemohl ublížit.

No s Tomem to bude něco zajímavého.

Druhá kapitola venku! Doufám že se líbila.
Love you Caroline 🦋🕷