Maybe we'll leave together [ DOKONČENO ]

Slzy

,, Konečně doma!" řekla jsem a skočila do postele, Tom se jen zasmál a lehl si zamnou. Abych vám trochu objasnila situaci. Já a Tom jsme spolu už přes 3 měsíce, a zatím nám to klape. A to moje " Konečně doma" je myšleno tím že jsme přijely domů z Atlanty kde se natáčel Spiderman. Za celou dobu co jsme tam byly jsme s Tomem dělaly jakože nic, prostě jen pracovní vztah a možná i trochu přátelský. Ale vždy když jsme byly alespoň malou chvilku sami, jsme toho využily. Jestli si ale myslíte že jsme spolu za tu celou dobu spali, tak jste na velkém omylu. Od té doby co jsem Tomovi řekla že jsem pana, jakoby se mě bál dotknout a za poslední týden možná i podívat. Spíš jsme se spolu třeba občas dívaly na filmy nebo si povídaly nebo obejmuli. A jelikož už mě nebaví tohle jeho divadlo z názvem ,, Nechci se na tebe ani podívat" rozhodla jsem se jednoduše zeptat. 

,, Tommy?" otočila jsem se na něj.

,, Ano, zlato?" hned mi odpověděl a otočil se taky.

,, Proč se mě bojíš dotknout nebo za poslední týden i pomalu podívat?" 

,, Cože? Proč si tohle myslíš? Jen jsme oba měly moc práce toť vše." 

,, Dobře." řekla jsem a vstala, obešla jsem postel abych se dostala na jeho stranu. On jakoby věděl se postavil. Na nic jsem nečekala a spojila naše rty. Zase jsem cítila ten pocit v břiše. Polibky byly jemné ale začali se měnit na vášnivé a plné chtíče. Spolu jsme opět spadly na postel hned jsem mu začala sundávat tričko a on mě taky. 

,,Aime počkej." zastavil mě když jsem mu rozepínala kalhoty. 

,, Co je? Děje se něco? Je všechno v pořádku?" hned jsem se zeptala.

,, Já myslím že bychom neměly...." No to si ze mě dělá prdel!

,, A proč ne? Protože jsem to s nikým ještě nedělala? To ti vadí?" řekla jsem a odstrčila ho na stranu. 

,, Ne, jen je to tvoje poprvé a myslím si že by to mělo být s někým koho budeš opravdu milovat a on bude milovat tebe." Auuuuuuu!? Proč jeho slova tak moc bolí? Do očí se mi začaly vhánět slzy, jeho slova mě tak moc bolela. Já ho miluju, jako fakt hodně, ale on to tak necítí. Na nic jsem nečekala, vstala jsem vzala si svoje tričko a rychle vyběhla z místnosti. Seběhla jsem schody vzala si mikinu a dala si boty a vyběhla z domu. Nevím kam běžím ale musím na chvíli vypadnout. Nezajímá mě že je prosinec a já mám na tobě jen lehkou mikinu a ještě aby tu náhodou něco nechybělo začne sněžit. Najednou mi na telefon přijde zpráva, čekala bych že je od Toma ale je od neznámého čísla. Pane bože! To ne to se určitě nestalo!

Přišla mi fotka kde se Tom líbá s nějakou holkou a k tomu je napsané: Už není tak úžasný. 

Normálně bych si řekla fajn, to bylo ještě než jsme spolu něco měly. Ale ta fotka je stará asi týden! Tu fotku jsem Tomovi přeposlala se vzkazem že je konec a nechci ho vidět. Na odpovědět jsem nečekala a šla prostě dál. Najednou u mě zastavilo auto ze kterého vylezl Tomův bratr, Sam. 

,, Jé ahoj Aime, co tu děláš? A není ti zima, máš na sobě jen mikinu?" 

,, Hele Same před chvílí jsme se s Tomem rozešly. Nemyslím si že bych něco teď chtěla mít jeho rodinou." 

,, Aha to mě mrzí ale nenechám tě tady mrznout. Pojeď alespoň ke mě, jenom na chvíli ať se zahřeješ." 

,, Tak fajn." 

Doufám že se vám kapitola líbila. Luv u Caroline🕸💕