Maybe we'll leave together [ DOKONČENO ]

Zkažené rande

Právě si do kufru zabalím poslední kus mého oblečení a rukou si otřu neposlušnou slzu. Zítra brzo ráno odjíždím na turné a ano těším se, ale na druhou stranu je mi strašně že odcházím od Toma. Devět měsíců bez toho koho miluju. Tom semnou jet nemůže, protože má i svou práci a já to chápu.

,, Aime!" slyším ze zdola hlas mého úžasného přítele.

Dnes máme rande. Nikdy jsme ho tak nějak neměly, a proto se Tom rozhodl že mě prostě někam pozve. Ten nápad se mi líbil, proto jsem ho také přijala. Byla jsem už nachytaná, ale musela jsem si ještě něco sbalit.

Můj večerní outfit, nebyl zas takový zázrak. Vzala jsem si lehké smaragdové tričko, černé džíny s opaskem a taky černé podpatky. Neměly jsme namířeno někam do luxusní restaurace, ale měly jsme v plánu se jít jen projít a potom prostě do nějaké klidné hezké restaurace.

,, Už běžím!" zakřičím zpět, popadnu svou černou bundu a odcházím dolů za Tomem. Přijel sice dřív, ale to mi nevadilo. Klíče má a když jsem mu řekla že ještě nejsem, prohlásil že počká.

Když přijdu dolů, uvidím Toma stát u kuchyňského ostrůvku. Hned jak mě uvidí se mu oči rozzáří. Docela mi to lichotí a tak si skousnu spodní ret. Když se ke mě rozejde, uvidím ho v celé své kráse. Musím říct že jsem se držela abych nezačala slintat, protože vypadl děsně sexy.

Když dojedeme k restauraci, Tom mi jako gentleman otevře dveře, abych mohla vystoupit z auta. Jen se usměju a vystoupím.

,, Doufám že se ti tu bude líbit." řekl když otevíral dveře. A vlastně ani doufal nemusel. Bylo to tu nádherný. Taková normální tichá restaurace.

,, Je to tu nádherný." pronesu a propletu si s Tomem prsty. Ruku v ruce se rozejdeme k našemu rezervovanému stolu.

Tom odsune židli a já si na ní sednu a přisunu se více ke stolu. Dnes je tak kavalírský, ale teda nestěžuju si. Po chvíli čekání a divného ticha, k nám přišel číšník a zeptal se na naši objednávku. Oba jsme řekly naše požadavky a opět nastalo ticho. Prvně to bylo příjemné ticho, ale jako se z toho potom stalo to trapné. Ani jeden jsme nevěděly co máme říct. Nebylo to poprvé. Poslední dobou se to stávalo často. Trávily jsme až moc času spolu. Když jsem chodila do studia nebo klidně i do obchodu, byl semnou.

*píseň v médiích

,, Možná to není tak špatné." pronesu a on na mě zaměří pohled.

,, Jak to myslíš?" zeptá se a trochu pokrčí obočí.

,, Nemyslím to špatně. Jen mi přijde, že spolu trávíme spoustu času a prostě už si nemáme o čem povídat. Chtěla jsem s tebou trávit co nejvíc času, než odjedu na tu-"

,, Neříkej to." přeruší mě. Hned jak to řekne nám donesou jídlo. Už nic neříkáme, jen se oba pustíme do svého jídla. Objednala jsem si steak s hranolkami a salátem a Tom si dal to samé. Na pití jsme si dali červené víno.

Když jsme dojedli, už mi to nedalo ,, Co máš za problém? Ještě než jsme došli sem, byl si v pohodě." řekla jsem v klidu. Spíše možná i ustaraně.

,, Nic mi není." tak fajn, já na to nemám. Zvedla jsem se odešla. Slyšela jsem za sebou Tomův hlas, ale to mi bylo jedno. Nechci se dívat, jak tu nejeví žádný náznak že tu semnou chce být.

Když jsem vyšla z restaurace, zamířila jsem do protějšího parku. Byla zima, protože jsem si tam nechala bundu. Ale to je mi jedno. Naštěstí jsem svůj mobil měla v kapse od džínů, a tak jsem vytočila taxi a jen čekala. Hned jak přijel jsme mu nadiktovala kam má jet. Tom mi nevolá ani se mě nepokoušel najít.

Nechtěla jsem odjíždět bez rozloučení, ale nemám co už ztratit. Odjedu ještě dnes...

Další kapitola je na světě.

Zaprvé bych chtěla říct že možná nebudu tak aktivní. Aktivita se tu pomalu vytrácí, a proto možná delší dobu nevyjde knížka. Možná až se aktivita zlepší. A zadruhé, vyšla nová knížka Realita současnosti. Tak doufám že se vám bude líbit.

Zatím Car..