Maybe we'll leave together [ DOKONČENO ]

Protože tě nechám jít

Hned jak jsem dojela do svého bytu, jsem zamířila do ložnice se převléct. Byla jsem stoprocentně rozhodnutá že chci právě teď odjet pryč. Tom mi neustále volá a píše zprávy, ale právě teď ho nechci vidět. 

Pořád mi říkal, jak to spolu zvládneme a jak se budeme občas navštěvovat. Ale potom jak se dneska choval.... už si prostě nejsem jistá. Byl to možná špatný nápad. Vrátit se do Londýna a myslet si že je vše v pohodě? Že ho znovu nepotkám? Že se znovu nezamiluju? Blbost.

Jakmile jsem vše dokončila, začala jsem volat Mikovi. Řekla jsem mu vše a hlavně to že musím vypadnout. Mike přesunul můj let do New Yorku, už na dnešek. Ano, můj první koncert je v NYC. Na všem jsme se domluvily a já měla ještě hodiny čas. Letadlo mi letí až v jednu ráno a právě je 21:00. Jak říkám mám čas. 

Když jsem sešla schody, první co jsem viděla byl Tom. Seděl na barové židli s hlavou v dlaních. Nemám tušení jak se sem dostal, ale to je asi možná ta poslední věc o kterou se zajímám. Hned jak si mě všimne se postaví a rychlím krokem jde ke mně. Nevěděla jsem co chce udělat a hlavně jsem nečekala to co udělal. Přitáhl si mě to objetí. Nezmohla jsem se na nic jiného než mu to svoje opětovat. 

,, Ani nevíš, jaký jsem měl strach. Bál jsem se že se ti něco stalo." zašeptá mi to vlasů.

,, Jsem v pohodě." pronesu taky tiše, vlastně skoro neslyšně. Chtěla jsem začít mluvit, ale Tom spustil dřív.

,, Omlouvám se. Strašně moc. Já jen- já prostě nechtěl aby si odjela. Byl jsem naštvaný na sebe..." 

,, Proč na sebe?" zeptám se. Tom ale sklopí hlavu a nemluví. Proto jeho obličej vezmu do rukou a hluboce se mu zahledím do očí.

,, Protože tě nechám jít." 

,, Ale já se přece vrátím... Budeme si volat a psát.... A určitě přijedeš nebo se uvidíme v nějakém městě. Všech-"

,, Nebude to v pohodě." pronese a sundá moje ruce ,, Víš že to nebude fungovat." zašeptá skoro neslyšně.

,, Ale my to zvládneme." zašeptám zpět a už mám na krajíčku slz.

,, Ty možná ano... Ale já ne. Prostě my dva nikdy nemůžeme fungovat. Co jsme si myslely?! Že to bude jiné? Že všechno bude v pohodě? Jenomže s toho všeho plyne že k sobě vlastně nepatříme." tak fajn slzy už tečou.

,, Jak to můžeš říct? A víš co přestaň! Už mě nebaví jak to pořád vzdáváš! Takže... Buď to ukončíme navždy, nebo to spolu zvládneme. Ale já už se nenechám znovu zlomit." řeknu už více naštvaným hlasem. Tom na mě jen kouká, nejspíš nečekal že po něm takhle vyjedu. 

,, Dobře." pronese a přejde ke mě ,, Možná odejdeme spolu." Pronese, věděla jsem že to znamená že to zvládneme. Jen se pousměji a on mi úsměv oplatí. Tom mě sevře v náručí a potom políbí. 

Tak je tady ta kapitola, kterou jste tak chtěly. Ale nevím jestli nějak budu moc pokračovat. Knížka bude za chvílí končit. Ale mám pro vás dobrou zprávu. Připravuji pro vás novou knížku. Možná bude na téma Tom Holland a nebo taky ne. Nechte se překvapit.