Maybe we'll leave together [ DOKONČENO ]

Nikdy jsem nikoho nemiloval jako tebe

,, Kde si sakra byla?" 

,, Jak to myslíš?" pronesu. Nevím o čem mluví ani co se stalo. Ignoruje mou otázku a míří do obyváku.

,, Volám ti a píšu a ty nic. Obvolávám lidi, jedu k tobě do studia a prostě nic. Takže se zeptám ještě jednou. Kde si byla?" zeptá se už trochu víc v klidu. Hned se natáhnu pro mobil a zjistím že mám přes dvacet zmeškaných hovorů od Toma, a dalších deset od dalších lidí. Taky asi patnáct esemesek. Vypla jsem si zvonění, nechtěla jsem aby mě už dnes někdo otravoval. A tak jsem ho prostě vypla.

,, Promiň vypla jsem si telefon." pronesu ale on se jen zamračí. To nebude dobrý.

,, Lžeš. Jen si mě ignorovala. Byla si s Tylerem? To ti to ráno nestačilo? Podvádíš mě?" ptá se na otázky s velkou ironií v hlase. 

,, Cože?! Chceš říct že já tě podvádím! A jak si na to asi došel? Protože ti nezvedám telefon? Protože si myslíš že jsem děvka?" řeknu, nebo spíš zakřičím. Už mi došly nervy. Chce válku má ji mít.

,, Možná jo!" řekne a mě se vybaví naše poslední hádka. 

,, No já nevím kdo mě tady před dvěma lety podvedl se svou bývalou! A víš co to je v pohodě. Protože děvka jako já si to přeci zaslouží ne? Sice jsem spala jen se dvěma muži ale i tak jsem děvka! A víš co možná jsem měla zůstat s Tylerem!" zakřičím a vím že Tomovi v žilách proudí krev tak milionkrát rychleji. Vypadá to že nám tu pan "dokonalý" zuří. 

Tom vybouchl a shodil ze stolu vázy s kytkou kterou jsem od něj dostala. Potom se otočil na mě a chytl mě za krk. Přejšel semnou ke zdi naproti. A já se bála co udělá.

,, Možná jo ale ty si mi prostě do toho života musela vstoupit! Musela si se tam vesrat! Jediný na co si ty dobrá je sex a vydírání a shazování lidí! Možná máš teď karierů ale to ti na to abys měla i něco jiného nestačí!" křičí na mě a jeho ruka na mém krku mě přidušuje. Je naštvaný a já vyděšená. Chtěla jsem válku ale ne smrt.

,, To- Tome. Dusi- š mě." zašeptám z posledního dechu. On jakoby se probral, pustil mě a poodstoupil. Hned jsem se rozkašlala a chytla se za místo kde před chvílí byla jeho ruka.

,, Pane bože Aime. Omlouvám se nevím co to do mě vjelo." řekl a přešel ke mně, ale já odstoupila. Bála jsem se ho. Bála jsem se že to udělá znovu. Nevěděla jsem že by toho někdy byl schopný. Ublížit mi fyzicky.

,, Odejdi." zašeptám a z očí mi začnou téct slzy. 

,, Aime, prosím. Omlouvám se. Mrzí mě to. Já- já byl jsem naštvaný a bál se o tebe. Promiň že jsem tak vyjel. Promiň mi to. Pojď půjdeme si lehnout a vyříkáme si to rán-" 

,, Odejdi. Prosím odejdi." řeknu a rozeběhnu se do svého pokoje. Slyším za sebou Tomův hlas ale ignoruju ho.

Když doběhnu do pokoje, ihned zamknu dveře a sklouznu po nich až na zem. 

,, Aime prosím otevři. Aime... Aime...Prosim otevři ty dveře." slyším vzlykat Toma za dveřmi. Jde slyšet že brečí. To já taky. 

,, Zase si to udělal! Zlomil si mě! Zase!" křičím přes vzlyky a dveře které nás dělí.                                   ,, Proč mě tak nesnášíš?" zeptám se po chvílí ticha. 

,, Aime já tě miluju! Miluju tě tak moc... Nikdy jsem nikoho nemiloval jako tebe. Jen prosím neodcházej. Neopouštěj mě." poslední slova zašeptá a při tom se mu zlomí hlas. Oba brečíme. Chtěla bych aby to byl jen sen. Aby jsem se probudila a Tom by mě potom uklidnil ve své náruči a řekl že je to jen zlý sen ,, Neopouštěj mě znovu." řekne a rozbečí se nahlas. Je to sice chlap, ale nikde se nepíše že nebrečí. Mrzí ho to ,, Miluju tě." pronese. A mě všechno přejde. Otevřu dveře a uvidím ho sedět na zemi se slzami v očích. Hned si k němu kleknu a prstem mu zvednu hlavu. 

,, Jsem tady. Nedokážu tě opustit." zašeptám a obejmu ho. Tom se mi rozbrečí do ramene. 

Po chvíli se zvedneme a dojdeme k posteli, na kterou si lehneme. Tom si mě přivine k sobě a políbí na čelo, přikryje nás dekou a oba upadneme do říše snů...

Další kapitola už druhá za dnešek. Btw. Děkuji za 100 hlasů ale věřím že by to mohlo být lepší.