Maybe we'll leave together [ DOKONČENO ]

Turné

Trochu to pozměním, Aime nebude mít hned vstup s výtahu. Prostě se mi to sem nehodí. A taky tady nebude žádný rok 2020 jako korona atd. Už tak je to dost depresivní. Užijete si čtení.

O Týden později:

Oba jsme mlčely a nevěděly, jak navázat konverzaci. Nebyla to taková ta trapná chvilka ale ta příjemná, kde slova jednoduše nejsou třeba. Ležely jsme v posteli v objetí, To mě hladil na holých zádech a já je ho na hrudi. Bylo to příjemné, po celém těle jsem měla husinu a on na tom byl stejně. 

,, Co budeme dneska dělat? To co poslední dva dny a nebo máš něco v plánu?" naráží tím na ty dva dny plné ležení v posteli, koukání na filmy a hlavně sexu. Jen jsem se usmála a lehla si na něj.

,, Dneska je Pondělí. To znamená že dneska mám moc práce." 

,, Práce? Co máš za práci?" zeptal se klidně.

,,Musím jet do studia, podepsat nějaké smlouvy, nafotit nějaké fotky a mám rozhovor. Takže spoustu práce." řeknu a dlouze ho políbím a vstanu. Tom jen koukal jak moje nahé tělo mizí v koupelně, kam jsem se přišla osprchovat. 

Stoupla jsem si pod proud horké vody a rovnou si vzala šampon a začala jsem si s ním umývat vlasy. Po tom co jsem skončila se svou hygienou jsem chtěla vypnout vodu, ale ruka mého přítele mě zastavila. Hned jsem se k němu otočila, ale než jsem stihla něco říct jeho rty byly na těch mích. 

,, Tome, zlato. Mám tam být za hodinu a půl musím se nachystat." řekla jsem a odtáhla se.

,, Hodina a půl? To je dost času." řekl a vyhoupl si mě na sebe. Chtěla jsem něco říct ale nemohla jsem odolat a tak jsem jen spolupracovala.

Po dlouhé sprše a trochu sexu, jsem se začala chystat. Když jsem dojela před studio, hned jsem si vzpomněla na ten večer. Od noci v New Yorku, jsem si na to vůbec nevzpomněla. Došla jsem do studia a už na mě začaly padat otázky. Všechny byly stejné, jestli jsme se s Tomem rozešly a jestli s tím budu něco dělat. Na všechny dotazy jsem odpověděla a šla si sednout na gauč a číst si všechny ty papíry. 

Večer:

Konečně doma! Dnes byl dlouhý den, už jsem se těšila jak přijdu domů. Taky je pravda že jsem tu dlouho nebyla. Byla jsem v New Yorku a potom celou dobu u Toma. Hned jsem zaplula do mé velké luxusní šatny a převlékla se do něčeho pohodlného.

Potom jsem šla do kuchyně a začala si dělat něco na večeři. Udělala jsem si Lasagne a potom se do nich hned vrhla, až jsem si málem opařila jazyk. Když jsem dojedla, zamířila jsem do pracovny a tam začala řešit ještě nějaké věci. Jo já vím, lidi si myslí že si jen odezpívám pár písní a mám vyděláno na celý život. Jenomže to obnáší mnohem víc. Skládání, zpívání, rozhovory, plánovaní koncertů a spoustu dalších věcí. A to právě teď dělám. Před pár týdny jsem vydala album a proto jsme dnes plánovaly turné. Je to docela velká věc, a právě proto to ještě neřeknu Tomovi. Budu muset odjet na turné a tím pádem na sebe nebudeme mít čas. 

Když už jsem skoro hodinu seděla u počítače, zazvonil zvonek. Hned jsem se zvedla a šla otevřít. Zvonek neustával a zvonil jako šílený. A u toho někdo bušil na dveře. 

,, Však už běžím!" zakřičím, i když mě přes ten rachot nikdo nemůže slyšet. 

Když otevřu dveře, uvidím Toma. Má zarudlé oči a je udýchaný. V jeho očích je smutek a taky starost. Jen na mě koukne výrazem plné beznaděje a já zas na něj s výrazem zmatenosti.

,, Kde si sakra byla?" 

Nevím, co mu mám odpovědět....

Další kapitola venku. Trochu nestíhám pardon.