Maybe we'll leave together [ DOKONČENO ]

A jsme si zase blíže

,, Ty odjíždíš na Turné?" zeptá se a svůj smutný pohled přemístí na mě.

Nic mu na to neodpovím, protože nevím co. Popravdě, jsem věděla že bude turné už nějakou dobu. Ale až včera jsme si to všechno potvrdily. 

,, Já- promiň. Chtěla jsem ti to říct, ale bála jsem se že-"

,, Že co? Že se budu zlobit? A možná máš pravdu. Ne, tohle neberu." řekne a vyběhne z pracovny.

,, Nechci se už hádat." pronesu když za ním doběhnu. 

,, Já taky ne. Promiň, já jen... Nechci aby si odjela."

,, Tak pojeď semnou." vyhrknu bezmyšlenkově. Tom se na mě překvapeně podívá a já jen kývnu na náznak toho že to myslím smrtelně vážně. Chci aby jel semnou.

,, Víš že to nejde." pronese a zvedne se z gauče. 

,, Tak to můžeme zkusit na dál-" 

,, Nebude to fungovat, to přece víš." přeruší mě. Přejde ke mě a obejme mě. 

,, Ale nějak to zvládneme." zašeptá. 

O Tři Týdny později:

,, Noták, musíme jít." řeknu se smíchem. Ale Tom mě nepustí, je až moc fascinovaný mým krkem.

,, Teď ještě ne... Mám tady něco rozdělaného." pronese a dál pokračuje ve své práci.

Flashback:

,, Měly bychom jít." řeknu ze smíchem.

,, Teď ještě ne... Mám tady něco rozdělaného." řekne Tyler a svou pozornost dál věnuje mému krku.

End

Ta vzpomínka, je stejná. Tohle už jsem zažila. 

,, Tommy počkej." řeknu a odstrčím ho od sebe. 

,, Co se děje?" zeptá se.

,, Ale-ale nic. Prostě bychom už měly jít." řeknu a vstanu z postele. 

Dnes jsme totiž měli společný rozhovor a nějaké focení. Bylo mi to trochu divný, ale s Tomem jsem se cítila sebevědomě. Vlastně to nebylo tak nějak zajímavé, ptala se pořád na to stejné. Jak dlouho jsem spolu? Jak jsme se poznali? A další podobné otázky.

Večer: 

Seděla jsem na gauči a četla si svou oblíbenou knížku. Tom byl v kuchyně a dělal večeři. Nenutila jsem, řekl že dnes mi chce udělat večeři a já jen s radostí souhlasila. Dnes nemám nějak náladu na nic. Jsem rozrušená a hlavně unavená. Mám špatné spaní, ale to jsem Tomovi neřekla. Nechci aby měl starosti. 

,, Večeře!" zakřičí Tom z kuchyně, namáhavě se zvednu a jdu si vychutnat večeři. Posadím se ke stolu a Tom mi přinese večeři.

,, Hmm, moc dobrý." řeknu s plnou pusou. Bylo to dobré, ale s toho všeho nemám chuť jíst. Chtěla jsem Tomovi udělat radost a tak jsem mu jídlo pochválila a věnovala polibek na tvář.

Potom co odejdu z kuchyně moje kroky míří do šatny. Převleču se do něčeho civilizovanějšího a řeknu Tomovi že jdu ven. To by to však nebyl on, aby se v tom nerýpal.

,, Kam jdeš?" řekne a postaví se z gauče, na kterém do posud seděl. 

,, Jen ven, pročistit si hlavu." řeknu a usměju se. A chystám se k odchodu.

,, Tak fajn, už toho mám dost!" řekne nahlas Tom.

,, O čem to mluvíš?" hraju blbou.

,, To tvoje chování. Chováš se tak poslední dobou. Vím že se vždycky v noci zvedneš a odejdeš. Vím že nemáš chuť k jídlu. Vím že si úplně vyřízená. Já vím že o tom možná nechceš mluvit, ale já jsem tady. Tak mluv. Aime... Co se děje." rozhazuje rukama a u toho se dívá všude možně. Už se neudržím a všechny emoce vyplouvají na povrch. Rozbrečím se a rychle k němu dojdu a on mě uvězní ve svém náručí. 

,, Promiň, já jen- nevím co se děje. Je toho nějak moc." řeknu a podívám se na Toma.

,, V pořádku, ale musíš semnou komunikovat. Dobře?" Jen kývnu a dlouze ho políbím.

Další kapitolka tady!!!