The Coup! - Cz (One Direction)

part 27.

Ano Brazílie.
Možná, že se tam chtěl jet podívat asi každý, ale já tam bohužel nejedu kvůli zábavě, památkám a utrácet, ale hledat to, co jsem v životě vždycky hledala a toho, koho jsem tady možná ztratila. 
Brazílie! Město, kde všechno začalo a taky skončilo. Město, kde všechno znovu začne a odebere se ke správnému konci.
"Vážně je tohle správné rozhodnutí?" Ptala se mě Kelly.
"Ano, je. Musím jí najít. Nenechám svého jediného rodiče umřít, když jsem to mohla udělat i druhého. Znovu někoho ztratit nehodlám!"
"Asi máš pravdu, ale jak jí tady chceš najít? Jen tak se jít někoho zeptat? Nevím, jestli to takhle zrvona funguje." Začala se Kelly rozčilovat.
"Já vím, že ne. Ale za zkoušku nic nedám."
Hotel jsme měli už zařízený. Kufry jsme jen hodily na pokoj a jeli hned do města. 
Škoda, že tohle není dovolená. Ale ještě bych tohle měla dát vědět Louisovi.
"Amber?" volala jsem na ní, protože šla moc rychle kupředu.
"Ví o téhle cestě i Louis?" Připadalo mi to trochu divné, kdyby o ní nevěděl.
"Ale ano ví, ale přijede tak za 3 dny, protože má teď nastarosti jiné věci, ale máš se mu ozvat." Aspoň za tohle jsem byla ráda. Nebude tu celou dobu otravoat, i když o něj mám strach, ale nebude mi do všeho kecat a zasahovat do mých věcí. I když, občas tohle taky dělám :D
Hned jsem vzala mobil do ruky a vytočila Louisovo číslo.
"Ahoj lásko.." ozvalo se hned po prvním vyzvánění.
"Ahoj, jen jsem tě chtěla slyšet a ujistit se, že je vše v pohodě." Vím, že lžu!
"Zatím ano. Mám skoro vše vyřízená a pak bych měl přijet za vámi do Brazílie. Snad je i u vás všee v pohodě."
"Ano zatím je, ale tak teprve jsme přijeli. Zatím nečekej od nás žádné zázraky,"
"Máš pravdu, zatím se zabydlete a pak si třeba zítra zavoláme nebo budu volat já. Už musím. Miluji tě. Pa." Ani jsem nestihla odpovědět a už položil.
"Vše je v pohodě." usmála jsem se na Jenny, která na mě koukala vražedným pohledem.
Zatím co jsme chodili ve městě a ptali se různých lidí na mojí matku, nikdo o ní nic nevěděl a možná že jí tady ani nikdo nevěděl, ale museli jsme to zkoušet dál. Co když je teď někde zavřená a nemůže nic jíst a ani pít, prostě nemůže nic a všechno jen kvůli mě, protože jsem se rozhodla odjet a už se nikdy nevrátit. To samé s mým tátou, taky jsem o něm nic nevěděla a ani jsem se o něj nikdy moc nezajímala, protože nebyl moc často doma. Divný pocit nad tímhle přemýšlet.
"Hale Abb, měli by jsme to otočit a jít si odpočinout. Přece jen tohle byl moc náročný den a v letadle jsme se vůbec nevyspali. Necháme vše na zítra." měla pravdu.
"Asi ano. Uvidíme se zítra." Rozloučila jsem se s holkama a já se šla ještě někam podívat.
Vlezla jsem do jednoho obchůdku. Byl moc starý a věci v něm taky, ale mě takové věci přijdou moc hezké, i když jsou moc staré. 
Jen tak jsem si tam chodila a skoro ke všemu čuchala. 
Po chvilce na mě poklepala jedna paní. Asi tady pracovala, byla taky moc stará a byla i podle obchodu trochu oblečená a namalovaná.
"Slečno, něco vám upadlo," podávala mi ta stará paní obrázek, ale ještě se na něj podívala.
"Děkuji moc."
"Víte, tuhle paní jsem tady v obchodě měla. Ale je to dávno, od té doby jsem jí viděla párkrát," začala mi vyprávět.
"Nemohla by jste si vzpomenout, kdy tu byla naposledy, je to pro mě moc důležitý. Na té fotce..je moje máma a já jí musím najít. Bojím se, že se jí něco stalo."
"Možná 2-3 týdny zpět. Vím, že jste její dcera, vyprávěla mi o vás Abbie," ona zná moje jméno. Začala jsem se trochu bát, ale musela jsem se stále ptát na ní.
"Pořád mi vyprávěla, jak jste od ní odjela před dvěma lety a ani jste nedala vědět. Bylo to pro ní stašné. mě dcera umřela. Někdo jí zastřelil a do teď se nenašel. Ale to už je velmi dávno." Když mi takhle vyprávěla, začala jsem si uvědomovat, co jsem udělala. Před dvěma lety jsem odjela a už se nevrátila. Všechno je moje vina, že jsem jí takhle nechala samotnou odjet a ani se jí neozvat. 
"Co jsem to za dceru, když se nedokážu ani své matce ozvat," začala jsem brečet.
"Tahle situace musí být pro vás strašná, Abbie. ale pamatuj. Svojí matku najdeš tam, kde bys jí možná ani nehledala a kdyby jsi jí nikdy nenašla, vždycky bude ve tvém srdci. Tohle si pamatuj." Obejmula mě a na krk mi připnula přívěsek.
"Tohle si tady jednou chtěla koupit pro tebe, ale nechala to tady. Asi věděla, že jí budeš hledat a tvoje srdce tě zavede zrovna sem."
"Moskrát vám děkuji." ještě jednou jsem jí obejmula a odešla.
Z obchodu jsem to měla kousek do hotelu, kde jsem si pohodlně lehla do postele a usla.

Další díl je nasvětě. Ano, snažím se vám to opravdu vynahradit a proto se budu nadále snažit přidávat co nejdříve :)