The Coup! - Cz (One Direction)

part 15.

Stále pohled Abbie:

Bude to pro mě těžké opustit všechny tyhle lidi a hlavně lidi,které miluju a znám je od malička.Budou mi chybě ty zážitky,které mám už jenom v paměti.

"Budete mi chybět holky," všechny mě naráz obejmuly a všechny jsme brečely.Nevím,jak to bez nich dokážu,ale je to moje jediná šance,jak začít nový život a bez NĚJ!

Pohled Louise:

"Co se tady děje?" přišel jsem za Harrym,který na ten hlouček lidí taky koukal.

"Já ti nevim,co jsi zase udělal," podíval se na mě tím pohledem "jsi idiot"

"A co jsem měl udělat?" Teď už vážně nevím.

"Abbie se stěhuje pryč.Slyšel jsem,jak to všichni řikají," podíval jsem se na ten hlouček lidí,jak se s ní loučí, "Měl by sis s ní promluvit,než ti odejde ze života a to nadobro."

"Nedokážu se jí podívat ani do očí! A ještě bych s ní měl mluvit," radši jsem odešel,nemohl jsem se na to koukat.Utíká ode mne holka,kterou miluju,to není moc dobrý.

"Louisi,ona se tě bojí! Jsi vrach!Utíká od tebe!Ona tě nechce!Bojí se tě! Stěhuje se pryč od tebe! Vrahu!Vrahu!Vrahu! " Křičelo na mě svědomí,ale je to pravda,asi jsem vrah,ale co jsem si mohl myslet.

Věděl jsem,že když to zjistí,že se hned bude chtít odstěhovat nebo hůř!Nebude mě milovat.

Když Abbie odjela,ve škole jsem se střetnul s Kelly,chtěl jsem si s ní promluvit a zjistit trochu víc,přece jen se Harrymu v tomhle moc nedá věřit.

Zrovna jsem viděl,jak Kelly jde do třídy,popadl jsem jí za loket a prudce jí otočil k sobě.

"Víš jak jsem se lekla?" Hned mě okřikla.

"Promiň,to jsem nechtěl,ale potřebuju s tebou mluvit."

"No,tak začni,než tady umřu."

"VRAH!VRAH!VRAH!" Volalo na mě moje svědomí.

"Jak to je s Abbie?"

"Bylo mi jasné,že budeš chtít mluvit o ní.Stěhuje se kvůli tobě a sama.Máma jí to dovolila,přece jen už je dospělá.Stěhuje se do Londýna a chce začít nový život a bez tebe," řekla a odešla zpátky do třídy.

Jsem vážně idiot,co teď budu dělat?Zase ty otázky,na která neznám odpověď!

Proč zrovna Londýn? To mě až tolik chce zničit,že se zrovna chce odstěhovat tam,kde to všechno začalo a taky pro mě všechno skončilo? To mi chce až tak moc zlomit srdce,roztrhat ho na malé kousíčky a rozházet z mostu,aby si ho odnesl vzduch? To mě až tak moc nenávidí?

Odešel jsem ze školy a rovnou si to namířil k jejímu domu!

Nechtěl jsem vypadat moc rozrušeně,tak jsem se přede dveřmi nadechnu a lehce zaklepal.nemusel jsem čekat dlouho,protože jsem uslyšel,že můžu vstoupit.

Vstoupil jsem už skoro do prázdného domu,protože si sebou chtěla vzít i nějaké obrázky,které kdysi byly rozvěšené po zdi a teď byly dané v krabicích,které vyčnívaly z kuchyně.Vypadalo to smutně,jako kdyby se někdo stěhoval nebo prodával dům a taky poslední možnost,že někdo umřel.Aspoň tady byla ta první možnost.Abbie se stěhuje do Londýna.Do města,kde pro mě život skončil a já nemám takovou odvahu se tam vrátit,ani se tam na okamžik zalétnout ve vzpomínkách,protože mě to děsí.

"Louisi,co...co tady děláš? Já nemám čas,jak vidíš!" zdůraznila a snažila se mě odlákat pryč.

"Promiň,ale je to pravda? Londýn?To mě až tak nenávidíš,že musíš zrovna tam?" Skoro jsem křičel,ale na poslední chvíli jsem se dokázal ovládnout.

"Louisi,chci začít od začátku.Neznamená,že jsem zjistila kdo jsi,že se tě hned chci zbavit,i když to na tom má taky trochu podíl,ale to nic neznamená," nesla v ruce další krabice,které stěhovala do kuchyně.

"Já vím,co si teď o mě asi myslíš,ale snad nevěříš tomu,že bych to vážně udělal?Nebo snad ano?" Doufal jsem,že ne.

"Nevím,vážně nevím.Na tohle ti nedokážu odpovědět.Po pravdě,ani nevím přesně jak se to stalo,četla jsem jenom článek a tam si můžou vymýšlet." Tak za tohle jsem byl opravdu moc rád.

"Opravdu musíš odjet?" Sehnul jsem se k ní a obličeje jsme měli pár centimetrů od sebe.

Pomalu otočila hlavu ode mne, "Ano,musím a chci...teď prosím odejdi." Už jsem nevěděl,co říct,protože by svoje rozhodnutí nezměnila.

Musím jí nechat odejít,ale vim,že to nebude napořád...

Další díl je nasvětě! :3 Snad se bude líbit :3