The Coup! - Cz (One Direction)

part 12.

Vím,že tento příběh není nic extra oproti těm,co jsem psala,ale slibuju,že se to všechno teprve ještě rozjíždí.:3 Dneska přidávám dva díly a tento je už druhý,Další přidám zítra :)

Nevím,co se to se mnou děje.Z jedný strany chci zjistit,co je Louis zač a z té druhé,asi jsem se zamilovala.

Je teprve začátek mého posledního školního roku na střední škole a já už přemýšlím,kam na vyskou bych dala přihlášku. Chtěla bych někam dál,mimo Čr,ale nevím jak to půjde s mojí angličtinou. Docela jí ovládám,ale i tak se toho obávám.

Byla už tma a já si ještě došla pro kafe a šla si sednout do temného praku,který ležel nedaleko mého domu. Usedla jsem na lavičku a popíjela sladce chutnající karamelové latté. V rukou jsem držela dnešní,ještě ranní noviny. Chtěla jsem si přečíst,co je ve světě nového.

Uviděla jsem článek,který se týkal nějaké vraždy,která se ješě vyšetřuje.

"To snad ne," řekla jsem do ticha,které bylo všude kolem mě.

Na titulní stránce byla fotka jedné holky,která byla ovšem moc krásná,ale u ní bylo napsáno.

 Proč utíká před spravedlností? 

Pod fotkou byla ještě další fotka,kde drželi jednoho kluka a ten si zakrýval tvář.

"Není to..?" Nemohla jsem dokončit odpověď,protože ke mě přišel Louis.

"Ahoj,co tady děláš,už takhle pozdě?" podíval se na mě,ale poté jeho oči klesly k mému rozečtenému článku.

"M..Můžu ti to vysvětlit..." Ano,byla to pravda,byl to on.

Co já tady vůbec dělám? A s vrahem?

Na článek mi ukápla slza,vstala jsem a položila na lavičku noviny.Nechtěla jsem pokračovat dál ve čtení,asi už vím,co tam bude a co jsem celou dobu chtěla zjistit.

"Víš,myslela jsem,že jsi jiný,Lousi. Asi jsem se zmýlila," vstal a přešel ke mě,trochu jsem popošla od něj dál a zkameněla, "Nemůžu uvěřit tomu,že jsem se dokázala zamilovat do člověka,který je vrahem a ještě mi to ani neřekl.Kdy jsi čekal,že to řekneš,hmm?" čekala jsem dál na odpověď,než se mi jí dostalo.

"Abbie,chtěl jsem ti to říct,ale bál jsem se všeho..." 

"Čeho všeho?" Pokračovala jsem.

"Že tě stratím,že se spolu dál nebudeme bavit,že mi neuvěříš!" Sklopil pohled a zadíval se na článek o něm a o mrtvé dívce.

"Čemu,že bych neuvěřit?Že jsi vrah? Ano,tomu nedokážu uvěřit," slzy se mi draly do očí,než mi jich několik ukáplo na zem.

"Abbie,prosím vyslechni mě," žadonil dál o to,abych ho poslouchala,ale já jsem už nemohla slyšet od něj ani jediný slovo. Zakývala jsem hlavou na nesouhlas,otočila jsem a běžela od něj pryč.

Rychle jsem odemkla dveře od domu,zavřela za sebou a sjela po dveřích. Slzy už jsem v sobě nemohla udržet a rozbrečela se.Sjela jsem po deřích,nohy jsem si přitáhla k sobě a sklopila hlavu. Slzy se hrnuly a hrnuly,že by mohl pode mnou vzniknout vodopád.

Po 10 minutách jsem vstala a šla si umýt obličej.Podívala jsem se do zrcadla,měla jsem řasenku všude možně. 

Šla jsem si dát rychlou sprchu,lehla jsem i k televizy a pustila si nějakou komedii.Rozhodla jsem se,že zítra nepůjdu do školy,nějak to ututlám.Nechci ho tam potkat a už vůbec ne ho tam vidět,ani slyšet.

Vždyť,on si se mnou celou dobu jenom hrál,čekal na svojí příležitost a já mu krásně hrála do karet.Kdy jsem měla přijít na řadu já? 

To se nikdy nechci dozvědět.Lepší bude,když už se spolu nebudeme vůbec bavit ani se vídat. Dokončim školu a odjedu hodně daleko od něj a začnu úplně nový život.Všechno od začátku a bez NĚJ!