The Coup! - Cz (One Direction)

part 8.

Pohled Abbie:

Tancovala jsem před ním a každou chvilku jsem chtěla okusit jeho rty.Nabízely se k tomu a bylo to těžké se jim vyhýbat,ale stalo se a já nevím co mě to popadlo.Utekla jsem.

Zastavila jsem se pár metrů před parkem.Moc se mi tam nechtělo jít,protože tady koluje tradice,že se tam jednou pozdě večer vypravily dvě dívky a ani jedna se pak nevrátila.Ráno tam byly stopy krve a divné otisky,které nepatřili ani zvířeti ani člověku.

Svýma očima jsem se tam zahleděla a myslím,že jsem tam něco viděla.Něco mě tam táhlo.

Silně jsem si promnula ruce a vyšla jsem.

Na bráně byl velký nápis Rougerovský park. Ve dne to však nevypadá tak strašidelně,ale teď?

Pomalu jsem procházela po cestičce,která vede k hřišti upřostřed parku.

Foukal klidný vánek a k tomu si ptáci švitořili.

Zahoukala sova.

S trhnutím jsem se lekla a snažila se udržet balanc.

Došla jsem na hřiště a sedla si na lavičku,která byla blíže ke mě.Porozhlídla jsem se po okolí,jestli tady někdo není a silně si přejela rukama po nohách.

Rukou jsem si prohrábla vlasy.Zvonění.Někde něco zvonilo.

Začalo se to ke mě přibližovat a já nevěděla co mám dělat,jestli mám utíkat,nebo čekat,až se ten někdo nebo něco ukáže.

Sílou jsem stiskla lavičku a držela se jí.Stále se to přibližovalo.Teď už můžu myslet na to,že tady umřu.

Buď teď nebo potom,ale umřu.

Zvonění přestalo a já se stále rozhlížela,ale můj pohle stále padal na místo,odkud to šlo.

Zahlédla jsem postavu,blížící se postavu.Stále silněji jsem držela lavičku a měla jsem pocit,že mi asi brzy upadnou ruce nebo budu mít mozoly,ale bylo mi to jedno.Jediný,co chci,bude přežít,ale to je v tuhle chvíli asi nemožný,protože se zčista jasna blížila moje smrt.

Postava se ke mě rozeběhla a silně do mě vrazila.

Probudila jsem se s křikem.