The Coup! - Cz (One Direction)

part 17.

Pohled Abbie:

Všude byla tma.Moje víčka byly přilepené k sobě.Nechtěli se odlepit.Zvuky.Lidi.Smích.Pláč.Jediné pocity,které jsem zrovna teď dokázala od sebe rozeznat.

Cítila jsem tlak.Někdo mě drží za ruku,ale kde to jsem?Já stále žiju,nic mi není.

Pomalu jsem začala rozevírat oči,dokud mi do nich nepronikl paprsek denního světla.Byl to jak výbuch.

Všude okolo byli bílé stěnya,el jenom z právé strany vedle mě,mě držel za ruku člověk,kterého jsem zrovna teď nemohla poznat.

Modré oči,které se na mě neustále koukali a ten přidrzlí úsměv.

Co tady dělá? Snažila jsem se znovu zavřít oči a usnout,ale to nebylo zrovna moc těžké.Usla jsem hned.

Po dlouhé době,co jsem se probudila,mě zase praštilo světlo do očí.Palčivá bolest.

"Můžu s někým mluvit?" Zavolala jsem na sestřičku,no teda pokud mě vůbec někdo slyšel.

Z chodby se ke mě přiřítila né jedna sestřička,ale tlupa doktorů.

"Jak vám je?" ptal se jeden přes druhého.

"Je mi skvěle.Co se vlastně stalo? Co tady dělám?" měla jsem moc otázek,ale na ty mi už asi nikdo neodpoví.

"Slečno,někdo vás napadl,ale nebýt jednoho kluka,tak by vás možná uškrtil.Dneska na večeru vás budeme pouštět a být váma,tak jdu hned domu a do toho parku už nechodím," řekl mi klidným hlasem.

"A kdo mě teda zachránil,pokud mohu vědět?" Ta zvědavost mě ubíjela.

"Bohužel vám to říct nemůžeme.Nechtěl,aby jste o tom věděla,ale jednou vám to řekne,až na to bude dobrý čas,ale teď by jste měla být hlavně v klidu,aby jsme vás mohli večer pustit domu." Bylo poslední co řekl a všichni rychlým krokem odešli z pokoje.

Ne,tady to nevydržím.Čas utíkal pomalu,už jsem nevěděla co dělat.Vstala jsem a oblékla se.

Konečně přišel ten samí doktor,dal mi podepsa smlouvu o tom,že jse byla poučená a,že souhlasim o brzkém propuštění. Všechno jsem si pečlivě pročetla a s radostí podepsala.Vzala jsem si věci,které jsem tam měla a mohla konečně vyrazit domu.

Nechtěla jsem se nikde loudat,přeci jsem nechtěla dopadnout jako včera a skončit zase v nemocnici.To by doktoři koukali ( :D ) 

Vyndala jsem si klíčky od bytu a vstoupila dovnitř.

Než jsem zavřela dveře,uviděla jsem papírek nalepený na dveřích.

"Je mi líto,že ti doktoři nemohli říct,kdo jsem,ale je to pro tebe lepší a bezpečnější než,aby jsi to věděla.Kdyby jsi mě znala,mohla by jsi mít kvůli mě problémy a to nechci.Bude lepší,když zůstanu v utajení.Možná ti to jednou řeknu,ale teď na to není nejlepší čas. XX"

Přečetla jse dopis a nemohla jsem žasnout.To mi všichni chtějí zničit život,když ho chci začít znovu? Nový život a další problémy.To je snad už jen sranda tohle ne?

Dopis jsem si položila na stůl,abych se na něj pak mohla více soustředit,protože byl napsaný ručně a třeba poznám,kdo to byl.Třeba někdo,koho znám nebo tak nějak.

Jsem tu dva dny,ale tohle bude teprve moje první noc v novém bytě.Jak krásné.

Vlezla jsem do sprchy a nechala si stékat teplé kapky po těle.Umyla jsem si hlavu a mohla jít hned spát.Přece jen jsem měla perný den a zítra se musím jít stavit do jedné školy,kterou jsem si vybrala,abych jsem se zapsala na poslední školní rok.