The Coup! - Cz (One Direction)

part. 29

Namůžu uvěřit svým očím. Stál přede mnou. Tak blízko mě.

"Tommy? Jsi to ty?" Koukala jsem na něj s otevřenou pusou, nemohla jsem tomu uvěřit. Můj ztracený bratr stál přede mnou.
"Jsem to já, moje sestřičko," uculil se.

"Já to nechápu. Máma tu píše, že tě mám najít, tak proč jsi našel ty mě?" V ruce jsem svírala dopis.

"Tohle máma chtěla, oba jsme se měli najít navzájem. Taky jsem dostal dopis a bylo v něm úplně to samé, co v něm máš ty. Horší je, že jsem to moc nepochopil. Našli jsme se, ale co bude pokračovat dál?" Přišel ke mě a obejmul mě. Jeho stisk byl silný a plný lásky. "Chyběla jsi mi ségra a moc. Celou věčnost jsem tě hledal, ale nemohl tě najít do té doby, než jsem dostal ten dopis."

"Proč jsi od nás odešel?" Byl o 7 let starší než já, ale pořád jsem nepochopila, proč mě nechal samotnou, ale zase je pravda, že jsem do nedavna ani nevěděla, že existuje!

"Musel jsem. Táta odešel a pak zmizel, pak přišla řada na mě. Hledal jsem ho, pak zmizela máma a jediné co mi zbylo, najít tebe a taky se povedlo. Teď musíme najít my dva mámu."

Tommy se otočil na Louise, "A kdo je tohle?"

"Louis, můj přítel, který nám pomáhá a má v tom taky velký podíl," snažila jsem se je přesvědčit, ale jak koukám, asi se znají.

"Jo už vím, kdo jsi. Amy?"
"Jo. Počkat, tys byl na té párty?" Nějak si začali rozumět!
"Jo byl a jedno vím jistě. Nicholas!" Můj bratr a Louis? Nechápu to už.

"Promluvíme si o tom potom, teď vyřešíme horší věc."

Nemůžu tomu uvěřit, ale je to tak. Oni se vážně znají!

"Tak jo, máme tu velmi důležitý úkol," snažila jsem se zapojit do konverzace. Sice na mě blbě koukali, ale musíme přeci něco vymyslet.

"Abbie, hledal jsem všude. Opravdu. Ale už mě nic nenapadá, kde by se mohla popřípadě ukrývat." Začal Tommy.

"Ale to je divný. Já našla krám, kde prý byla moje máma a právě že nedávno. Takže jste se museli někdy mihnout. Jenomže mě to navedlo sem a dál už nevím, měla jsem najít tebe. Splněno." Usmála jsem se, ale ke smání tady nic moc nebylo.

"Nevím, co by tím naše máma naznačovala." Začal přemýšlet Tommy.

"A co jít na její nejoblíbenější místo? Přeci jsme tady už byli a možná by tam mohla být," zničeho nic mě napadlo, že by jsme mohli jít na pláž, kde jsme měli kdysi naší chatu a tam trávili naše dětství, dokud se nezačala naše rodina hroutit.

Rychle jsme odchytli taxi a dojeli tam, a co jsme mohli čekat. Viděla jsem jen ty její krásné vlasy, jak jí vlají ve větru. Máma.

Oba jsme se rozeběhli a objali jí a ona nás taky. Cítila jsem její dech na svém krku.

"Co se stalo?" vyhrkla jsem.

Oba jsme na mámu koukali a snažili se dopídit odpovědi.

"Je to složité." a otočila se zády k nám.

"Ne, není. Proč jsme se měli najít a proč to všechno okolo?"

"Proč? Když jsi byla malá, nebylo tak lehké ti vysvětlovat kam zmizel Tommy, vždy jsme ti museli něco nalhat. A tak mě napadlo, že když zmizím, oba se navzájem najdete a to se povedlo. A druhý důvod je, že jsem si chtěla ověřit, že je táta opravdu mrtvý. A ano je. Je to těžké uvěřit tomu znovu a hledat novou nadějí, ale našlo se tu něco, co souvisí s jeho smrtí a nějakým odkazem. Horší je, že netuším, kde hledat." sklopila hlavu a nevěděla jak dál.
Louis ke mě přistoupil a spojil naše ruce, "Nesmíme se vzdávat a hledat dál, musí tu být něco, podle čeho můžeme hledat, " snažil se nás povzbudit a docela mu to šlo.
"Louis má pravdu, přece jen tu něco je," ozval se Tommy, který na nás koukal nevěřícím výrazem v obličeji, který naznačoval, že něco našel.
"Když jsem tě hledal mami a Abbie, šel jsem do jednoho domu a myslel si, že tam budete, ale viděl jsem tam partu mužů, kteří se bavili o nějakém Bradovi. Sice jsem neslyšel vše, ale zjistil jsem, že někoho zabili ale nesprávného, hledají nekoho jiného..." Tommy nestihl doříct větu a máma do toho skočila, "Brad byl váš tata děti." A rozbrečela se! Šla jsem obejmout mámu a trochu jí utišit a Tommymu jsem naznačila ať pokračuje. "Abbie?" místo Tommyho se ozval Louis. "Tebe hledaj...."