The Coup! - Cz (One Direction)

part 24.

Pohled Louise:
Pořád tomu nemůžu uvěřit, že by to byl zrovna Nicholas, kdo zabil Amy.
To on se celou tu dobu jenom přetvařoval a všechno svaloval na mě. Ale teď se tím nemůžu moc zaobírat, na čem mi teď nejvíce záleží je Abbie a tu musím před ním ochránit, i když to nebude zdaleko moc jednoduché.
Hned ráno jsem nastartoval auto a jel jí vyzvednout do školy. Ani jsem nemusel moc dlouho čekat, očekávala mě.
"Ahoj lásko," nasedla do auta, nahnula se ke mě a políbila mě.
"Ahoj Abbie, jak ses vyspala?"
"Ale dalo se to, ale včera večer se u mě stavil Nicholas a varoval mě před tebou, pak jen odešel."
"Ten hajzl. Až se za tebou zase někdy staví, hned mi zavolej. Mám totiž hodně dobré zprávy, které rád uslyší." Zasmál jsem se. Abbie však na mě nehnutě koukala.
"Jak jsem ti včera říkal, že si potřebuju něco zařídit. Jel jsem za Samem. Je to můj kámoš, který byl na tý oslavě, kdy zemřela Amy. On jediný si mohl všechno pamatovat, protože nepije tolik jako všichni ostatní. Chtěl jsem po něm informace a dozvěděl jsem se, že jsem byl zdrogovaný a Amy jsem nezabil, protože Nicholas se tu noc pořádně vožral a s Amy se pohádal."
"Takže Nicholas je vrah Amy, mi chceš říct jo?" koukala na mě s vykulenýma očima, ale musel jsem kývnout na souhlas a byl jsem docela i rád, že se mi to objasnilo, ale teď to ještě nějak dokázat, že to je pravda. To bude složitější.
Dojeli jsme ke škole a na schodech u školy stála Nicholasova parta a krásě si nás vyhlíželi.
Došel jsem k Abbie a chytil jí za ruku. Jen se na mě usmál a my vyrazli ke škole.
Zrovna, když jsme procházeli okolo té party, někdo zakřičel.
"Hey, Lousi já tě varoval!"
Jen jsem se otočil, "Nevzdávám se." bylo jediné, co jsem řekl a s Abbie jsme pokračovali dál. Raadši se mě ani neptala, ale čekám, že až budeme osamotě, zeptá se. To by jinak nebyla Abbie.

Pohled Abbie:
Tento den začal vážně nádherně! Nejenže mi konečně Louis potvrdil, že je doopravdy nevinný, ale ještě lepší je, že to všechno na něj hodil Nicholas, u kterého jsem si myslela, že mu můžu věřit, ale to jsem ještě nečekala, že se to všechno může ještě víc skomplikovat.
"Ahoj, Abbie!" Pozdravila mě něžným objetím El.
"Ahoj, ráda tě vidím,"
"Vždyť jsme se viděli včera. Tak co blázníš?" začala se neskutečně smát.
"Já vím, ale i tak. Píšem dneska z něčeho?" Jasně, každodenní otázka.
"Prej by jsme dneska neměli, ale co. Určitě nám zase něco narafičí nečekaného!" El začala mávat rukama všude okole sebe, div nikoho nepraštila.
"Zase dobrý jo," se smíchem jsem jí uklidňovala.
Přišla učitelka a všechno se vrátilo zpátky do svých kolejí.
Den utíkal docela rychle a těšila jsem se, až skončí škola. Zrovna dneska jsem měla s El naplánovaný, že půjdeme do jednoho klubu si aspoň trochu zatrsat. Obě toho máme plný zuby a chceme se trochu pobavit.
Domluvili jsme se, že mě vyzvedne a někam půjdeme. Bude pít, tak si tam radši dojdeme pěšky a kdyby náhodou, zavoláme si taxíka.
Doma jsem na sebe rychle hodila nějaké to oblečení. Černé tílko, modré legíny a černé vansky. Přes to jsem si přehodila tenkou mikinku. Bylo tam docela teplo, tak si toho nechci na sebe moc brát, abych to tam nenechala.
"Hey, Abbie! Dělej!" Volala na mě ode dveří El.
Rychle jsem si obula boty a s El jsme opustili dům.
"Tak kam dneska vyrazíme? Chtělo by to nějakej pořádný klub, kde to pořádně rozjedeme!" začala jsem.
"Víš kde je ten klub, jak to tam nejvíce frčí? Je tam hodně hudby a alkoholu. Přesně to, co mi dneska potřebujeme," měla pravdu. Chce si to pročistit hlavu a hlavně jsem dneska bez Louise. On ani neví, že někam jdu. Prostě jsem mu jen řekla, že dneska nemůžu, že se musím učit. Sere mě, že jsem mu musela lhát, ale nechci aby se o mě bál. Nejsem malé dítě!
"Možná vím, co myslíš!" 
"Super, tak jdeme!" Šli jsme různýma uličkama a pořád jsme probírali to, co budeme pít a jak to všechno bude probíhat. Rovnou jsem jí řekla, že o tom Louis neví.
"Docela tě chápu! Někdy si prostě holka potřebuje od kluka oddychnout, i když s ním je tak krátce. Ale ještě jsem i neřekla, že vám to spolu hrozně moc sluší." řekla a rukou si prohrábla vlasy.
Když jsme tam dorazili. Hudba duněla a byla slyšet vážně všude.
"BOMBA!" obě jsme s El zakřičeli, skoro jsme se ani neslyšeli.
Hned jsme se odebrali k baru a dali si jednu rundu vodky na zahájení dnešního večeru. Po té jsme se odebrali na parket a začli pořádně trsat. Mezi tím jsme stále odbíhali k baru a dávali do sebe další panáky. Občas jsme ani nevěděli, co si obědnáváme. 
Jenomže, co se nestalo. S El jsme to trochu přehnali s alkoholem, že jsme tancovali jak bláznivý. Všichni, co tam byly, na nás koukali! Bylo to docela trapné, ale tu dobu nám to bylo totálně jedno. Mě pak začalo být špatně a El se po nějaké době trochu uklidnila a chtěla mě odvézt domu. 
Když mě odtáhla domu vožralou, před domem čekal Louis.
"Věděl jsem, že mi kecá!" řekl trochu naštvaným hlasem.
"Promiň, ale asi to trochu přehnala. Já už jsem trochu vystřízlivěla, ale ona očividně ještě ně." El mě sotva držela, tak si mě převzal do náruče Louis, který mě po odchodu El, odnesl hned do postele.
Ráno jsem se probudila s velkou kocovinou. Běžela jsem na záchod a tam všechno vyzvracela. Nikdy jsem tolik nepila nebo spíše jsem nikdy neměla takhle velkou kocovinu, jak dneska ráno. Bolela mě hlava a bylo mi špatně.
"Ahoj zlato, nevypadáš moc dobře!" přinesl mi prášek na hlavu Louis a ještě se mi smál.
"Promiň, že jsem ti lhala, ale potřebovala jsem se trochu odvázat. Snad to znáš," začala jsem.
Prášek jsem si hned od něj vzala a zapila krásně vonícím ovocným čajem, který mi Louis dobrovolně připravil.
"Víš, že vůbec nedokážeš lhát?" sednul si ke mě na postel.
Odložila jsem hrnek, "Jo, vím to. Ale musíš uznat, že jsem se snažila." začala jsem se smát. Ale hned jsem přestala a běžela na záchod. 
Takhle to bylo celý den. Celý den jsem jen ležela a pila čaj, který mi Louis připravoval. Občas jsem si i trochu zdřímla, ale né nějak moc extra.
"Abbie, chci si promluvit," podíval se na mě, když jsme večeřeli.
"Co se děje?" přestala jsem jíst.
"Jde o to, že to v Londýně není pro tebe moc bezpečné. Zjistil jsem, že se něco chystá proti mě a nechci, aby jsi do toho byla zatáhnutá."
"Tím mi chceš říct jako co?"
"Musíš odjet, nic jiného mě nenapadá. Musím zařídit to, aby se Nicholas dostal do vězení," koukal na mě tím pohledem, že to myslí opravdu vážně.
"Na to hodně rychle zapomeň," nechtěla jsem to dělat a už vůbec jsem nechtěla opustit Louise.
"Vím, že se ti to nelíbí, ale chci, aby jsi byla v bezpečí!"
Rychle jsem vstala ze židle a jídlo hodila do koše, "Tak fajn, jak myslíš. Kam mě chceš poslat?" se založenýma rukama jsem se dívala na Louise a očekávala jeho odpověď.
"Vrátíš se domů. Tam je to zatím nejbezpečnější."


Tadáááá :D další díl na světě. Teď už to začíná být velké drama a to to teprve začíná!!!:D