The Coup! - Cz (One Direction)

part 19.

Konečně, když jsem byla nachystaná, zazvonil zvonek a já jsem tušila kdo to bude. Vyšla jsem do chodby, otevřela dveře a v nich stál Nicholas. Měl bílé tričko na kterém bylo černé sako, které ladilo k jeho tmavě modrým úplým džínsům. Vypadal božsky, možná i víc než jen to. Hnědé vlasy měl nagelované na trochu menšího pankáče a jeho odhalený krk zdobyl stříbrný řetízek.

"Ahoj Abbie, sluší ti to." Obdaroval mě svým úsměv.

"Ahoj, děkuju, tobě taktéž," nabídl mi svojí paži a vyrazili jsme k jeho nádhernému autu Audi R8.

Ten musí být zazobanej, napadla mě myšlenka.

"Kam teda pojede?" Byla jsem nedočkavá a taky jsem měla hlad, tak jsem tedy očekávala nějakou restauaci nebo aspoň něco takového, kde se najíme.

"Nech se překvapit, ale je ti doufám jasný, že dneska platím já," culil se na mě při jízdě v autě.

"Tak to je přeci jasné ne? Ty si mě pozval." Začala jsem se smát .

"Jo máš pravdu."

Celou cestu v autě jinak bylo ticho, ale ani mi to nějak nevadilo. Bylo to krásné ticho.

Měli jsme otevřená okna a já mohla konečně zahlédnout, jak vypadá Londýn ve tmě. 

Všude bylo náramný ticho, hvězdy zářily na obloze a pofukoval příjemný větřík.

Ulice byli osvícené lampami skoro na každém rohu. 

Zrovna v jedné ulici jsem zahlédla pár, jak si to vykračuje po chodníku. Drželi se za ruce a pořád se něčemu smáli. Bylo na nich vidět, že jsou šťastni a opravdu se milují. Taková láska se málokde vidí. 

Tohle je opravdu kouzelné město, je jen hodně zvláštní, co si tedy lidi museli předtím vytrpět, když se tady stala ta vražda. Slyšela jsem, že si tady o té holce stále povídají a udržují si jí  paměti, jako hodně a milé děvče, které se rádo bavilo a smálo se. Škoda, že už jsem jí nemohla poznat, ale kdyby se to nestalo, nikdy bych nepoznala Louise a ani bych se sem pak neodstěhovala. Vlastně, jsem ráda, že se to vůbec stalo.

Autem jsme zastavili před nóbl restaurací. Jak jinak, to jsem mohla čekat, prolétla mi hlavou myšlenka.

Sedli jsme si k předem rezervovanému stolu a obědnali si. Čísník nám přinesl to nejlepší víno, jaké tady měli a už jsme jen čekali na naše obědnané jídlo.

"Abbie? Proč si se se vlastně odstěhovala?" Zeptal se mě znenadání Nicholas. Tuhle otázku jsem očekávala od každého.

"No vlastně, šlo o jednoho kluka a já jsem se do něm zamilovala, jenomže jsem zjistila, jaká bylo jeho minulost a musela jsem odjet sem, protože vím, že on se sem už nikdy nevrátí," stručně jse mu to schrnula.

"Možná vím koho myslíš, ale není to moc dobré téma, které bych chtěl rozebírat a hlavně jeho." V jeho očích se objevil strach a výčitky.

Tohle bude ještě hodně zajímavý večer.

"Co se mezi tebou a jím stalo?" chtěla jsem to vědět, nezbývalo nic jiného, než se ho n to zeptat.

"Amy bylo moje hodně dobrá kámoška, dalo by se říct, že i nejlepší a Louis jí zrovna v té době hodně chtěl a hodně se s ní začal stýkat. Všichni si mysleli, že by mezi nima něco bylo, ale to jsem nemohl nechat dopusti. Hodně jsme se tenkrát pohádali a dokonce bylo i několik rvaček. Chtěl jsem Amy ochránít, ale nepovedlo se mi to." Amy vždycky hodně ve větě zvýraznil, jak to vyprávěl, měl hodně zlomený hlas a něco ho hodně štvalo.

"Amy bylo moje sestra," vypadlo z něho.

"Bylo to tvoje sestra?" málem jsem vyprskla víno, kterého jsem se zrovna napila. "To je mi líto, co jí potkalo za osud." 

"Už je to dlouho, stále mi chybí , ale musím se přes to nějak přenést.Budeme se bavit radši o něče jiném." Navrhl mi a s tím jsem taky musela souhlasi. Nechtěla jsem si dál kazit večer ohledně Louise a u něj hlavně Amy. Pro oba to muselo být těžké, jak pro mě, když jsem o zjistilo, ale pro něj ještě těžší, když stratit jedinou svojí sestru.

Při jídle jsme se hodně bavili o rodině a o studiu. Nicholas chce jít po střední na vysokou a pak hodně cestovat. Vůbec bych to do něj neřekla. Ellie mi říkala, že je to průserář.

Konečně po jídle mě odvezl domu a když mě šel vyprovodit domu, pomalu se ke mě začal přibližovat. (Znáte to v romantických filmech mucQ mucQ a je z toho pár :DDD ) 

Jeho rty se spojili s těmi mými. Ani jsem se neuráčela přestat, ale jeho rty byli tak plné vášně a citů, že nešlo ani odolat. Přiskla jsem se k němu víc a on polibek více prohluboval. Ruce jsem mu obmotala okolo krku a on je ladně vyzvihl do výše. Prostě "polibek" na dobrou noc. 

"Dobrou no Abbie Hols," řekl mi na rozloučenou.

"Dobrou Nicholasi Trowmane," oplatila jsem mu to a ještě jsem mu zamávala, když odjížděl.

Otevřela jsem dveře od domu a pomalu sjelo po nich dolu. 

Pořád nemůžu uvěřit tomu, že mě vážně políbil.

Než jsem šla ulehnout do postele, šla jsem se podívat po 100 letech konečně na fb a hned jsem tam měla několik zpráv od Louise. 6e já jsem se na to nevykašlala. Nádhernou noc mi zkazí on.

No nic, prostě jsem si pár zpráv přečetla. odepsala jsem mu "hmm" a dál jsem to neřešila.

Konečně jsem po krásném večeru mohla usnout.

Další díl je na světě. Omlouvám se, že jsem dlouho nic nepřidalo, ale nevěděla jsem, jak mám pokračovat a byla jsem nemocná, nebo spíš pořád jsem. Blbí doktoři si mysleli, že mám mononukleozu, ale nakonec mi dali 2x ijekci a mám jen akutní zánět nosohltanu. Demence doktorů -__- Tak jak se vám líbí dnešní díl? :)) V příštím díle bych zase mohla udělat pohled Louise, tak se máte na co těšit. :))