The Coup! - Cz (One Direction)

part 16.

Pohled Abbie:

"Naděje umírá poslední." Říkávala mi kdysi babička než od nás navždy odešla.

S touhle větou jsem opouštěla tento život a vkročila do nového.Ano,bolí to.Bolí to,když odcházíte odněkud,kde jste se narodili,z místa,kde jste prožili dětství a všechny radovánky.Ale tohle je nová šance,kterou už nechci zahodit.

S věcma naloženýma v autě jsem vyrazila,směr letiště.Tam jsem mě odbavili a v klidu jsem si mohla sednout do letadla,které během chvilky mělo vzlétnout.

Měla jsem strach.

Při přistání jsem se jela hned podívat do takového trochu menšího přízemního domečku. Z venku byl trochu starší a né moc nóbl,ale mě stačil.

Vešla jsem dovnitř a jako první byla chodba,z které po levé straně se dalo vejít do obývacího pokoje a z druhé strany,tedy po pravé straně se šlo do kuchyně,která byla velmi prostorná.Když se šlo rovně tak byly schody,kde poté následovala ložnice a hned vedle ní koupelna a šatna.Velmi útulné a mě to hlavně stačilo.

Hned jsem si mohla vyblit všechny věci a vyjít si ven,trochu se porozhlédnout po okolí a zjistit,jak to tu vlastně chodí.

Mo teplo vážně nebylo,vzala jsem si na sebe svetřík,černé úplé džíny a tenisky.Dneska večer jsem na módu moc nedbala,přece jen se jdu jen projít a už je večer,nikdo se na to koukat nebude.

Vyšla jsem už ze svého domu a namířila si to do centra města.Měla jsem to vážně kousek a tak jsem se ještě cestou stavila pro kafe a mohla vyrazit. 

Lehký vánek ovíval mojí tvář a studený vítr mi vlezl až pod tenký svetřík

Slyšela jsem křik.Chtěla jsem zjistit odkud to jde.Otáčela jsem se,ale nemohla jsem zjistit odkud ten křik jde,ale když jsem viděla ten park,muselo to jít z něj.

Běžela jsem za zvukem,za křikem,který se ozýval,ale nemohla jsem zjistit odkud jde.Byl to jako labirint,z kterého se nemůžete dostat.Všude byla cestička,ale nikde nebyl konec.Dostala jsem závrať a zase jsem měla ten strašný pocit,že mě někdo nebo něco sleduje. 

Dopadla jsem kolenama a rukama na zem,když jsem se podívala pod nohy,viděla jsem něco,co se přibližuju.Zase ten křik.

Rychlostí jse se vymrštila na nohy a vyběhla pryč,měla jsem pocit,že stále běžím pomalu a dohání mě to.

Chytlo mě to ze zadu za krkem,začala jsem se dusit a kopat nohama všude možně okolo sebe,ale bylo mi to k ničemu.

Stisk zesílil.Vzduch se nedostával.Mlha před očima.Rána.Bolest.

Omlouvám se,že je tento díl opravdu ale opravdu moc krátký,ale nemám na to čas :( Do konce tohoto týdne přidám určitě ještě jeden díl a bude delší. :3