The Coup! - Cz (One Direction)

part 25.

Pohled Abbie:
Nejbezpečnější? To snad nemyslí vážně! Bez něj se necítím vůbec bezpečně a co teď, když se budu muset vrátit zpátky a nechat ho tady, aby všechno vyřešil sám? To nejde.
"Dobře, jak myslíš. Ale jestli se ti něco stane, nepřežila bych to," silně jsem ho stiskla za ruku.
"To se nikdy nestane, věř mi!" Přitáhnul si mě blíž k sobě a obejmul mě.
"Miluji tě, Abbie Hols!" Hrozně se mi líbilo, když to řekl i s mým příjmením.
"Já tebe, zlato!" Ruce jsem měla obmotané okolo Louisova krku a po tvářích se mi kutáleli malé slzičky.
"Nebreč zlato nebo začnu taky. Opravdu nechtěj vidět kluka brečet. Hlavně kluka, který by nevydržel pohled na to, jak by mu umírala kamarádka, natož jeho přítelkyně." Tím jsem ho stiskla ještě víc.
"A víš, že to vůbec nejde? Když budu muset opustit kluka, kterého tak moc miluju a zrovna v tém nejhorší situaci, v které by měli být oba dva a tahnout za stejný provaz? Není to moc lehké, tak mě nech aspoň chvilku brečet," tím jsem se rozbrečela ještě víc.

Letěla jsem domu. To byl můj konec. Bez lásky, bez života.
Vystoupila jsem z letadla "Ahoj, starý živote." Řekla jsem ani né moc s radostí na tváři.
Vyšla jsem z letiště a tam na mě čekal taxík, který mě hodil domů. Cestou jsem se nesnažila ani nějak přemýšlet o Louisovi, ale bála jsem se, co se stane. 
"Jak to asi všechno skončí?" utkvěla mi tato myšlenka v hlavě a stále jsem se snažila myslen jen na ty dobré věci, ale jak? Když to ani nejde.
Taxík mě vyhodil před "mým" starým domovem.
Žaluzie byly zatažené. Dům byl tmavší než jsem si pamatovala, ale není to tak dlouho, co jsem odjela, možná.
I když jsem si myslela, že to byla chvilka od toho, kdy jsem odjela, ale nebyla. Byly to skoro dva roky, co jsem se tu neukázala a ani jsem se nikomu neozvala. Je to hodně divný pocit vědět, že nikdo ani netuší, že jste se vrátili a tak jsem se zrovn tak cítila já sama.
Vytáhla jsem stará klíče od domu a pomalu jím otočila v zámku. Dveře i tak trochu zavrzali, jako by tady dlouho nikdo nebyl.
Vešla jsem dovnitř a tam to vypadalo úplně stejně, jako když jsem ten dům opustila. Věci rozházené všude kolem, fotky ne zdích stále vysely, ale jedna tam chyběla. Fotka, na které jsme byly všichni.
Vím, že jsem si jí nikdy nebrala s sebou, ale připadalo mi to divné. Rozhodla jsem se, že bych se jela podívat na svou starou školu, kterou jsem před dvěma lety opustila bez správného vysvělení.
Jela jsem ke škole a přitom jsem se rozhlížela všude okolo. Bylo to tu jiné. Jiné než jsem odjela. radši jsem auto otočila a jela jsem ke Kelly a Amber. Třeba budou stále bydlet na stejném místě a něco se od nich dozvím, co se tu stalo.
Zaťukala jsem u Kelly doma.
"Abbie?" ozvalo se, když otevřela dveře.
"Ahoj Kelly, ráda tě vidím," koukala jsem na ní s vážným výrazem, ale snažila jsem se být aspoň trochu šťastná.
"Pojď dál, moc ráda tě vidím. Jsou tu i holky a možná jsme tě tady trochu i čekali po tom, co se všechno stalo." Vešla jsem do domu a zamířila do obýváku. Bylo to tu stále stejné, aspoň teď jsem byla šťastná, konečně známé tváře.
Všechny holky se na mne nahrnuly a začali mě objímat. Byla jsem šťastná.
"Ahoj Abbie, rády tě vidímě po dvou letech," začali všechny vřískat.
"Já vás taky ráda vidím, ale chtěla bych vědět, co se tu sakra stalo?!" Měla jsem tolik otázek.
Holky se začali tvářit divně a koukali po sobě, jakoby mi to nechtěli říct. Amber kývla na souhlas a ukázala mi, abych si sedla.
"Od té doby, co jsi odjela se stalo hodně divných věcí. Víš přece, že tvoje máma odjela na 3 měsíce myslím že to bylo, ale do teď se nevrátila. Nikdo neví, kde by mohla být," slovo si převzala Kelly, "Nicholas a spol se také změnili. Ano, víme o nich, ale to se dozvíš později. Víš, i když to jsou už dva roky, ale všichni zmizeli z tohoto města. Nejdřív jsme si mysleli, že to bude kvůli tobě a Louisovi, ale nikdo to do teď neví. Něco se stalo v jejich minulosti a mi jsme zapřísahali, že tě najdeme a přesvědčíme tě, abys nám pomohla."
"Ale já jsem přijela a proto se to tak komplikuje,"
"Ne nekomplikuje, jen je to divný. Přijela jsi, ale nevíš proč. Možná, že ti Louis řekl, že to vyřeší. Věříme mu, ale nejsme si jisti, jestli neselže jako mi před dvěmi - třemi lety, co se to málem stalo taky."
"Pořád nechápu o čem to mluvíš, Kelly!" Začíná to být hodně zajímavé. Asi toho je tolik, o čem ještě nevím.
Kelly se podívala na Holly a ta jen zakývala na nesouhlas, ale slovo si převzala ona.
"Je tady toho víc než si myslíš, Abbie. Myslela sis, že jsme stejné jako ty, ale celou tu dobu jsme tě chránili. Tebe i tvou mámu, ale u táty se nám to nepovedlo," to přehnala.
"Cože, co se vám u táty nepovedlo? Vždyť on žije někde jinde!"
"Si myslíš ty, Abbie. Ale pravda je někde jinde. Správně ti to nemáme říkat, ale ty bys byla v háji bez nás a bez pravdy. Pravda je, že..."

Omlouvám se, že dlouho nebyl další díl, ale byla jsem v Německu a pak dárky k Vánocům. Nakonec jsem stihla dát něco dohromady, i když to asi nebude žádný zázrak, ale začínám uvažovat, že ten děj celý změním a bude to komplikovaný. Co si opravdu myslíte, že se stalo a Abbie o tom neví? Dávejte mi komentáře s nápady a některé z nich použiju..! Díky moc :3