The Coup! - Cz (One Direction)

part 23.

Pohled Louise:
Ano, řekla mi ano! Byl jsem tak šťastný, ani nevíte jak moc. Ale to jsem ani netušil, co zrovna přijde, když půjdeme spolu v ruku v ruce do školy.
Pohledy. Všude byly jenom samý pohledy. Nikdo jiný nevěnoval pozornost nikomu jinému nebo něčemu jinému než mě a Abbie. Strašný.
Cítil jsem, jak její stisk zdvojnásobil, když jsme prošli okolo Nicholase. Věděl jsem, že spolu něco měli, nebo spíše, že on se o něco snažil a byli spolu i na večeři, ale to pro mě nic neznamenalo. Dala šanci mě a ne jemu.
"Tak tohle bylo docela drsný, nemyslíš?“ obrátil jsem se na Abbie a ta jen kývla hlavou na souhlas.
"Copak se děje, zlato?“ To bylo poprvé, co jsem jí takhle oslovil.
"Nic se neděje. Jenom doufám, že tyhle pohledy po čase zmizí. Nezvládla bych se na tohle koukat napořád.“ Její hlas zněl trochu vyděšeně.
"Neboj, to ustane a bude to v pohodě. Pro ně je to teď úplná novinka a musí si na to zvyknout,“ i když, já z toho měl taky hodně divný pocit a to to právě začalo.
U skříněk jsme se rozloučili a každý se vydal na svojí hodinu. Tento týden jsme spolu neměli vůbec žádnou hodinu, tak jsme se mohli vidět jenom po škole.
Vešel jsem do třídy a tam už na mě čekal Nicholas a spol.
"Aaaaá. Kohopak tu máme.“ Přešel ke mně Nicholas se založenýma rukama.
"Co zase chceš?“ Snažil jsem se vypadat normálně, ale věděl jsem, že Nicholas se mě bude snažit vytočit.
"Už jednou jsem tě varoval, abys nechal Amy napokoji a teď ti to říkám znovu u Abbie. Všichni víme, co jsi zač,“ všichni mě oblíklíčili dokola a naproti mně stál Nicholas.
"Jo a ještě aby to všechno byla pravda. Vy o tom nic nevíte.“ V duchu jsem se tomu pořád smál.
"Ale víme a docela dost a vůbec se nebojíme vytáhnout i to ostatní na tebe. Ale víš ty co? Uděláme dohodu,“
"O co jde?“
"Nech Abbie nepokoji a nic se jí nestane. Když ne, tak dojdeme na polici a všechno jim řekneme.“
"Nic jim neřeknete, protože oni všechno vědí a já nic neskrývám, protože jsem nevinný,“
"Jo to si myslíš ty, ale víme, že ty jsi byl taky docela na mol a polovinu toho si už nepamatuješ. Ale bohužel jsi zapomněl na to, že mi tam byly taky a pamatujeme si to.“ Tak tohle mě hodně vytočilo a už jsem prostě neměl slov. Musel jsem uznat, že měl pravdu. Byl jsem opilí a polovinu nebo spíše čtvrt toho jsem si vážně nepamatoval a to bylo to nejhorší. Mohli na mě vytáhnout cokoliv  a já bych nevěděl , jestli to je pravda nebo není a policie by jim to věřila. Musím najít někoho, kdo tam byl taky a všechno si ujasnit.
Všichni jsme si šli sednout, když do třídy vešel učitel.
Celou hodinu jsem nad tím přemýšlel a snažil si vzpomenout na všechny lidi, kdo tam byl. Napadl mě Sam, který mě hodně dobře znal a byl to docela i v pohodě kluk, který moc nepije. Zkusím se za ním po škole stavit a zeptat se ho na to.
"Ahoj zlato,“ obejmula mě Abbie po škole u auta až jsem se jí málem lekl. Ale bylo to příjemný. Dlouho jsme tohle nezažil a kvůli Nicholasovi a jeho nabídce se toho nechci vzdát a už vůbec ne Abbie. Dává mi totiž něco, co ani já nedokážu popsat. Možná to jednou dokážu, ale teď ne, protože mě nenapadá nic jiného, než láska.
"Ahoj miláčku, jak ses dneska měla?“ přitáhnul jsem si jí k sobě blíž a podíval jsem se jí hluboko do očí. Do těch jejích krásných očí.
"Dneska? No bez tebe to nebylo ono,“ nastoupili jsme ke mně do auta, „celý den se mě na tebe všichni ptali, jestli to je pravdy atd. Bylo to hrozně unavující odpovídat pořád na to samé. Ale vím, že tohle je prostě jenom ten první okamžik, pak to snad přestane.“ Abbie si zapla pás a mohli jsme vyjet.
Když jsem se na ní cestou podíval. Koukala se z okna a hlavu si podepírala dlaní. Na něco myslela.
"Lásko, co se děje?“ měl jsem o ní docela strach, protože oba víme, že tohle je jenom začátek a že to tak nepřestane.
"Nic, jenom přemýšlím.“ Ani se na mě nepodívala.
"A nad čím?“ Nechci jí v tom nechávat.

Pohled Abbie:
Tohle jen tak nepřestane, to já vím. Ale jak tohle všechno mám vydržet? Vždyť už dneska jsem z toho všeho odpovídání na otázky unavená.
"Jenom je toho na mě dneska nějak moc a jsem unavená,“ což byla pravda.
"Tak já tě odvezu domu a ty si půjdeš lehnout. Stejně si dneska musím něco zařídit a pak tě ráno vyzvednu, platí?“
"Jo, to bude dobrý nápad. Děkuju.“ Docela i uvažuju o tom, že bych do školy nešla vůbec.
Louis mě odvezl domů, políbil mě a já šla rovnou dovnitř.
Všechno jsem ze sebe vysvlékla  a šla jsem si dát hodně teplou koupel na uklidnění.
Ve vaně jsem byla asi hodinu, vůbec netuším. Ale z mého snění mě vytrhlo zvonění u dveří. Jak nečekané. Jenomže jsem se musela jenom osušit a v osušce se jít podívat, kdo to je.
Jasně, to jsem mohla jenom čekat, že přijde.
"Co chceš?“ vyjela jsem hned po něm.
"Chtěl jsem se jen ujistit, že jsi v pořádku.“ Se svým hnusným úsměvem mě uvítal u dveří Nicholas.
Jeho oči si mě celou začali prohlížet a ani se nestačili divit.
"Asi jsem tě vyručil z koupele.“ A ještě se tak debilně usmál.
"Jé, neříkej. Na to jsi přišel hodně brzo.“ To jsem byla už vážně vytočená. Měla jsem chuť ho něčím praštit, ale měl vážně štěstí dneska, nebylo nic po ruce. Jedině bych si musela sundat ten ručník a takový blázen vážně nejsem.
"Tak znovu. Co tu chceš?“
"No přišel jsem tě zkontrolovat a ujistit se, že tu není Louis.“ Nakukoval do místnosti ta mnou.
"Ne není tady. Stačí? Jo a proč by tady neměl být? Je to přece můj přítel a do toho ti nemá co být.“
"Vím co je zač a taky vím všechno co skrývá a nechci, aby přišla o život další nevinná holka na jeho debilním seznamu.“
"Žádný seznam nevede a vrah to taky není. Nicholasi, nech mě být, nejsem blbá a vím co si s kým začínám.“ Koukal  na mě jako kdybych vykradla banku.
"Dobře, nechám tě být, ale pak neříkej, že jsem tě nevaroval.“ Se založenýma rukama odešel do svého auta a odjel.
Nevím proč, ale tohle mi přijde hrozně divný a ještě od Nicholase.

Pohled Louise:
Hned od Abbie jsem vyrazil k domu Sama. Jenom doufám, že si mě bude ještě po tak dlouhé době pamatovat. Zaparkoval jsem u velkého žlutě vymalovaného domu a přešel ke dveřím. Zazvonil jsem na zvonek a pak jenom vyčkával.
"Ahoj Same.“ Oslovil jsem ho hned jak otevřel.
"Ahoj Louisi, co tady děláš?“ pozval mě dál a šli jsme rovnou do jeho pokoje.
"Víš, chtěl jsem se zeptat na tu noc, co zemřela Amy.“ Hondě špatně se mi to říkalo.
"Proč se chceš vracet zpátky k tomu? Všichni víme, co se stalo a nevím jestli by se chtělo někomu k tomu vracet.“ Sam měl pravdu, ale já potřebuju znát pravdu.
"Potřebuju znát nějaké odpovědi.“ Sedl jsem si na jeho postel.
"Tak o co jde?“ Sedl si naproti mně.
"Vím, že tu noc jsi tam byl asi jediný, kdo tam nebyl tak moc opilý jako všichni ostatní. Tak jsem se chtěl zeptat, co všechno si z té noci pamatuješ?“
"Jo aha. I když se mi k tomu nechce moc vracet, ale bude to na dlouho, jestli chceš vědět vážně všechno,“
"To chci a času mám dost.“
Sam se podíval na ruce a lehce si je promnul a začal.
„Tu noc se stalo hodně divných věcí. Nejenže zemřela Amy, ale taky Nicholas a spol se chovali hodně divně,“ podíval se na mě, "Ty jsi tu noc trávil hodně času s Amy nebo s nějakýma rukama, ale jak jsem koukal, moc alkoholu jsi nepil. Když jsem nad tím pak přemýšlel, po tom co se stalo, došlo mi, že je možné, že jsi byl zdrogovaný.“ Zdrogovaný? To nemyslí vážně, že ne.
"Počkej, jak zdrogovaný?“ Z tohohle jsem byl hodně mimo.
"Jo zdrogovaný. Za celou noc jsi nevypil tolik alkoholu, jako všichni ostatní. Držel si se na uzdě, což bylo od tebe hodně divný, ale je to tak. To však není všechno.“ Hodil po mě pohled, kterého jsem se nejvíce bál.
"Ještě tu noc se Nicholas snažil něco důležitého říct Amy, ale ta ho neposlouchala. Naštval se a začal na ní řvát a pak odešel. Pak už se tam neobjevil. Objevil se až po tom, co Amy někdo údajně zabil a on to schazuje na tebe,“
"To nemyslí vážně. To on jí zabil.“ Vůbec jsem nevěřil svým uším, co jsem právě řekl a co jsem od Sama slyšel.
Jenom přikývl na souhlas.

Lidičky, tak tady je další díl. Omlouvám se, že jsem dlouho nepřidala, ale nebyl čas, jako vždycky. Konečně jsou prázdniny a my je máme na celý týden, tak když to budu stíhat, přidám další díl :))