The Coup! - Cz (One Direction)

part 6.

Pohled Abbie:
Vyšla jsem ze třídy,ale než jsem došla do jídelny,někdo mě chytil za ruku.
Otočila jsem se a přede mnou stál Louis.
"Co potřebuješ?" Zeptala jsem se.Ach ty jeho oči.Co se mnou sakra dělá?
"Jen jsem se chtěl zeptat,jestli dneska nemáš po škole čas?" Vážně? On chce jít se mnou zase ven?
"Nemůžu," odpověděla jsem.
"Co to do tebe vjelo,Abbie?" Říkalo mi moje svědomí. Nevím,co to do mě vjelo,ale mám z toho špatný pocit.
"Děje se něco,Abbie?" Zeptal se mě,ale nemohla jsem mu říct,že z něho mám špatný pocit a že se ho bojím.
"Ne,nic se neděje,jenom na to dneska nemá moc náladu," a to taky byla pravda.Pokčila jsem rameny a s úskostí jsem od něj odešla.
Nevěděla jsem,co dělám,ale nešla jsem ani na oběd a hned jsem zamířila autem domu.
Co se to se mnou děje?Chtěla jsem ho přeci poznat a více se s ním seznámit a teď od něj utíkám? 
Něco mi tu nehraje! Krámy přeci nemám,tak co mohlo ovlivnit moje chování k němu a k okolí?
"Ahoj mami,jsem doma." Křikla jsem na mamku,když jsem vstoupila do domu.
"Ahoj zlato,coto,že už jsi doma?" Ozval se hlas z kuchyně.Asi vařila.
"Je mi nějak špatně,půjdu si lehnout," vyběhla jsem schody do pokoje.
Slyšela jsem,jak někdo jde do mého pokoje a vešel dovnitř. Otevřela jsem víčka a podívala se na mamku sedící vedle mě.
"Zlato,mám pocit,že se něco děje a nechceš mi to říct." Položila mi ruku na moje stehno.
Zvedla jsem se a podívala jsem se do jejich hnědých očí. Měla pravdu.Není se mnou něco v pořádku.Ale co to teda je?
"Nechci o tom mluvit,mami." ukázala jsem prstem,aby odešla,ona jen kývla hlavou a šla pryč.
Přetočila jsem se na břicho a vzala jsem si notebook na postel.Sjela jsem twitter a facebook.
"Louis Tomlinson si vás chce přidat do svých přátel." Četla jsem nahlas.
To jako vážně? Přijmula jsem žádost a hned mi psal.

Pohled Louise:
Nevím,co jí dneska bylo,ale když jsem se jí zeptal,jestli by nešla se mnou dneska ven.Nemohla.Proč?Udělal jsem jí něco nebo zjistila,kdo doopravdy jsem a straní se mě? Ale jak by to mohla zjistit,nikdo to přeci neví,jenom já a kluci,možná moje rodina,ale tu jsem už 2 roky neviděl a ani nechci,nemám k nim žádný citový vztah.
Celý den jsem jí potom neviděl. 
Nechtěl jsem na sebe poutat pozornost a radši jsem se nikoho neptal,ale Zayn řikal,že jí viděl,jak před obědem jela domu.
Až skončím,asi se za ní pojedu podívat,docela mě zajímá co se děje!
Jak já bych jí rád řekl,kdo jsem a co jsem zač,ale prostě jí nechci stratit,už takhle,že si povídám,je moc.
"Louisi,už zase jsi zde nepžítomen." okřikla mne učitelka.
"Omlouvám se,ale tohle bylo důležitější." Začal jsem jí odsekávat.Nojo,na tohle mám talent už od přírody.
"Vážně? A nadčímpak asi pan Tomlinson přemýšlel?" optala se mne.
"Rozhodně ne o vás,slečno," vrátil jsem jí to.
Než stihla něco říct,začalo zvonit a já se vyřítil ke svému autu a odjel za Abbie.
Chvilku jsem jen tak seděl v autě před jejím domem a doumal nad tím,co bych jí tak mohl říct.
Otevřel jsem dveře od auta a vykročil ke dveřím.
Zazvonil jsem a nic.Zkusil jsem to tedy znovu,ale až po třetím zvonění mi konečně otevřela.
"Ahoj Abbie." Pozdravil jsem ji.
"Ahoj Louisi,co potřebuješ?" Nevěděl jsem,co na to říct,přece jí nemůžu hned začít peskovat,proč se mnou nešla ven.
"Víš...dneska jsi mi připadala trochu divná.Přešlá.A chtěl jsem se zetat,jestli se něco neděje?" A už je to venku, i když né tak,jak jsem chtěl.
"Nic se neděje,jenom mám teď hodně smíšený pocity a potřebuju si to v hlavě dát dohromady,než zase začnu něco vyvádět," trochu se pousmála.
"Dobře,ale jestli se vážně něco děje,klidně mi to řekni a já ti s tím pomůžu, i když to budou třeba holčičí záležitosti," musel jsem se nad tím pousmát,ale ona taky, "nebo jestli ti někdo ubližuje,řekni mi to a já to dám dopořádku." Je to skvělá holka a jestli jí někdo ubližuje,dostane zavyučenou.Nebude mi vadit,že bych za tohle mohl mít další průser,ale ona mi stojí opavdu za všechno a chci jí udržet v bezpečí.
Ale v jednom jsem udělal velkou chybu....Nedokázal jsem jí udržet v bezpečí přede mnou a to je to,co mě pravdu štve.


Omlouvám se,že je tohle kratší,ale neměla jsem vůbec čas něco přidávat,ale nakonec tady aspoň něco je.
Kámoška mi řekla,že bych měla psát hodně pohledy z Louisovy strany,tak se máte na co těšit.
Dee