The Coup! - Cz (One Direction)

part 28.

Vůbec jsem nečekala, že bych narazila na někoho, kdo by znal mojí mámu a ne zrovna ve starým krámu se starými věcmi, které pohltil prach a špína.
Druhý den ráno jsem se rozhodla vypravit se znovu do toho krámu, ale když jsem dorazila na to místo, kde ten krámek stál, nebyl tam. 
"Byl tady." Koukala jsem nevěřícně na místo, kde stál.
"Abbie, třeba se ti to jen zdálo," snažila se mě uklidnit.
"Vím co jsem viděla a co jsem slyšela, Holky já si nevymýšlim," je těžké přesvědčit někoho, u kho víte, že by to nikdy nešlo.
"Jde o tvojí mámu a je jasný, že budeš mít noční můry o tom, jak se jí snažíš najít a jak mluvíš s lidmi, kteří ji znali. Snažíš se přesvědčovat samu sebe, že tohle všechno zvládáš, ale opak je pravdou. Bojíš se, Abbie, že jí nenajdeš a nebo hůř." Podívala jsem se na ní a v hlouby duše jsem se snažila přesvědčit, že to tak není, ale měla pravdu.
Sklesle jsem hleděla na zem, kde byl jen prach a písek, "Máš pravdu, bojím se," musela jsem se přiznat, i tak by mi nevěřili, kdybych řekla lež.
"Musíme hledat dál, jinak se nikam nedostaneme." sdělila nám Kelly.
"Jo, ale tohle byla jediná cesta ven a možná by jsme se dostaly dál. Ale teď už nic nemáme." Nevěřila bych, že bych tohle někdy mohla říct a zrovna když to bylo mířený proti Kelly a Amber.
"Kdy už konečně pochopíš, že tohle byly jenom halucinace a vůbec jsi s nikým nemluvila?!" vyjela po mě Amber.
"Asi nikdy, představ si to..! Jo a kdy přijede Louis? Trvá mu to nějak moc dlouho." snažila jsem se změnit téma.
"Měl by přiletět ještě dneska odpoledne," snažila se do toho vložit i Jenny.
"Vyzvednu ho."
"Abbie, on si nás najde. Informovaly jsme ho, aby napsal a my mu dáme souřadnice, i když je to moc nápadné, ale nic jiného nám nezbývá..." jak tak koukám, halucinace jsem neměla jenom já, ale všichni. Ta paní, o které jsem mluvila, objevila přímo před námi. Jen tam stála a hleděla na mě. Jako kdyby se mi snažila dostat až do mozku a zjistit ty nejhlubší tajemství, které jsem kdy mohla skrývat. Ani se nehnula.
"Vážně nelhala, ta baba existuje," prolomila hrobové ticho Holly. Ostatním holkám jen pomalu klesala dolní čelist. Nikdo z nás tomu nemohl uvěřit, popravdě, ani já ne.
Všichni jsme k ní přistoupili, ale nikdo z nás nevěděl, jak začít konverzaci.
"Mohly by jsme si někde osamotě promluvit?" Navrhla jsem staré paní.

Odešli jsme od veřejnosti do krámu.

"O čem by jste rádi chtěli mluvit, mladé slečny?" začala stará paní.

"Co více víte o mé matce?"

"Něco hledala, ale neřekla mi co, jen vypadala hrozně starostlivě a vyzařoval z ní strach." trochu mě tím zaskočila, jak přestala mluvit a sklopila zrak, ale z ničeho nic pokračovala, "Ty jediná jí můžeš zachránit a taky víš kde jí hledat a věřím, že jí najdeš!"

"Počkat, cože? Jak mám vědět kde jí hledat? Kdybych to věděla, nepřišla bych sem, ale já to nevím a potřebuji vaši pomoc!"

Žena ke mě přišla a dala mi ruku na srdce a pak prstem přejela na hlavu.

"Hledej ji ve svém srdci a vzpomínkách!" Bylo jediné co mi řekla a pak zmizela mrknutím oka.

"Abbie, asi by jsme měli jít za Louisem a poradit se s nim." přišla ke mě Holly a odvedla mě za holkami.

"Holly má pravdu, měli by jsme se s nim poradit, co dělat a ty bys měla začít myslet, kde jí třeba hledat a trochu zapojit mozek Abbie!" Vyjela po mě z ničeho nic Kelly.

"Hale já vím, že jo, ale není to moc lehký tak mi to prosím neztěžuj. Buď tak laskavá." Čím déle jsme tady, tím je to všechno horší. Holky jsou nepříjemné a já už nevím, kde matku hledat. Jen doufám, že si nic neudělala a nebo někdo jí.

Na pokoji mě čekal Louis. Přiběhla jsem k němu a objala ho. Pro mě to byla jako věčnost ho nevidět a neobejmout ho.

"Chyběla jsi mi Abbie!" Pošeptal mi do ucha. Je tak sladký.