Noční škola (Noční škola, #1) [PROBÍHÁ KOREKCE ]

6. kapitola

„Začneme s tím, že ti vysvětlím, co je tahle škola vlastně zač," řekl Lucas, když mě vedl zpátky do kanceláře.

„Mluvte," pobídla jsem ho naštvaně, když zavřel za mnou své dveře. Stále jsem myslela na ty tři číslovky, 253. Co to ale znamená?

„Melanie," napomenul mě Lucas, když jsem zrovna brala do ruky fotografii školy.

„To je tato škola?" zeptala jsem se a on přikývl. „Co je zač?"

„To se ti snažím vysvětlit," zavrtěl hlavou. „S tebou není rozumná řeč."

„A co bys čekal?" uculila jsme se a položila fotografii na místo.

Lucas si povzdychnul a začal chodit po místnosti. „Víš, Melanie," odmlčel se. „Tato škola není jako ostatní," nakousnul a já si odfrkla. Lucas se na mě přísně podíval a jeho oči naznačovaly, že se ho mám pokusit přerušit. „Učíme jiný druh studia, než třeba na státní," pokračoval a já si ho pečlivě prohlížela. Potil se, byl nervózní a to dost. Zažil v dětství něco, čeho se bojí do teď, napadlo mě.

„Promiň, že tě přerušuji," nemyslím to vážně. „Co se ti stalo v dětství?" zeptala jsem se.

„Jak to myslíš?" odpověděl a já ho pečlivě studovala. Začal si utírat ruce do kalhot. První znak. „To nic, pokračuj," pobídla jsem ho.

Odkašlal si. „Zkrátka, na naši škole se staneš někým jiným," podíval se po mně. „Tím chci říct, že už nebudeš taková, jako dřív," pokračoval a já zvedla obočí.

„Jiná?" zeptala jsem se sarkasticky.

„Melanie, já to myslím vážně. Když budeš na naší škole, už nebudeš jako dřív. Staneš se někým jiným. Tím myslím doslova," zastavil se a zadíval se na mě. Stále jsem ho pozorovala a všímala si kolem nás toho napětí. Druhý znak. „Ty se naučíš zabíjet lidi," naklonil se přes stůl, který nás od sebe dělil. „Tvoje tvářička se nám bude hodit."

„Co myslíte tím, že se naučím zabíjet lidi?" zeptala jsem se se zájmem.

Lucas vytáhl zpoza stolu složku. „Ty i tvoje minulost jsou velmi zajímavé," otevřel jí, „a popravdě celkem nejlepší na této škole," usmál se. „Cituji: Melanie O'neonová je velmi nezvladatelné dítě, které se po ztrátě nevlastních rodičů nervově zhroutila," podíval se na mě a já se chladně usmála. „Tvoje předpoklady pro zvládnutí testu na této škole je víc než pravděpodobný..."

„Dobře, chápu," zarazila jsem ho. „Co bude se mnou do té doby, než podstoupím test?"

„Ty?" zamyslel se. „Do té doby ti dáme pokoj a ty se tam budeš připravovat," pokrčil rameny.

„Dobře..." zauvažovala jsem. „Pokud jsem to pochopila," začala jsem luskat prsty, abych si vzpomněla na ty pravé slova. „Pokud jsem to pochopila, tak tady tohle studium mě připraví k zabíjení?" ujistila jsem se a přimhouřila na Lucase oči. Zdálo se mi to, až moc pěkné.

Lucasová tvář byla nečitelná, ale jakmile začal tleskat, jeho emoce vypluly na povrh. „Pěkná a ještě chytrá," zasmál se, ale jeho hlas zněl tak povrchně.

„Lucasi," zamířila jsem k němu. „Mám pro tebe jednu informaci," přistoupila jsem k němu a vážně se na něj podívala. „Jak jsi byl malý, tak tě šikanovali. Díky tomu jsi pocítil strach a přidal ses na tuto školu, jako tví rodiče. Nejprve ses choval jako hňup, ale postupem času si začal vidět svět jinak," prohlédla jsem si jeho profil. „To je to, jak si zmiňoval, že mě tato škola změní. Nemám pravdu?"

Jeho mimika byla jako kámen, nedal na sobě nic znát, ale přesto jeho zelené oči byly plné otázek.

„Říká se tomu dedukce. Musím si o každém udělat svůj obrázek," zašvitořila jsem a odebrala se ke dveřím.

„To je fascinující," řekl opět sarkasticky a mě to pomalu začínalo štvát. Jsem výbušný člověk, který se nechá vytočit kvůli každé kravině.

„Lucasi? Co znamená číslo 253?" zeptala jsem se a snažila se své myšlenky vést jiným směrem.

Otočila jsem se k němu. „Číslo pokoje," přimhouřil oči. Určitě hned věděl, čí je to pokoj. „Co máš v plánu?"

„Jde pustit do pokoje voda?" ignorovala jsem jeho otázku.

„Samozřejmě. Jak myslíš, že se pouští poplašní systém, když v nějaké místnosti hoří?" nechápavě zavrtěl hlavou.

„To je dobře," zasmála jsem se.

„Tak pojď, ukážu ti zbytek školy."