Noční škola (Noční škola, #1) [PROBÍHÁ KOREKCE ]

21. kapitola

Utřela jsem si slzy a stoupla si ve výtahu tak, aby neviděl na desku s patry. Zmáčkla jsem poslední patro a ještě stále brečela. „Děkuji vám," popotáhla jsem. Grey mi podal kapesník a já se do něj vysmrkala s takovým přehnáním, že mi nejspíš začala z nosu téct krev.

„Jsi v pořádku?" zeptal se s opovržením v hlase a já přikývla. Nesnáším ho. „Jak se daří v dětském domově?" změnil téma a já ho málem zpražila pohledem.

„Skvěle," žertovala jsem. Stále jsem nechápala, jak mohl jít se mnou.

S cinknutím se otevřely dveře a já se usmála, když jsem spatřila Gabea, jak sedí v kožené židli. V ruce měl nůž a jen tak si s ním pohrával.

„Co to má znamenat?" zeptal se Grey vystrašeně a já se na něj nevině podívala.

„Odplata, kamaráde," postrčila jsem ho z výtahu. Gabe vstal a už se k nám blížil. „Tady ho máš," řekla jsem lhostejně a opřela se o zeď.

„Co tím myslíš, tady ho máš? Ty si ho tu dovedla, tak ty to tu dokončíš," řekl naštvaně Gabe a prohrábl si vlasy. Věděla jsem, že doufá, že se zhroutím. Chyba.

„Nemůžeš skousnout, že si mi volný a kurva dokončit to tu!" procedila jsem mezi zuby a zadívala se Gabeovy do očí. Sršely z nich blesky.

Strčila jsem Greye k sedačce a podívala se na něj. Pozoroval mě zděšeným pohledem a já se chtěla začít smát. Na Gabea jsem se ani nepodívala a jen se věnovala mé hlavní oběti.

„Takže Greyi, co víte o povstání, které se chystá za pár měsíců?" zeptala jsem se, co nejmileji a začala ho svazovat.

„Nemám tušení, o čem to mluvíte," řekl roztřeseným hlasem.

„Nehrajte si se mnou," přimhouřila jsem oči a naklonila se k němu. „Máte na výběr dvě možnosti, buď mi řeknete, co o povstání víte, nebo skončíte se zlomeným vazem. Vyberte si?" zašeptala jsem mu do ucha a poplácala ho po líci. Čekala jsem na odpověď, ale ta co přišla, mě překvapila.

„Radši umřu, než ti něco řeknu. Mrcho," odpověděl a plivnul mi do tváře.

Chytila jsem ho pod krkem a vytrhla Gabeovy nůž z ruky. „Nemám náladu na takové chlapy, jako jsi ty," mrkla jsem na Gabea a sykla: „Hlídej dveře."

Nic neřekl, jen šel k výtahu. Musel se náramně bavit.

„Tak a teď jsme sami," pokračovala jsem a přitlačila mu prst na hrtan. Nožem jsem mu pomalu přejela po bradě a snažím se být, co nejvíc hrozivá. „V jednom jste se mi líbil nejvíc, pane Greyi. Vy i vaše agentura se plete do věcí, s kterými nemáte, co dělat," zaprskala jsem mu do tváře a nůž přimáčkla k jeho krku.

„Melanie, umři v pekle," zašeptal Grey a já se rozesmála.

„Do pekla jsem už propadla a věřte mi, umřít se tam nedá," přitlačila jsem na nůž, který prořízl jeho tenkou kůži. Grey vykřikl a já se dál usmívám. Dala jsem mu poslední šanci a pustila ho. „Ted už budete mluvit?"

Jeho krk byl pokrytý krví a byl pobledlý v tváři.

„Ty bys mě nikdy nedokázala zabít, Melanie," přesvědčoval mě tichým hlasem a já se na něj zaskočeně podívala.

Povzdechla jsem si. „Myslíte? Tak to mě moc podceňujete," řekla jsem, co nejpevnějším hlasem a přistoupila k němu. Sotva dýchal a já věděla, že nám nic neřekne. Tak byla na řadě poslední věc. „Stává se moc věcí a vy si pamatujte, že toto není jen náhoda," zašeptala jsem a pak jsem mu nožem vrazila na místo, kde má srdce a pořádně zatlačila.