Noční škola (Noční škola, #1) [PROBÍHÁ KOREKCE ]

18. kapitola

Stály jsme před sebou a dívaly se sobě do očí. „Nech mě na pokoji," řekla jsem zastrašeným hlasem a odstoupila. Bála jsem se. „Nevěřím ti, už ne," zavrtěla jsem hlavou a koukla se mu do zelených očí. Smály se mi a já si odfrkla. „Sbohem." Prošla jsem kolem něho a ještě se na pár vteřin otočila k zrcadlu, abych se podívala, jak vypadám. Mé blonďaté vlasy byly rozcuchané a červenala jsem se. Koutkem oka jsem mrkla na Gabea. Díval se na mě, ale přes zrcadlo a já mu viděla do tváře. Vypadal lhostejně a tím jsem si byla jistá. „Nikdy se nezměníš," otevřela jsem od záchodů dveře a zamířila k sobě do pokoje.

***

Té noci se mi nic nezdálo. Jen jsem počítala hvězdy na stropě. Mohlo být tak šest ráno, když jsem se probudila. Vlastně mě probudilo zaklepání. Mrkla jsem se na vedlejší postel, ale Owen byl fuč. „Už jdu!" zavolala jsem a posadila se. Ozvalo se zase zaklepání, ale hlučnější. „Sakra, už jdu." Oblékla jsem si rychle legíny a tílko. „Ano?" Otevřela jsem dveře a překvapilo mě, koho vidím. „Mercedes," sladce jsem se usmála.

„Ještě jednou sáhneš na mou sestru a jsi mrtvá," ukázala na mě prstem.
„Smrdí ti prst," prskla jsem na ní a s třísknutím zavřela dveře.

Ozvalo se opět zabušení na dveře. Chytla jsem za kliku a s trhnutím otevřela. „Co!"

„Máš jít za Lucasem," odsekla Mercedes. Dnes měla až moc ostrou červenou rtěnku a tmavé vlasy svázané do culíku.

„Ok." Vyšla jsem z pokoje a spatřila Owena. Vedl si do pokoje na pokraj opilou holku.

„Užijte si to," řekla jsem a otočila se na Merc.

Dívala se na nás, jako na malé děti. „Co Gabe?" zeptala se mě a já nechápala, kde zmizela její nenávist.

Podezřele jsem si jí prohlédla. „Co by mělo být?" řekla jsem naštvaně.

„Spala si s ním. Nevarovali jsme tě?"

„Drž hubu," odsekla jsem.

„Copak?" mrkla po mně. „Konečně ti to došlo, holka?"

„Došlo?" zasmála jsem se.

„Mám ti povyprávět, co udělal mé sestře a dalším?" zeptala se Mercedes a zatvářila smutně. „Všechny mu podlehly."

Byl jako já. „Držím se od něj dál. Je to šmejd."

Mercedes začala tleskat. „Konečně si na to přišla?"

„Už to vím dlouho." Došly jsme k Lucasovi kanceláři. „Měj se, černá kamarádko."

Otevřela jsem dveře a sedla si přímo naproti Lucasovi. „Copak si po mně chtěl?" prohrábla jsem si vlasy.

„Mám pro tebe misi," řekl lhostejně a zvedl ke mně pohled. Podezíravě si mě prohlížel. „Jsi na to připravená?"

„Samozřejmě," ozvala jsem se uraženě a pokrčila jsem rameny. „Co to bude?"

Povzdychl si. „Připrav se na delší vyprávění," varoval mě.

„Začni," pobídla jsem ho.

„Takže Melanie. Vybral jsem ti tvé spojence, kteří půjdou s tebou na misi, kde budete muset někoho zabít," odmlčel se a já ho pečlivě poslouchala. „Ty a ostatní se dostanete v převlecích do jedné agentury, kde dva pohlídají vchody," přistrčil ke mně plánek a ukázal mi prstem vchody. „Jeden zneškodní kamery a zbylí dva zabijí určitý cíl."

„Kdo jde se mnou?"

„Počkej, počkej. Zpomal," opřel se do židle a složil ruce do klína. „Je tu menší problém. Ten cíl bude provozní agentury. Ty a další osoba ho budete vyslýchat, aby vám řekl určité informace, a když to neřekne po dobrém, tak to bude jen a jen na vás, jak to z něho dostanete," uchechtl se. „Ty a druhá osoba si to užijete. Neboli spíš ty. Jdeš do té mise?"

Ani jsem nezaváhala a odpověděla: „Řekněte mi důvod, proč bych nešla."

Zavrtěl hlavou. „Věděl jsem, že to řekneš. Teď k té věci, kdo jde s tebou. Takže Emily, Chris, Ray a Gabe," četl z papírů jména a pak se po mě podíval. „Souhlasíš s tím?"

„Neměla bych?" zívnula jsem a pak si všimla, jak se na mě Lucas dívá. „Souhlasím s tím," řekla jsem naštvaně a vstala. „Kdy to bude?"

„Teď," řekl bezvýznamně a opět se podíval do papírů. „Ty informace potřebujeme hned," zvedl oči od papírů a podíval se na mě. „Běž si sbalit," podal mi papír. „A pak se tu dostav do osmi hodin. Auto vám jede o půl deváté." Podíval se opět do papírů. „A teď běž," mávnul na dveře.

Co jsem měla dělat. Třísknula jsem s dveřmi a šla si zabalit.

***

Gabe? Vážně? Snažím se mu vyhýbat a on jede taky. Byla jsem u sebe v pokoji a balila si věci. Překvapeně tu Owen neměl společnici a četl mi dokument a já si podle toho chystala věci. Připadalo mi to, jako dřív. Neignoroval mě a normálně se se mnou bavil. „Koho by napadlo, že spodní prádlo na týden," řekl mrzutě Owen a prohrábl si vlasy.

„Nikdo není takové prase jako ty," podívala jsem se mu do očí. „Nejsem ta, co má boxerky dva týdny stejné," zazubila jsem se na něj a opět si dávala věci do tašky, kterou mi propůjčil Owen. „Co je dál?" zeptala jsem se, když jsem si své spodní prádlo, dávala do spod černé tašky.

„Zbraně?" řekl sarkasticky.

„Nekecej," oplatila jsem mu to.

„Vtipné," kýval Owen hlavou. „Jaké si bereš?"

„Nůž, pistol a samozřejmě své pěsti," ukázala jsem na něj prostředníček.

„Tvé pěsti?" zvedl jedno obočí a já na něj podrážděně zavrtěla.

„Nevěříš mi?" Vstala jsem a oprášila si o stehna zaprášené dlaně. Když mi nevěříš. Stoupla jsem si před zrcadlo a otočila se k Owenovi. Díval se na mě pozorně. Otočila jsem se opět k zrcadlu a představila si tam Gabe. Gabea a jeho úsměv, nebo na ty jeho rovnátka a dolíčky. Zaťala jsem pěsti a z chutí udeřila do skla.

Pak přišlo teplo a křik, nebo spíš řinčení skla. Viděla jsem milion kousíčků.

Mrkla jsem na svou pěst. Byla od krve. Pramínky krve tekly po kloubech. A já se jen usmívala.

%22%3G