Noční škola (Noční škola, #1) [PROBÍHÁ KOREKCE ]

28. kapitola

Někdo jí zabil. Jeho slova se ve mně vařila jako nikdy jindy.

„Chtělo by to pití," zabrblala jsem, když jsem se dívala po stromech a hledala žlutou stuhu. Bylo mi ho líto. Udělala jsem něco, čeho nelituji, ale on si to nezasloužil. Nechtěla jsem ani pomyslet na to, jak se bude tvářit, až zjistí, že to já zabila Elizu. Nebude mě poslouchat.

„Bože můj!" zavřískala jsem a praštila do stromu pěstí. Zabrněla mi ruka, a když jsem se na ni podívala, otlačení a krev mi tekla po kloubech.

Prstem jsem si sáhla na tmavou krev a tvář zkřivila zhnusením. Tekutina mi tekla po prstech a já se na ni dívala v tichosti. Natáhla jsem dlaň tak, abych se na ni mohla podívat v záři měsíce. Vyhrnula jsem si rukáv mikiny a nad hlavou zaznamenala žlutou mašli, která se houpala v lehkém vánku. Zazubila jsem se a sklonila ruku zátky k tělu.

Koutkem oka jsem zaznamenala pohyb. Otočila jsem se tím směrem a spatřila. Její červené vlasy zářily v tmavém lese. Zašklebila jsem se a opřela se o strom a pozorovala jí. Blížila se ke mně. Na ruku jsem už ani nepomyslela.

Uvažovala jsem o svých možnostech. Byla ode mě přibližně dvacet metrů a její rozhlížení mě otravovalo.

„Tati!" vykřikla a rozhlédla se kolem sebe. V té chvíli jsem odstoupila od stromu a stála přímo naproti ní. Dívka se na mě zaskočeně zadívala a odstoupila o několik kroků.

„Hledáš někoho?" zeptala jsem se a popošla k ní. Přitom jsem se jí dívala do očí, dokud si nevšimla mé krvavé ruky. Využila jsem toho a pomalinku vytahovala nůž, co mi dal Gabe.

„Tátu," odsekla naštvaně a její zelené oči mě pozorovaly jako dva smaragdy. „Černé vlasy, knírek," snažila se mi ho popsat, ale to mi bylo fuk.

„Dobře," popošla jsem k ní ještě blíž a přívětivě se usmála. Její pohled zabloudil na nůž v levé ruce, rychle jsem si ho přehodila do pravačky a gumičkou si stáhla světlé vlasy.

„Co to děláš," odstupovala ode mě a dál se dívala na nůž v mé ruce. V jejích očích se objevilo tolik strachu.

„Laskavost," zazubila jsem se, a když začala dívka utíkat, jen jsem si povzdychla a zakoulela očima. „Neutečeš!" zavolala jsem za ní a rozběhla se.

Vítr mě bodal do tváře, jako jehly. Les nebyl moc dobrá oblast pro běh, takže jsme se co několik vteřin dívala na zem místo na dívku, která mi pomalu mizela z dohledu.

„Risknu to," zabrblala jsem a přestala se dívat na zem, abych jí mohla dohnat. „Počkej, ty mrcho!" zavolala jsem za ní a byla aspoň trochu ráda, že utíká jiným směrem, než je Kate, která by si mě určitě začala dobírat. Nechytneš ani blbou holku, uslyšela jsem její hlas v hlavě.

Zrzku jsem doběhla, do pár minut, ale několikrát jsem spadla, takže mé kalhoty byly špinavé nebo roztrhané.

Chytla jsem dívku za ruku a trhla s ní, aby se mi podívala do obličeje, ale místo toho, aby se mi konečně podvolila, vrazila facku a odskočila ode mě.

Její smaragdové oči zkoumaly okolí a hledaly místo kudy utéct, ale přesto že mě bolelo snad celé tělo, chytila jsem jí a zapíchla jí nuž do břicha a rychle jí vrazila pěstí do tváře. Dívka vykřikla a spadla na zadek. Stoupla jsem si nad ni a vtáhla jí z těla nůž. Přitom jsem uslyšela, jak jí něco křuplo, když jsem jí stoupla na nohu. Zařvala bolestí, ale byly jsme příliš daleko, nikdo nás neslyší.

„Proč to děláš?" zašeptala potichu, až jsem se k ní musela sklonit, abych jí rozuměla.

„Ironie života," ignorovala jsem její otázku. „ Ty tu hledáš tátu a já tě zabíjím," pokrčila jsem rameny a dřepla si k ní. Dívka se už nebránila, jen ležela a dívala se mi do očí. „Jak se jmenuješ?" optala jsem se a házela si s nožem nad jejím tělem. Ani se nepohnula, jen hypnotizovala nůž.