Noční škola (Noční škola, #1) [PROBÍHÁ KOREKCE ]

25. kapitola

„Největší zlo je odejít z počtu živých dříve, než jsi umřel." - Lucius Annaeus Seneca

Nevěděla jsem kam běžet. Ruce se mi třásly a chtělo se mi zvracet. Mé nohy mě neposlouchaly a ticho kolem mě, mě znervózňovalo. Chodbou se ozývaly mé kroky v pravidelném buch, buch, buch. Nebyla jsem si jistá, jestli si to nepletu s mým srdcem.

„Ray," zašeptala jsem, když jsem se dívala na jeho dveře pokoje. 523.

Cítila jsem, jak mi z ramen spadla tíha a já mohla opět v klidu dýchat. Natáhla jsem se, abych zaklepala, když se dveře otevřely. Vyšla z nich Amanda s rozcuchanými vlasy a přihlouplým úsměvem ve tváři.

„Ahoj Amando," řekla jsem jí a schovala si ruce za záda. Nechtěla jsem jí ukázat tu krev.

„Jestli jdeš za Rayem, tak je zaměstnaný," odvětila smutně Amanda a nevěnovala mi ani ahoj. Její úsměv mluvil o velmi divokém sexu a černé tričko s Nirvanou to dokazovalo. Nemohla najít své oblečení.

„Amando," zasmál se Ray, který se objevil ve dveřích, ale jeho pohled padl na mě.

„Pomoc," naznačila jsem mu pusou a on jakoby pochopil.

„Dobrou Amando," řekl spěšně a chytil mě za ruku, aby mě vtáhl dovnitř. Jeho pohled se zakotvil na krvi a jeho reakce byla, že zavrtěl nevěřícně hlavou. „Amando, uvidíme se zítra," řekl mé kamarádce a vlepil jí rychlou pusu. „Musím pomoct tady Mell a pak už půjdu spát," vysvětlil jí a pak s třísknutím zavřel dveře jen, co mě vtáhl dovnitř.

„Co si vyváděla?" byla první otázka, co mi položil, ale já nevěděla jak odpovědět. Co se vlastně stalo? „Melanie, děsíš mě," řekl potichu a Ray a posadil mě na postel. Hned, ale začal pochodovat po pokoji.

„Zabila jsem někoho," řekla jsem Rayovy v klidu a nedala znát jedinou emoci. Musel ale vidět, jak se mi třesou ruce.

„Koho a proč?" zeptal se Ray a díval se na mě lítostivým pohledem. „Proč?!" křikl na mě, když jsem neodpověděla.

„Zabila jsem jí Rayi," zvýšila jsem na něj hlas. „Chápeš, že jsem ve výbuchu vzteku zabila Elizu," odsekla jsem a položila si hlavu do dlaní.

„Počkej, počkej," řekl spěšně a zastavil se v pochodování po pokoji. „Ty si zabila Elizu. Tu malou všeználku?" zeptal se opatrně a já se zasmála.

„Ano, kolikrát to mám říkat," povzdychla jsem si. „Neměla mě naštvat," zašeptala jsem spíš pro sebe.

„Víš," zarazil se. „Doufám, kdo to je," kýval hlavou Ray a přistoupil ke mně, jakoby čekal, že se zhroutím.

Přidřepl si a podíval se mi zpříma do očí, když jsem zavrtěla hlavou. „Je to sestra Gabea."

Jeho slova se ve mně prohnala jako vodopád emocí. Nevěděla jsem, jestli se mám smát, nebo brečet. Právě jsem zabila sestru od Gabea, zauvažovala jsem a kousla se od rtů.

„Kurva! Kurva! Kurva!" zakřičela jsem po celém pokoji. „Co mám teď dělat?" zeptala jsem se Raye a položila si krvavou dlaň na pusu. „Prosím," byla jsem zoufalá.

„Melanie, uklidni se," varoval mě Ray a chytil mi obě ruce. „Podívej se mi do očí a uklidni se."

„Já jsem klidná," oponovala jsem mu a rychle vstala, až Ray spadl na zadek. Uchechtla jsem se a rozhlédla se po koupelně. Musela jsem smýt tu krev. Tu vinu.

„Melanie," šel za mnou Ray a opřel se o kraj stěny.

Otočila jsem kohoutkem a pustila si horkou vodu a začala si drhnout ruce.