Noční škola (Noční škola, #1) [PROBÍHÁ KOREKCE ]

19. kapitola

Zůstala jsem stát čelem k rozbitému zrcadlu. Z ruky mi proudila krev a mým tělem projížděla bolest. Ruka se mi třásla a já se jen usmívala. Zhluboka jsem se nadechla a lhostejně se otočila k Owenovi. Díval se na mě a v jeho tváři se mísily pocity překvapení a zděšení, možná i zhnusení.

„Stačí ti to?" zeptala jsem se naštvaně. Cítila jsem, jak mi po kloubech tečou pramínky krve. Teplo se mi hrnulo do celého těla.

Owen zavrtěl hlavou. „Ty nejsi normální," opáčil a hodil na mě škleb.

Otočila jsem se zpátky ke stěně a dívala se na hnědý plast, na kterém bývalo sklo.

Ušklíbla jsem se. Vzala tašku a šla pryč.

Ani jednou jsem se neohlédla.

***

Rozhlížela jsem se kolem sebe. Bylo nás tu celkem pět, když nepočítám Andrewa, který celou tuto misi měl na starosti. Dvě holky a tři kluci. Tašky byli hozené na hromadě u auta a já si ve stínech ovazovala ruku obvazem. Velmi moudré rozhodnutí.

Jediná další holka tu byla Emily. Dost se kamarádila s Kate, jak jsem slyšela. Byla to veselá sedmnáctiletá dívka s vybraným vkusem. Měla ombre ve stylu modro-fialovo-černá a nosila stále košile.

„Co se stalo, umlátila si gorilu?"

Otočila jsem se za hlasem. Vedle mě se opíral Ray ve svém černém tričku Nirvana. „Tak samozřejmě," řekla jsem otráveně a svůj pohled zamířila zpátky na jedno z aut. Mělo stříbrnou barvu.

„Neměl by ti to někdo ošetřit?" pokývnul Ray na ruku.

„Myslíš?" Podívala jsem se na obvaz.

„Zníš otráveně," opáčil mile Ray a sesunul se na zem. Opřel se zády o šedou zeď.

„Proč tě to zajímá?" Nikdy jsem nikoho nezajímala. Nikoho. Přitáhla jsem si kolena k sobě a opřela se o ně bradou. Dívala jsem se na Gabea, který zrovna mluvil s Emily. Pokud se tomu dalo říkat mluvení. Hádali se.

„Zajímá mě to, protože tě mám rád," naznačil mi.

Otočila jsem se k Rayovy a zavrtěla hlavou. „Nikdo mě nemá rád a ty s tím nemusíš začínat," zavrčela jsem otráveně. Ray se na mě díval s lítostí a já věděla, že jsem měla radši držet pusu. Poslední co potřebuji, je lítost. „Jen neříkej, že mě lituješ, jinak se rozbrečím," řekla jsem sarkasticky.

„Já tě nelituji. Jen mi přijdeš v pohodě. Všichni o tobě mluví, jaká si..." odmlčel se.

„Jen to řekni," narovnala jsem nohy a opřela se hlavou o jeho rameno. „Jsem děvka, mrcha, negramotní, blbá, zákeřná. Mohu pokračovat," zvedla jsem k němu oči. Usmíval si.

Šťouchl do mě loktem. „Ale," namítl a začal mě lechtat. Nejprve jsem se snažila nesmát, ale pak jsem vypukla v příšerný smích. Jenže, potom se podíval Ray na Gabea. „A z Gabea si nic nedělej. Je to sukničkář, který vždy dostal to, co chce." Chytil mě za rameno, ale díval se stále na něho. Opíral se zrovna o auto a pozoroval nás. Musel se už dohádat s Emily.

Díval se na nás těmi zelenýma očima. Mračil se. Když se naše pohledy setkaly, uhnul pohledem první. „Proč se hádal s tou holkou?" zeptala jsem se potichu.

„Je to jeho poslední bejvalka," pokrčil rameny. „Ti dva se hádají furt."

Přikývla jsem.

„Jenže," namítl Ray. „Změnil se. Už se skoro nerve. Poslední rvačku měl s Owenem a Chrisem..."

Pomalu jsem se zvedla, když na nás Andrew zamával. „Proč?" Pomohla jsem Rayovi vstát.
Pokrčil rameny. „To ví, jenom oni tři," pousmál se a skrčil se. „Nasedni."