Noční škola (Noční škola, #1) [PROBÍHÁ KOREKCE ]

24. kapitola

„Varoval jsem tě Gabe, už první den," řekl naštvaně Owen a udělal krok k nám. Viděla jsem, jak zatíná ruce v pěst a žíly mu pulzují na krku. Nervózně si prohrábl své vlasy a já na něj přimhouřila oči.

„O čem to mluvíš, Owene?" zeptala jsem se ho v klidu, ale pomalu jsem udělal krok od Gabea, který si mě prohlížel koutkem oka stejně jak Owen. Hlavu jsem měla zvednutou, aby nebylo poznat, jak mě zajímá, o čem ti dva mluví.

„On ti to neřekl?" zasmál se Owen a zavrtěl hlavou. „Melanie, ublíží ti," pokračoval hned, co mu úsměv zmizel z tváře. Až teď jsem si všimla, že má kruhy pod očima, jakoby týdny nespal a jeho hlas zněl tak nějak jinak.

„Jsi v pořádku?" zeptala jsem se ho a popošla k němu. Chtěla jsem si ho prohlédnout zblízka.

„Vše je v pořádku," zakašlal a začal se dívat kolem sebe. „Gabe, jestli ji ublížíš, zabiju tě," řekl mu, když se jeho pohled zastavil na Gabovy. „Tentokrát se nebudu krotit," řekl a jeho oči se zlosti zablýskly.

„O čem to mluvíš, Owene?" zeptala jsem se napjatým hlasem, ale v tom zazvonilo. Mohlo mě napadnout, že je ještě hodina. Povzdychla jsem si a ruku si položila na čelo únavou.

Zvedla jsem hlavu a řekla: „Owene?" Ale ten už byl pryč. „To je takový debil," zaprskala jsem. „Gabe?" otočila jsem se napravo a chtěla se usmát na mého nového kluka, ale ten byl fuč tak jako Owen. „Si ze mě kurva děláte srandu!" zavřískala jsem a naštvaně vypochodovala z koupelny a rovnou do někoho vrazila.

„Dávej si pozor," uslyšela jsem známý hlas Elizi, která se na mě šklebila ze země. Její modré oči se na mě zlostně dívaly a ruce měla zatnuté v pěst. Někoho mi tím docela dost připomínala.

„Promiň prcku," řekla jsem jí a chtěla projít kolem ní, ale ucítila jsem škrábnutí na mém lýtku. Reflexně jsem vykopla a přímo Elize do čelisti.

Její hnědé vlasy se rozvlály kolem a upadla hlavou o kamennou zem, až jsem uslyšela tu ránu. Z pusy ji valila krev a vypadala, jakoby ji někdo dost ublížil a ne jen kopl.

Dřepla jsem si k ní a odhrnula ji vlasy z obličeje. Byla v bezvědomí a tak jsem se potichu uchechtla. Kolem mě nikdo nebyl, což mě dost udivovalo, ale aspoň jsem neměla svědky.

„Sladce spinkej prcku," zasmála jsem se a postavila se. Na noze jsem ucítila něco tekutého a tak jsem se podívala. Měla jsem dlouhý šrám, který mi zpřetrhal kalhoty, a bylo to odporně černočervené.

Podívala jsem se na Elizu a na věc, co držela v malých rukou. Byl to nůž. Nohou jsem jí nůž vykopla a natočila hlavu na stranu. Vypadala tak nevině. Zasmála jsem se a pomalu se otáčela, že odejdu, když jsem uslyšela zakašlání a tak jsem se podívala přes rameno na Elizu, která se zvedala do sedu. Rukou si otřela krev a zatvářila se šokovaně.

„Za to mi zaplatíš Melanie," zaprskala na mě jako kočka a zazubila se na mě svými kdysi dokonalými bílými zuby. Začala si svazovat vlasy do gumičky a já nechápala, co to s ní je. Měla by ležet, když se tak zranila.

„Nebrala si nějaké drogy?" pokusila jsem se o vtip a pozorovala její oči.

„Melanie," zabručela. „Nepokoušej mojí trpělivost," natáhla se pro meč a já ji pozorovala se skrytým zájmem. „Neměla si mě kopnout, mrcho," pokračovala klidně a vytáhla si z kapsy další nůž.

„Myslíš, že neměla?" zeptala jsem se naoko šokovaně.

„Melanie," zašeptala a ohnala se po mně. Vyhnula jsem se a uskočila dozadu, abych měla čas na vytáhnutí nožů. Teď už vím, co myslel Lucas tím: Dávej si pozor.

Dřepla jsem si a chtěla vytáhnout z boty nože, ale byly pryč. „Sakra," zabrblala jsem si pro sebe a rychle se vztyčila, až mě zabolelo celé tělo. „Sakra," zavřískala jsem.

„Copak, Melanie?" zasmála se. „Nemáš svoje nožíky?"

„Zvládnu to bez nich," uklidnila jsem ji a povzdychla si.

Pozorovala jsem jí a konečně jí věnovala plnou pozornost. Stále dělala úkrok na levou stranu, takže vypadalo, jakoby si jistila pravou stranu. Přimhouřila jsem oči. Jistě, má něco s nohou, zauvažovala jsem a uchechtla jsem. Rychle jsem vystartovala na ni a začala uhýbat jejímu ubohému stylu. Jenže pak přišla bolest. Byla jsem od ní asi dva metry a trefila mě do ramene. Cítila jsem, jak mi teče krev a strašně to začalo pálit. Chytla jsem si rameno a zlostně se na ni podívala.

„To je všechno, Melanie?" zeptala se zvesela a začala poskakovat na místě.

„Jdi se bodnout, Eli."

„Jak chceš," pokračovala Elize a vystartovala tentokrát jako první. Meči jsem se vyhnula tak tak, ale přesto mi přetrhla kousek trička na boku. V té chvíli se mi pozvedly koutky úst, protože jsem jí kopla do pravé nohy. Přesněji do kolene a Eliza zakulhala a její rovnováha zmizela. V té chvíli jsem jí vytrhla meč z ruky.

„Mám pocit, že to zvládám Elize," pokrčila jsem rameny a namířila meč na její hruď.

„Nebodneš mě," zavrtěla hlavou a začala se jako pomatená smát tím chrochtavým stylem. Něco nebylo na ni v pořádku.

„Myslíš?" nadzvedla jsem obočí a podívala se do jejich očí. V jejích očích jsem spatřila svůj odraz. Stála jsem tam s nožem a rukou přitisknutou na mém rameni. Ruka mi začala škubat a Eliza se ještě víc rozesmála.

„Vidíš? Vyměkla si Mell a všichni to vidí," upozornila mě a sedla si na zem. „Potvrdila si mi to, v co doufali všichni," pokračovala. „Teď, už můžeš vypadnout z této školy."

„Proč bych měla?" řekla jsem jí další krátkou odpověď a to byla ta osudná chyba.

„Ty to nevidíš Mell? Zabila si člověka a teď už mě nedokážeš ani bodnout. Gabe tě změnil," zasmála se. „Jsi měkkota Melanie," vrtěla hlavou. „Všichni jsme to věděli od začátku, když si Gabe na tebe dělal zálusk," odmlčela se a pomalu se začala zvedat. „A chceš vědět, to nejhorší?" zeptala se mě, ale nedokázala jsem ani přikývnout. „Tvá jizva děsila lidi, to přiznávám, ale prokoukla jsem tě. Všechny holky, které spaly s Gabem, jednoduše opustily školu a ty si další na řadě Mell," založila si ruce na prsou, takže vypadala jako dítě.

Naštvaně jsem jí pozorovala a zlost ve mně vřela tak silně, že se to nedalo vydržet. Nenáviděla jsem ji, protože říkala pravdu.

„Myslíš, že jsem změkla?" zeptám se jí mile.

„Ano," přikývla a natáhla se, aby mě chytila za zdravé rameno. „Je načase, aby si zmizela," pokračovala. „Bude ti lépe někde jinde," řekla smutně a usmála se až přehnaně falešně. Nikdy bych to do ní neřekla. Ne do kamarádky, která mi tu pomáhala přežít.

„Neboj, najdeme ti domov," zasmála se, což mě naštvalo ještě víc. Chtěla se mě prostě zbavit a tak jsem ji rychle bodla přímo do hrudi. Krev z ní vystříkla a její tvář rámoval údiv.

„Nedělej ze mě chudáčka," zašeptala jsem k ní a usmála se na ni bez jakéhokoliv citu.

Dívala jsem se na ni, jak padá na zem a já se na ni usmívala. Cítila jsem, jak mi v rameni škube a jak se mi třesou ruce. Upustila nůž meč a dala se na útěk.