Noční škola (Noční škola, #1) [PROBÍHÁ KOREKCE ]

17. kapitola

O dva měsíce později:

Dny utekly jako voda a já bych klidně mohla říct, že po dvou měsících chození z učebny do učebny jsem si zvykla. Je tu, ale malá chybička. Vlastně dvě. Vyspala jsem se s Gabem. Eliza měla pravdu, že jsem jeho cíl, ale já jsem se nechala. Chtěla jsem, aby mě pořádně ojel. Druhá věc je taková, že Owen odjel nedávno zase pryč a teď se mi vyhýbá, stejně jako Gabe.

Dnes je sobota 19. listopadu. Amanda má plány jít na bazén společně s Mercedes, Owenem, Kate, Catlin i Natem. Byla jsem taky pozvaná, ale rozhodla jsem se zůstat na škole. Neměla jsem náladu.

„Mell?"

Povzdychla jsem si, když někdo zavolal mé jméno. Otočila jsem se a spatřila Elizu, která se na mě usmívala svýma modrýma očima.

„Víš, co jsem ti říkala o mé zkratce?" ozvala jsem se a přimhouřila na ní oči. S Elizou jsme se více spřátelily. Vlastně to byla sestra Raye...taky mě to překvapilo. Eliza je ten typ, co se obléká do veselých barev a Ray? Ten je prostě emo, ale s ním jsem se taky překvapivě spřátelila. Dalo by se říct, že jsme se staly nejlepšími kamarády.

„Promiň," zvedla před sebe ruky. „Jen jsem ti chtěla říct, že Amanda a ostatní už odjeli. Teď si tu jedna z mála, kteří zůstali. Skoro," podotkla.

„Dobře," prohrábnula jsem si vlasy. „Ještě něco?" zeptala jsem se zahořklým tonem.

Eliza se na mě smutně podívala a zavrtěla hlavou. „Gabe stále nic?" rozesmála se.

„To není vtipné. Jen se ho potřebuji..."

„...na něco zeptat," dokončila a přikývnula. „To si na svou obhajobu řekla snad desetkrát."

„Stává se."

„Jo a mimochodem," řekla a chytla mě za rameno. „Gabe je na pokoji," zdůraznila. „A já jdu s Emily do knihovny, jdeš taky?"

„Jasně," opětovala jsem její pohled.

„Vážně?" zeptala se s úsměvem na rtech.

„Ne." Prošla jsem kolem ní a zamířila k pokoji Gabea. „Díky za všechno Ell!" zavolala jsem na Elizu.

***

Stála jsem u pokoje Gabea a asi už půl hodinu klepala. Nikdo se, ale neozýval. Vytáhnula jsem z boty mini nožík a začala odemykat. Dveře nebyly zamknuté, a když zámek cvaknul, strčila jsem lehce do nich.

Nejprve mě polechtal lehký vánek a pak přišlo příšerné teplo. Vzduch byl vydýchaný a bylo to tu cítit sexem. V posteli ležel Gabe a měl zavřené oči. V klidu oddychoval a já bych v pořádku odešla, kdyby vedle něj neležela sestra Mercedes. Myslím, že se jmenovala Izabella a byla úplně nahá, jen přikrývka jí chránila před zraky jiných. S třísknutím jsem rozsvítila a vrtěla přitom hlavou. Rázovala jsem přímo k posteli a odkryla je. „Gabe?!" Lehce jsem do něj kopnula patou nohy. Nedívala jsem se po jeho tělu. Byl mi totálně volný.

Gabe zamrkal a škádlivě se na mě usmál. „Copak? Sněhurka nás špehuje?" zívnul a sedl si.

„Já?" prskla jsem na něj. „Počkej si, co udělá Mercedes, až to zjistí," řekla jsem mu výhružně a strčila do Izabelly. „Vstávej, Izabell!" křikla jsem jí do ucha.

Nikdy jste neviděli, jak ptáče skáče? Já ano, právě teď. Izabella spadla na zem a podívala se na mě. „Co děláš, krávo!" zabručela a začala hledat kalhotky. „Jsem Becky a ne Izabella," připomněla mi.

„A koho to zajímá?" dřepla jsem si a začala hledat její oblečení, pak jsem ji ho hodila do obličeje. „Počkej si, co řekne Mercedes," řekla jsem, když sem jí strkala ke dveřím.

„To bys zkusila," kopnula mě do holeně. Teď jsem se teprve naštvala.

Vytáhnula jsem z kapsy plátěné bundy nožík a přiložila jí ho ke krku. „Ještě jedno slovo a budeš ležet ve svých kapkách krve," přitlačila jsem na nůž, až se tam udělala menší ranka, která pomalu začala víc krvácet. „Zabila jsem svou rodinu. Pomalu jsem je týrala. Počkej si, co čeká tebe," praštila jsem jí hlavou o zeď, až spadla na zem. „Jestli se k ní přiblížíš Gabe, tak ti uříznu koule," otočila jsem se na něj.

„Co tu děláš?" zeptal se lhostejně Gabe a prohrábl si své vlasy.

„Vyhýbáš se mi?"

Gabe se podíval na Becky. „Ne."

„Vážně?" Poklepávala jsem si nohou o zem.

„Nemusela si jí dát takovou bombu. Ještě budu mít na zdi její krev," podíval se mi do očí. Ach. Zelené oči se mi posmívaly a já bych se v nich klidně utopila, kdybych na něj nebyla naštvaná. „Proč jsi tu doopravdy?"

Ignorovala jsem jeho otázku a párkrát zamrkala. Zavrtěla jsem hlavou a vyšla z pokoje.

***

Spěchala jsem chodbou a snažila se nevnímat kroky za sebou. Gabe. To jediné jméno se mi ukázalo v hlavě. Jediný kluk, kvůli kterého jsem zase cítila.

„Proč si s ní spal?" osočila jsem se. Gabe stál na druhém konci chodby a stále se přibližoval. „Proč tě baví, mě tak provokovat?" zavrčela jsem. Věděla jsem, že se můj hlas třepe.

„Melanie," povzdychl si.

„Běž k čertu."

„To se tak moc bojíš, že zničím tu tvou image, kterou si tady tak pečlivě pěstuješ?"

„Jakou image?" zeptala jsem se opatrně.

„Rozervaná, drzá, děvka a..." Gabeův hlas se vytratil, ale pobavený výraz z jeho tváře ne.

„Ne, pokračuj. Prosím, prosím. To bylo tak nádherné, " spěchala jsem chodbou, dokud jsem nenarazila na holčičí záchod. Otevřela jsem dveře a vešla dovnitř. Chtěla se uklidnit.
Jenže Gabe vešel za mnou.

Zadívala jsem se do zrcadla. Spatřila jsem svůj odraz. Mračila jsem se na odraz dívky, kterou jsem neznala. Nikdy jsem se nezajímala o kluky. Nikdy jsem necítila nic. Jen otupělou blbost. Ale poslední měsíc, jakoby mě někdo vyměnil. Moje já se na mě dívalo v zrcadle. Věděla jsem, co si teď říká. Jsem blbka, která patří k dívkám, co se nechalo ukecat od Gabea Hawkinse.

Gabe se na mě bez okolků podíval a něco neobvyklého se mu mihlo v očích. „Co máš za problém?" zeptal se polohlasem. Otočila jsem se na něj. Jeho nenucená lhostejnost byla ta tam. Ale nebyl rozzlobený, ani naštvaný. Spíš...zvědavý. Jeho klidný výraz byl k nevydržení.

„Nemám problém," řekla jsem do zrcadla a otočila se k němu. Udělala jsem krok dopředu a opětovala jeho přímý pohled. „Jsem bezproblémová holka," řekla jsem sarkasticky. Jeho tvář, zdůrazněná zelenýma očima, vypadala dost zamyšleně. Zrychlil se mi dech. „Nemám zájem. A k tomu bohužel nejsem tvůj typ."

Gabe udělal krok ke mně, ve tváři provokativní úsměv. Do hajzlu. „To si mi měla říct před týdnem."

„Běž se vycpat," odsekla jsem.

„Vážně tohle chceš?" zašeptal a udělal ještě jeden krok ke mně, byl tak blízko. Teplo jeho těla mě oblouznilo. Děsilo mě to. Podíval se na mě. Ztělesněná upřímnost a ty jeho neposlušné vlasy v obličeji.

„Pochybuji," plácla jsem jediné slovo, které nebylo vhodné. Naše ústa se téměř znova dotýkala. Políbím ho a budu litovat.