Catching fire - The boy who volunteered

4. kapitola - Není cesty zpět

Krve by se ve mně v tu chvíli nikdo nedořezal. Znovu jsem byl v aréně a Katniss hrozilo nějaké nebezpečí. Musel jsem se k ní ihned dostat. Skoro jsem čekal na výstřel z děla, který by oznámil její smrt. Žádného se naštěstí nedočkám. Okamžitě se otáčím a rozbíhám se k ní. Ještě koutkem oka zahlédnu tělo starce, které s žuchnutím dopadá na chladnou zem. Nedovoluji si nad tím teď přemýšlet. Všímám si Katniss, zoufale stojící s třesoucíma se rukama. Všude kolem ní se hemží mírotvorci se samopaly. Ihned k ní vyrážím a prudce odstrkuji jednoho z těch, kteří se na ní těsně tlačili.

„My jdeme! Chápeme to, jasné? Pojď Katniss,“ chytám jí majetnicky kolem ramen a odtlačím jí zpět za dřevěné dveře. Ty se za námi okamžitě zavírají a já si oddychnu. Dorážíme k ostatním – Portie, Cinnovi, Haymitchovi a Cetkii. Všichni se tváří ustaraně a nešťastně.

„Co se stalo?“ vyráží Cetkie naproti nám ještě dřív, než k nim stihneme dorazit. „Hned po Katnissině proslovu jsme ztratili obraz a pak Haymitch říkal, že slyšel výstřel, a já na to, že je to nesmysl, ale kdo ví? Dneska člověk může kdekoliv narazit na šílence!“

Nemám srdce na to, abych jí řekl pravdu. Cetkie si nezaslouží být zatáhnuta do takových machinací. Ona všechno myslí jenom dobře. „Nic se nestalo, Cetkie. Bouchl výfuk starého náklaďáku,“ odpovídám vyrovnaným hlasem a na ní je vidět, jak moc se uklidnila.

V tom okamžiku ovšem zazní zvenčí dva další výstřely. Netroufám si myslet na to, čí těla teď padají mrtvá k zemi.

„Pojďte oba se mnou,“ poroučí Haymitch a nás ani nenapadne neposlechnout. Vede nás po mramorovém schodišti do pokojů, které měli pravděpodobně patřit nám. Jsou tu naše večerní šaty na banket. Ničeho z toho si ovšem Haymitch nevšímá a strhává nám oběma mikrofony z šatů. Umisťuje je pod polštář a kyne nám, abychom ho následovali dál. Vede nás skrz bludiště chodeb a dveří. Nechápu, jak dokáže najít cestu v takové změti pokojů, ale on zřejmě ví, kam jdeme. Potvrdí se mi to v okamžiku, kdy stoupáme po strmém žebříku a my se ocitáme pod kupolí soudní budovy. Podle vrstvy prachu a množství zrezivělých věcí tu už velice dlouho nikdo nebyl.

„Co se stalo?“ ptá se naléhavým tónem.

Stručně mu převyprávím celý výstup na pódiu. Od našich proslovů, přes do očí bijící revoltu obyvatel, až po zastřeleného muže. „O co tu jde, Haymitchi?“ ptám se. Už nechci jenom nějaké zatracené domněnky, které se mi neustále honí hlavou. Chci jen čistou pravdu.

„Od tebe to bude znít líp,“ otáčí se Haymitch na Katniss a tak na ní nakonec i já upírám svůj zrak. Už znova mě začíná zachvacovat vztek. Všechno tohle jejich tajnůstkaření mi nepřijde fér.

Katniss se nadechuje a začíná ze sebe chrlit všechny informace, které v sobě už dlouhou dobu dusila. „Kraje se prý bouří. Staví se na odpor proti Kapitolu. Prezident Snow za mnou přišel osobně až do mého vlastního domu. Upozornil mě, že kraje nevěří naší lásce a vyhrožoval, že jestli neuklidníme situaci, nechá všechny zabít. Mě, tebe, naše rodiny, Hurikána,“ provinile se mi zadívá do očí. „Viděl nás, jak jsme se políbili. Bylo to jen jednou, ale všechno to otočil proti mně,“ znovu sklápí oči k zemi. Nevím, co bych jí na to měl říct. Tolik informací najednou je pro mě těžké vstřebat. „Všichni jsme v ohrožení Peeto. Obě naše rodiny, ale ne jen my. Celá naše země, hlavně Dvanáctý kraj a to všechno kvůli těm hloupým bobulím. Na tomhle turné jsem měla všechno napravit. Přimět všechny pochybovače, že jsem jednala z čisté lásky. Uklidnit situaci. Dneska jsem ale očividně dosáhla jen toho, že zabili tři lidi a všechny na náměstí teď potrestají.“