Catching fire - The boy who volunteered

8. kapitola - pochopení

Prodírám se davem a každý okamžik slyším dopadnutí biče na něčí tělo. Nepoznávám žádnou z tváří, které se kolem mě tisknou. Všichni ovšem zřejmě znají mě, protože si na mě ukazují a smějí se. Zoufale se je pokouším odsouvat z cesty, ale nechtějí mi ustoupit. Hlasitě šeptají, ale přesto nerozumím slovům, která jim vychází z úst. Pohlcuje mě panika a o to víc se zvyšuje moje snaha dostat se skrz masu těl. Prudce je rozrážím a nakonec se mi daří vyběhnout na volnou plochu.

Zhluboka se nadechnu, protože jsem měl pocit, že se v tom davu udusím. Vzduch se mi ovšem zasekne v plicích, když si všimnu vysokého, dřevěného kůlu, ke kterým je za zápěstí přivázána dívka. Má na sobě dlouhé bílé šaty. Působí skoro jako svatební. Na zádech jsou ovšem celé děravé a skrz látku prosakují proudy krve. Pak mi všechno dochází – je to Katniss.

„Katniss,“ zakřičím a rozebíhám se k ní. Najednou mě ovšem zezadu chytají minimálně dvoje ruce. Zmítám se a křičím, ale nedokážu povolit jejich ocelová sevření. Drží mě příliš pevně.

„Drahý pane Mellarku,“ zaslechnu po své pravici úlisný a hluboký hlas. V mém zorném poli se objevuje prezident Snow. Upravený jako vždy, v čistém a nažehleném saku s bílou růží v klopě. Zakrývá mi výhled na Katniss, ale já pořád slyším, jak na její záda dopadá bič. „Vy a slečna Everdeenová jste byli chyceni při útěku. Jistě víte, že takové chování je protizákonné.“

„Pusťte ji, prosím. Udělám cokoliv, jen jí nechte být,“ říkám prosebným tónem a všechna svá slova myslím naprosto vážně. Udělal bych cokoliv.

"Ale to samozřejmě není možné. I vy musíte být potrestán a po pečlivém zvážení jsme usoudili, že tohle je pro vás nejlepším trestem," přichází přímo ke mně a já cítím pach krve, který se kolem něj vznáší. Chytá mě svou seschlou rukou pod bradou a otáčí moji hlavu ke Katniss. "Jen se dívejte. Sledujte, jak spolu s ní umírá revoluce," zašeptá mi do ucha a já nedokážu odtrhnout oči z biče, který znovu a znovu dopadá na její zkrvavená záda. 

Najednou zazní výstřel z děla a bič se zastavuje. Už nedopadne žádná další rána. Železné sevření, které mě drží na místě, povoluje a já klesám na kolena. Skrz hlínu a prach se pokouším co nejrychleji dostat k ní. Dav kolem se směje a skanduje moje jméno. Daří se mi dostat se až k ní a povolit pouta, která držela její ruce nad hlavou. Její bezvládné tělo se mi hroutí do náruče a já chápu, co je mým trestem. Její smrt. Nebo spíš možná můj život bez ní. 

Do prachu přede mnou přilétají dva zlaté snubní prstýnky, které se rozkutálí každý na jinou stranu. Zvedám tvář zborcenou slzami, ale přesto vyplněnou hněvem, přímo do Snowových hadích očí. "Blahopřeji, pane Mellarku. Naposledy vydechla jako vaše žena. Doufám, že jí vystojíte krásný pohřeb," uzavírá svou řeč chladně a on i zbytek lidí se ke mně otáčí zády a odchází. Nechávají mě tu samotného se svým zármutkem. 

Přímo předemnou se objevuje Haymitch, "říkal jsem ti, abys jí zastavil. Říkla jsem, že je to ve tvých rukou. Podívej se, co jsi způsobil," šeptá zlostně a prstem ukazuje na bezvládnou Katniss. Za jeho zády se vynořuje Hurikán s roztrhanými cáry oblečení. "Proč tě vůbec brala sebou? Chytli nás kvůli tobě, nechápu, jak jsi dokázal vyhrát hry. Vzala tě jen z lítosti," zasyčí zlostně....

***

Poprvé za celou dobu svých nočních můr se probouzím s křikem. Křikem, který prostoupí do každého rohu místnosti a ještě se v ní nějakou dobu vznáší jako tichý přízrak. Rozhlížím se kolem a uvědomuji si, že je hluboká noc. Jenže já už nechci dál spát. Nemůžu spát. Další noční můru bych už nezvládl. Proto pokládám nohy na chladnou podlahu a mimoděk se otřesu, když mi po těle přeběhne chlad od studené podlahy. Odcházím do koupelny, kde si dlouhou dobu omývám obličej studenou vodou.