Catching fire - The boy who volunteered

5. kapitola - cesta domů

Opatrně přecházím ke Katniss a chytám jí za ruku. Pevně nám proplétám prsty. Ať se stane cokoliv, jsme v tom spolu. Nikdy jí nenechám spadnout. Pokaždé tu budu, abych jí znovu zvedl a pomohl jí pokračovat.

Její upřímný úsměv, který věnuje prezidentovi i davu, mě překvapuje. Nejsem si jistý, jestli se nezbláznila, ale předpokládám, že pro to má nějaký zvláštní důvod. Proto se neptám, nedávám nic najevo, jenom si jí přitahuji blíž k tělu.

Snow se otáčí k davu a pokouší se utišit výskající diváky. Daří se mu to jen částečně, ale dostatečně na to, aby mohl promluvit. „Co byste říkali tomu, kdybychom jim vystrojili svatbu přímo tady v Kapitolu?“ Ptá se lidu a ten se okamžitě dává do další vlny potlesku a pískání.

Katniss se daří zahrát radost až překvapivě upřímně. Nikdo nemůže mít nejmenší tušení, jak je to opravdu. Samozřejmě její radost sdílím, držím se své role zuby nehty.

„Máte na mysli nějaké konkrétní datum, pane prezidente?“ ptá se Caesar Flickerman zvědavě.

„Dříve, než se domluvíme na datu, měli bychom to patrně vyjednat s Katnissinou matkou,“ usmívá se Snow a přechází ke Katniss, které umisťuje ruku kolem ramen. Cítím, jak se celé její tělo napnulo, když se jí dotkl.

„Pokud k tomu napne síly celá země, snad tě dokážeme provdat, než ti bude třicet,“ publikum se směje a my s ním. Nic jiného nezbývá.

„Zřejmě budete muset přijmout nový zákon,“ hihňá se jako malá školačka a její tělo se pomalu uvolňuje.

„Pokud to bude nutné,“ spiklenecky na ni mrkne a poté přenos konečně končí. Kamery se vypínají a diváci odchází. Ti vybraní se mohou zúčastnit Kapitolského večírku v prezidentově sídle.

My jsme samozřejmě hlavním programem večera. Když vstupujeme do sálu, jeho okázalost mi téměř vyrazí dech. Strop se proměnil v noční oblohu plnou hvězd. Hudebníci jenom tak poletují ve vzduchu na nadýchaných obláčcích. Chvíli je sleduji, protože absolutně nechápu, co by je mohlo nadnášet, dokud si nevšímám toho, že obláčky jsou ve skutečnosti plošiny, které jsou jen zahaleny do mlžného oparu. Všude kolem jsou luxusní pohovky a křesla. Jsou tu vytvořené dokonce i zahrady a exotická jezírka. Vypadá to, že na ničem nešetřili.

Hlavním tahounem je ovšem nakonec zřejmě jídlo. Všude podél stěn se stoly prohýbají pod obrovskou spoustou pochutin, které pro hosty Kapitol připravil. Je tu všechno, na co si vzpomenete. Všechny různé druhy masa, polévky, omáčky, zelenina, ovoce, sýry, dezerty. A něco pro Haymitche – vinná fontána a spousta tvrdého alkoholu.

„Chci ochutnat všechno, co tu mají,“ šeptá mi Katniss do ucha a já se musím smát. Tohle je celá ona. Když dojde na jídlo, je jako neřízená střela. Přesto mě ovšem její nenadálá změna udivuje a já bych rád zjistil, co za tím stojí. Jelikož nás ovšem dnes všude sledují kamery, nemohu se zeptat. Musím vydržet.

„Tak to abys začala co nejdřív,“ odpovídám jí s úsměvem a ruku v ruce se přesunujeme k švédským stolům.

„Z ničeho nesmím sníst víc, než jedno sousto,“ zaříká se. Nejsem si jistý, jestli ta poznámka patřila jí nebo měla být pro mě, abych jí hlídal. Pobíhá od stolu ke stolu a ochutnává všechno, co jí přijde pod ruku. Já se občas přidám, ačkoliv rozhodně nejsem tak moc akční, co se týká jídla. Nicméně jí moc rád sleduji, jak si vychutnává každé sousto. Z tváře mi za celou dobu nemizí úsměv.

Pár vrásek mi přibude až v okamžiku, kdy se kolem nás začínají motat lidé, gratulovat nám a fotit se s námi. Neznervózňuje mě fakt, že jsme letošní celebrity, to ani v nejmenším. Děsí mě skutečnost, že všude kolem sebe vidím znak reprodrozda. Lidé ho mají ve vlasech, na přívěscích nebo vytetované kdekoliv na těle. Oni si neuvědomují, jak nebezpečný je tenhle módní výkřik. Předpokládám, že prezident Snow z toho nemá dvakrát radost.