Catching fire - The boy who volunteered

6. kapitola - roztržka a bič

„Delly?“ houknu, když bez klepání nakouknu do dveří jejich malého obchůdku s obuví.

„Peeto,“ vypískne nadšeně, když mě zahlédne a okamžitě se ke mně rozbíhá. „Tak jaké bylo turné? Povídej, přeháněj,“ usmívá se nadšeně a táhne mě k židlím, které mají pro případ toho, že by si chtěl někdo vyzkoušet nějaké boty.

„Však jsi většinu toho určitě viděla v televizi,“ mávnu rukou a usedám na židli.

„Jo, viděla, ale televize mi toho přece moc neřekne,“ chytá mě za ruku. „Jak se cítíš?“

„Však víš,“ krčím rameny. „Budu se ženit, pravděpodobně brzy.“

Delly jenom chápavě vzdychne. „Jo, to jsem samozřejmě taky slyšela. Tohle sis přece vždycky přál, už od… od vždycky.“

„To víš, že přál, Delly, ale trochu jinak. Chtěl jsem, aby to bylo opravdu. Aby to tak chtěla ona i já.“

„Ale ono to tak nakonec bude,“ mrkne na mě. „Víš, teď to může působit trochu… zvláštně, ale jsem si jistá, že nakonec to dobře dopadne. Vy dva k sobě prostě patříte.“

Povytáhnu jenom obočí. Sama přece nemůže věřit tomu, co právě teď říká. „Jsi si jistá? Já jsem si téměř jistý, že by daleko radši dala svoji ruku Hurikánovi.“

„Hurikánovi?“ překvapeně vyhrne. „Já vím, že spolu chodí lovit, a tak, ale nikdy jsem si nevšimla, že by mezi sebou něco měli,“ krčí rameny. „Po Hurikánovi pálí Madge,“ mrkne na mě.

„Ty jsi nějaká moc informovaná,“ zasměju se. Vděčně jí obejmu, protože její optimismus mi vždycky vlije krev do žil. Už kvůli tomu jsem sem přišel, potřeboval jsem trochu povzbuzení. Opírám si čelo o její. Je to opravdu taková moje milovaná sestra, kterou jsem nikdy neměl. „Děkuju, Delly,“ usměju se, když se za námi ozve zakašlání.

Leknutím od sebe odskakujeme, jako kdybychom měli co skrývat. Otáčím se za zvukem hlasu a všímám si, že ve dveřích stojí Hurikán.

„Donesl jsem vašim ořechy,“ zabručí směrem k Delly, ale zároveň nespouští oči ze mě. Všímám si, že v ruce druží vak, zřejmě zrovna přišel z lesa a chystá se něco prodat na trhu. Připadá mi poměrně nabroušený, ale nejvíc mě znervózňuje ten jeho upřený pohled.

Uhýbám očima a zvedám se ze židle. „Asi půjdu, Delly,“ ani nevím, proč si připadám tak provinile. K Delly nechovám absolutně žádné romantické city a přitom si teď připadám, jako by mě přistihl při něčem nemravném. Alespoň se podle toho tváří.

„Nemusíš chodit,“ odpovídá a vyndává z kasy pár mincí, aby je vyměnila za oříšky od Hurikána.

„To nevadí, uvidíme se,“ kývnu na pozdrav a vycházím z obchodu. Nestačím ujít ani pár metrů a už za sebou slyším přibližující se kroky. Proto se zastavuji, zakládám ruce na hrudi a otáčím se čelem k němu.

„Nejsi náhodou zasnoubený?“ propaluje mě zle očima. Dneska zřejmě není v úplně ideální náladě.

„Říká ten, který právě přišel z lesa, kde tráví čas s mou snoubenkou?“ odpovídám příkře a přimhouřím oči stejně tak, jako on. Nemám zapotřebí se mu zodpovídat. Moje svědomí je čisté, na rozdíl od toho jeho. Nikdy jsem nad jinou dívkou, než je Katniss, ani nepřemýšlel.