Catching fire - The boy who volunteered

18. kapitola - Hry začínají

„Dámy a pánové, nechť sedmdesáté páté Hladové hry započnou!“ burácí hlas Claudia Templesmithe přes celou arénu. To znamená, že máme šedesát vteřin do začátku. Ve vzduchu se objevují obrovská čísla, která odpočítávají zbývající čas.

Nemám ovšem čas zaobírat se nějakým odpočtem. Místo toho vyděšeně hledím všude kolem sebe a pokouším se na stupínkách najít Katniss. Vidím Kašmíru, které ve větru povlávají zlaté vlasy. V obličeji má neprostupný výraz a upřeně se dívá na Roh hojnosti. Hned vedle ní stojí jeden z morfioniků, který se ovšem nedívá na odpočet, ale sleduju jednu ze svých rukou, kterou má nataženou před sebe. Vypadá to, že se ještě na poslední chvíli dostal k jedné dávce a teď si létá ve vlastním světě. 

Otáčím hlavu na druhou stranu, kde si všímám Johanny. Její oči těkají po celé aréně a vypadá, že zvažuje, kam bude nejlepší vyrazit. Jsem si téměř jistý, že nevyrazí k Rohu, ale radši se otočí a zmizí co nejrychleji pryč. Katniss ovšem nikde nevidím. Zakazuji si panikařit. Nakonec se pokouším uklidnit a usuzuji, že je prostě jenom na druhé straně a zakrývá jí Roh hojnosti.

Otáčím se dokola na svém podstavci, abych si detailně prohlédl celou arénu. Přímo uprostřed stojí Roh hojnosti na drobném ostrůvku, ze kterého pravidelně vychází dvanáct paprsků pevniny. Každý paprsek vede mezi dvěma podstavci, nicméně nedá se k němu dostat bez toho, aby musel člověk vstoupit do vody. Vodní plocha má tvar téměř dokonalého kruhu obehnaného pláží, která plynule přechází v hustý porost džungle. 

Moje oči se vrací znovu na Roh hojnosti, když zaslechnu zvuk gongu, který ohlašuje začátek her. Pár lidí v mém dohledu skáče do vody, nicméně já zůstávám stát na svém podstavci. Nejsem si vůbec jistý, jestli mohu vlézt do vody. Nikdy v životě jsem neplaval a rozhodně se tu nechci utopit. Neustále se rozhlížím kolem, abych se ujistil, že nikdo neplave mým směrem. Ve skutečnosti jsem teď možná na nejbezpečnějším místě arény, což je vlastně dost ironie. 

Od Rohu hojnosti slyším hlasité zvuky boje. Nicméně skrz obrovskou masu zlata a zbraní bohužel nevidím vůbec nic. Mohu si pouze domýšlet, kdo se do tohoto masakru zapojuje. Upřímně pouze doufám, že Katniss je v bezpečí, ačkoliv je mi v hloubi duše naprosto jasné, že je jednou z těch splátců ve středu. 

Najednou ji konečně zahlédnu, když se její hnědý cop mihne po pravé straně Rohu. I ona si mě všímá a okamžitě ke mně sprintem vyráží. Jakmile doráží na kraj ostrůvku, vyndává si z opasku nože. Zřejmě chce být pro všechny případy ozbrojená, kdyby jí někdo na cestě ke mně zastavil. 

V tu chvíli si všímám Finnicka, který běží hned za ní. Pokládá jí ruku na rameno a já na krátký okamžik trnu strachy, že jí něco udělá. Nic se ovšem neděje. Nepokouší se jí ublížit. Místo toho odkládá zbraně na zem a jednu ruku tiskne k jejímu břichu.

Zvědavě nakláním hlavu. Vypadá to, že se Finnick buď chytil na tu hloupost s těhotenstvím, nebo to bere jako dobrou záminku pro diváky. Ať je to tak nebo tak, Katniss se evidentně rozhodla Finnickovi věřit. A když mu věří Katniss, já s tím nemám nejmenší problémy. Ona je z nás dvou ta méně důvěřivá. Jenom uvažuji, co musel Finnick vůbec udělat, aby ji přesvědčil.

Odair bez dalšího váhání skáče do vody a plavě směrem ke mně. Nejdu mu naproti. Čekám, až se dostane k mému podstavci. Opírá se o něj rukama a spokojeně se na mě zubí. "Nazdar, řekl jsem si, že bys uvítal trochu pomoci."

"Abych pravdu řekl, neuškodila by," odpovídám s klidem a na jeho popud slézám dolu z podstavce. 

"Chyť se mě pevně, ale moc se nehýbej, nebo mě utopíš," nabízí mi jedno ze svého ramena a já se ho téměř křečovitě chytám. Když se ovšem celý nořím do vody, zdá se mi moje tělo podivně lehké. Jako kdyby ho něco nadnášelo. Jenom ta skutečnost mi dovoluje nepanikařit a pouze se Finnicka nehybně držet.