Catching fire - The boy who volunteered

11. kapitola - sbohem rodino

Neváhám už ani jedinou další vteřinu. Musím tam jít s ní. Musím jí ochránit, ať se stane cokoliv. I kdybych měl zabít všechny splátce holýma rukama. Dostanu ji domů.

Rychle si obouvám boty a ani si neoblékám bundu. Vybíhám do chladného večerního vzduchu, který dnes není ani trochu uklidňující, ale spíš bodavý a nepříjemný.

Bez jediného zaklepání nebo upozornění vrážím do Haymitchova domu. Zrovna usedá na gauč s plnou lahví alkoholu, kterou ještě nestihl otevřít. Podle výrazu jeho tváře je mi jasné, že mě tu čekal. Věděl, že bude jen otázka času, kdy sem dorazím.

„Takže?“ povytahuje obočí a otevírá si lahev. „Co máš na srdci, chlapče, jehož snoubenka se vrací do arény?“

Přecházím jeho sarkastickou poznámku mlčením. „Vy to víte, Haymitchi. Víte to moc dobře, čekal jste mě tu.“

„To nepopírám, ale jsem moc zvědavý, jak mi to ten tvůj podmanivý hlásek podá,“ uchechtne se a napije se z lahve.

Tisknu ruku v pěst a začnu přecházet po místnosti, „musíte mě nechat jít s ní. Dokážu jí ochránit. Dokážu jí ochránit lépe, než vy. Pokud mě vylosují, nesmíte se nabídnout dobrovolně, ať vám Katniss řekne cokoliv, rozumíte?“ Do hlasu se mi vkrádá kapka hysterie, kterou se ani nepokouším potlačit.

Haymitch odkládá lahev na stůl vedle sebe, „koukej se uklidnit, chlapče. Co přesně si od toho slibuješ? Myslíš si, že jí dokážeš ochránit před dvaceti dvěma profesionálními zabijáky? To nejsou žádné hloupé děti. Všichni umí bez milosti zabíjet. Střet s Catem tě odrovnal až do konce her. Tady bude těch Catů daleko víc, je ti to jasné?“ bručí nepříjemně, ale mě jeho argumenty nezajímají. Možná mi dokonce ani nedochází význam jeho slov.

„Musím to dokázat. Tentokrát budu líp připravený. Máme skoro půl roku na to, abychom se připravili. Minule jste si vybral Katniss, Haymitchi. Chtěl jsem to tak, ale nechtěl jsem trpět. Nepomohl jste mi, ani když jsem umíral na otravu krve v tom hloupém potůčku. Teď byste tedy měl udělat něco pro mě. Měl byste udělat, cokoliv chci. A já se chci vrátit zpátky do arény!“ konečně si sedám naproti němu do křesla. Vím, jak ho rozčiluje moje přecházení a já se teď musím chovat tak, abych ho provokoval co nejméně.

Zasměje se a opět sahá po lahvi, ze které si zhluboka přihne. „Peeta Mellark, vždycky čestný a pečující. O dívku, která mu už nesčetněkrát zlomila srdce.“ Pronese teatrálně a propaluje mě svýma šedýma očima. „Jsi hlupák. Jsi hloupý kluk, který dobrovolně zahazuje vlastní život. A pro co vůbec? Pro iluzi? Pro sen?“

„Pro lásku,“ odpovídám bez váhání. „A taky proto, že nedám Kapitolu to, co chce,“ znovu se zvedám na nohy. „Chtějí Katniss mrtvou, aby byla varování pro všechny ostatní, kdo by se jim chtěli postavit tak, jako ona. Nemůžeme je nechat, aby jim to prošlo, Haymitchi!“ Propaluji ho pohledem plným odhodlání a vášně. Je mi jedno, jestli stojím před davem nebo před jednotlivcem. Jakmile bojuji za pravdu a za svoje přesvědčení, jsem jako v jiném světě. Neexistuje nic, než moje myšlenky, můj hlas a ti, které chci přesvědčit. „Jestli jim to projde, bude konec. Potlačí všechno, co jsme doteď dokázali, a nezbude nic.“

Vidím, že přemýšlí nad mými slovy. Čelo se mu krabatí, když se dívá skrz čirou tekutinu v lahvi. „Nechám tě jít,“ šeptne nakonec téměř neslyšně. „Já bych taky šel, kdyby to byla Claire. Šel bych na kraj světa a nikdo by mě nezastavil.“ Zvedá na mě oči, ve kterých se zračí náznak slz, a já vím, že mluví o své dívce, kterou ztratil díky Kapitolu.