Catching fire - The boy who volunteered

Narozeninový bonus :))

Tak lidičky, protože mám dneska narozeniny, tak jsem se rozhodla udělat radost i vám :)) (mimochodem, nikdo kromě mojí mámy si na moje narozky nevzpomněl, protože jsem vypnula upozornění na FB, ta doba je vážně smutná) Pro ty zvědavější... je mi 22 :) 

A co je to za překvápko? Rozhodla jsem se s vámi podělit o krátkou ukázku ze Síly vzdoru, na kterou se určitě všichni těšíte :) i já se na ní těším, i když se jí popravdě trochu obávám. Já to určitě nějak zvládnu ;) a teď už k té slibované ukázce. 

Z konečků prstů mi odkapává tmavá tekutina. Klečím na kolenou a moje oči nepřítomně hledí do prázdna. Hlavou se mi honí nekonečné množství myšlenek, které se sráží a mísí dohromady. Nejsem schopen rozeznat iluzi od reality. Přesto s tím ze všech sil bojuji a pokouším se nalézt v zákoutí své mysli ty poslední zbytky příčetnosti, které mi ještě zbyly.

„Mě nezlomíte,“ šeptám tiše a zvedám své krví podlité oči k zářivce, ve které tuším nikdy nemizící přítomnost kamery. „Nejsem jen figurka ve vaší hře,“ můj hlas skomírá, stejně jako poslední zbytky sil v mém těle. Najednou cítím ostrou ránu proudu, která jako kdyby vycházela přímo z podlahy. Už se nezvládám udržet v kleku a dopadám přímo před sebe. V ústech cítím pach krve, když se na mém rtu vytvoří úplně nová krvácející rána.

Jen stěží dokážu držet otevřené oči. Jsem si jistý, že nikdy nepřestanou. Nepřestanou, dokud ze mě nebude jenom troska. Jenom prázdná skořápka.

 Natahuji ruku před sebe a svou vlastní krví pomalými a opatrnými tahy píšu na bílou sterilní podlahu písmena. Pod mýma rukama se objevuje jedno jediné slovo. To, které by mi nikdo nikdy nedokázal odstranit z mysli - Navždy.