Catching fire - The boy who volunteered

19. kapitola - Přežít vlastní smrt

Z dálky slyším nesrozumitelné výkřiky. V nose mě štípe pach spáleniny. V pravidelném rytmu cítím tlak na hrudníku, který během okamžiku opět mizí a z nenadání se objevuje znovu. Moje plíce se samovolně plní vzduchem, aniž bych se nadechl. Nedokážu otevřít oči, nedokážu dokonce ani pohnout žádnou ze svých končetin. Celý můj svět je zahalený temnotou. Jsem bezmocný jako myš uprostřed obrovské pláně.

Z ničeho nic tlak na můj hrudník povoluje a já se konečně nadechuji sám bez cizí pomoci. Přísun čerstvého kyslíku je pro mé plíce poměrně nepříjemný zážitek, což se okamžitě projevuje dusivým kašlem.

"Peeto," slyším přidušené zašeptání. Zdá se, že patří Katniss. Nejsem si úplně jistý, ale s každým dalším nádechem se mi do oběhu vrací kyslík a já začínám myslet jasněji a jasněji. Cítím její prsty na obličeji a na krku.

Konečně mi dochází, co se stalo. Ten výkřik, ta rána a pach spáleniny. Musel jsem vrazit do silového pole. "Pozor," dostávám ze sebe slabě a s obrovskou námahou pomalu otevírám víčka. "Před námi je silové pole." Všímám si Katnissina obličeje, který je jenom těsně nad tím mým. Po tvářích jí stékají slané slzy, ale na obličeji má šťastný úsměv. Škytavě se zasměje. "Určitě je o hodně silnější, než to na střeše Výcvikového centra," pokračuji s vysvětlováním. V tuhle chvíli mi připadá to silové pole jako nejdůležitější informace. "Nic se mi nestalo. Jsem jenom otřesený," pokouším se jí uklidnit, když si všímám, že si přikládá ruce před pusu a pokouší se překonat další vlnu vzlyků.

"Byls mrtvý! Zastavilo se ti srdce!" vyhrkne ze sebe hystericky a přitiskne si ruce k ústům ještě pevněji. Slyším, jak jí z úst vycházejí děsivé zvuky podobné dušení. Potom se jí z očí spouští nezadržitelné proudy slz a začíná hystericky lapat po vzduchu.

"Zdá se, že teď funguje. Jsem v pořádku Katniss," chlácholím jí tichým hlasem. Jenom přikyvuje, ale z úst se jí stále derou nezadržitelné vzlyky. Zvedám ruku a jenom letmo se dotýkám její tváře. "Katniss?" šeptám opatrně. Začíná mě trochu děsit, protože stále nepřestává vzlykat a celé její tělo se třese v dalších a dalších vlnách zoufalství.

"To nic. To dělají hormony," poznamenává Finnick jakoby nic. "To je tím těhotenstvím," dodává a já na něj obracím oči. Sedí kousek ode mně na patách a zhluboka oddechuje, jako kdyby právě uběhl maraton. Konečně mi to dochází. To on mi znovu nahodil srdce a vytáhl mě ze spárů smrti. Zároveň si ovšem všímám i pochybnosti v jeho očích a je mi jasné, že si je moc dobře vědom lži, kterou jsme upletli pro Kapitol. Ví, že Katniss není těhotná.

"Ne, tím to není...," přerušuje moje myšlenky Katniss. Její slova ovšem přichází vniveč, když propuká v ještě silnější a hysteričtější pláč. Sledují s Finnickem jeden druhého. Odair vypadá, jako kdyby si nebyl jistý tím, co vlastně vidí. Jako kdyby hodnotil její reakci a nezdála se mu adekvátní. Těká očima mezi námi dvěma a nakonec jenom nechápavě vrtí hlavou.

"Jak ti je?" obrací se nakonec na mě. "Myslíš, že můžeme pokračovat v cestě?"

Nadechuji se, abych mu odpověděl, že jsem v pořádku. Přerušuje mě ovšem Katniss. "Ne, musí odpočívat," odpovídá na jeho otázku nesmlouvavě a pokouší se rukama otřít z tváří slzy. Nedaří se jí to a nakonec vděčně přijímá kousek mechu, který jí podává Mags. Hlasitě do něj smrká a otírá si všechny zbytky tekutin z obličeje. Potom odhazuje mech do křoví a upírá zrak na můj hrudník. Ani se nestihnu podívat níž, abych zjistil, na co se kouká a už natahuje ruku a chytá do ruky medailonek, který mi sehnala Cetkie. "To je tvůj symbol?" ptá se tiše.