New life with Daddy ~ Larry ✓

122.

Byli jsme sami, jenom já a on a všude kolem byl jenom sníh a stromečky. Tenhle park byl opravdu nádherný.
"Miluju to tady," šeptl jsem, když jsem se na něj zavěsil a políbil jej na studenou tvář. "A hlavně tady nikdo není! A to je skvělé."

Jeho oči byli jako jiskřičky. Svítili radostí a štěstím. On celý byl kouzelný, zrovna tak jako park kolem nás.
"Věděl jsem, že se ti tady bude líbit," pousmál jsem se, když jsem viděl jeho úsměv na rtech. Hned jsem mu pusinku oplatil, ovšem na rtíky.
"Není ti zima, baby?" zeptal jsem se ještě pro jistotu a vzal jednu jeho ruku do té své. Bylo úžasné a uvolňující se tady s ním procházet. V zimě, takhle na svátky, o Vánocích...

"Je mi tak dobře, jak mi jen může být," špitl jsem s láskou a pozorova zvířátka v korunách stromů.
"A maličko jo, zítra si na sebe asi vezmu o něco víc oblečení, jestli půjdeme ven," broukl jsem a přitiskl se k jeho ruce. "Tohle jsou asi nejhezčí Vánoce, co jsem za poslední roky zažil."

S úsměvem jsem se na něj otočil a přitáhl si ho na sebe, abych mu mohl ruce omotat kolem těla a obejmout ho, aby mu bylo malinko tepleji.
"Jsem moc rád, že jsem tě potkal. Tedy... Že jsem ti napsal a ty jsi mi odepisovala i dál," zasmál jsem se při vzpomínce na náš začátek.
"Protože teď ti můžu udělat ty nejlepší a nejkrásnější Vánoce ze všech a vidět tě šťastného," usmál jsem se a políbil ho na čelo.

"Čekám odkud vyskočí kamery, protože se cítím jako v nějakém filmu," zasmál jsem se a cvrnknul mu do pramenu vlasů, který mu spadl do obličeje.
"Stál bych tu s tebou klidně do smrti, ale opravdu už mi je zima," špitl jsem a rozepl mu bundu, abych si mohl při něm ohřát ruce.

Pousmál jsem se a jeho ruce si přitáhl blíž k sobě ve snaze je trochu zahřát.
"Dobře, tak jdeme zpátky. Holky už dozajista stojí u okna a čekají, kdy se zase vrátíme," zasmál jsem se. Věnoval jsem mu ještě jednu drobnou pusu, než jsme se vydali k našim.
"Dnes nás s nimi ještě čeká slavností večeře a zítra ráno předávání dárků. Pak už by s nimi mělo být k vydržení," zasmál jsem se. "Kdy bys chtěl jít domů? Zítra nebo až pozítří? Neříkal jsem jim, jak dlouho se tu zdržíme."

"Možná už zítra, rád bych kousek Vánoc strávil i u nás doma," broukl jsem zamyšleně, zatímco jsme pomalu kráčeli zpět do tepla.
"Neber to špatně, je tady skvěle a miluju tvoje rodiče, ale doma je doma. A slíbil jsem klukům, že je jěště namaluju, tak bych to rád stihl do konce roku, ať si to nepřenáším," doplnil jsem. Opravdu jsem na to nechtěl pak zapomenout.

"Jasně, rozumím tomu. Taky bych chtěl s tebou být chvíli sám a užít si svátky v klidu a tichu," zasmál jsem se.
"Sám vím, jaké je to být v tom hluku. Je tam příliš mnoho lidí a hluku, no i zábavy. Ale ten klid a ticho pak je k nezaplacení," ušklíbl jsem se a společně s Harrym opustil park.
"A kluci už se na nás taky určitě těší. A hlavně na ten obraz," zasmál jsem se a stiskl mu ruku v té své.

"A hlavně, doma si dáme společnou vanu," špitl jsem jen tak mezi řečí a v myšlenkách ubíhal k dárku, který jsem pro něj měl připravený. Mé pozadí otisknuté na velikém plátně ve velmi zaujímavé pozici. Byl jsem zvědavý, co na to řekne.
Loui mi jenom stiskl ruku a společně jsme došli až do plného domu, kde už voněly dobroty na večer.

Spokojeně jsem na chvíli přivřel oči a představil si horkou vodu kolem mě a Harryho v objetí.
"Hmm, tak to už se taky nemůžu dočkat," přiznal jsem s úsměvem a podíval se na něj, přičemž jsem stiskl jeho ruku.
"Ovšem teď musíme ještě chvíli čelit tomu chaosu," zasmál jsem se, když už jsem viděl na druhé straně cesty dom mých rodičů.

Oba jsme vstoupili do domu, kde se všechno seběhlo strašně rychle... z ničeho nic byl večer. Dal jsem si tu nejlepší vánoční večeři, kterou jsem kdy měl a to jsem taky řekl i Louimu a jeho mámě. Pak přišli dárky. Z obrazu byli oba Louiho rodiče nadšení, aspoň tak vypadali. Já dostal krásnou mikinu a společně s Louim poukaz do lázní, který určitě využijeme. A ani jsem se nenadál a seděli jsme opět v autě na cestě domů, kdy jsem sledoval cestu za oknem a Loui mě u toho hladil po noze. Cesta byla prázdná, tak mi to ani nevadilo.

Celý pobyt u mé rodiny proběhl v naprostém pořádku a i předávání dárků. No a loučení bylo dlouhé a plné slz mojí mámy. Museli jsme jí slíbit (asi pětkrát), že je opět brzy navštívíme, teprve pak jsme mohli jet domů. Už jsem se moc těšil, až přijedeme domů a můžu dát Harrymu svůj dárek. Měl jsem pro něj plnou krabici sukýnek, plyšového medvídka opravdu velkých rozměrů a taky poukaz na výlet k moři. Jednou mi říkal, že by se tam rád podíval a já mu to chtěl splnit.
"Tak, konečně doma," usmál jsem se, když jsem konečně zaparkoval před domem.

"Domov sladký domov!" pípl jsem a hodil se mezi polštáře na gauč. V rohu obývacího pokoje jsem rozsvítil stromeček a šťastně sledoval světýlka.
"Miluju to, že to tady můžu nazývat domovem," přiznal jsem se jenom tak a koukl na Louiho, který mě sledoval.
"Dáme si dárky?" zeptal jsem se a když přikývl, nadšeně jsem běžel do pokoje, kde jsem měl zabalený jeho obraz.
"Já... Doufám, že se ti bude líbit..." Stydlivě jsem ho položil pod stromeček. A bylo mi líto, že jsem mu toho nedal víc. "Promiň, že to je jenom tohle."

Rychle jsem doběhl pro dárky, co jsem pro něj měl a taky je podsunul pod stromeček. Harry mě ale pobídl prvního, tak jsem dárek od něj popadl a začal ho rozbalovat. Když byl papír i stuha pryč, koukal na mě obraz s velice zajímavým obrázkem. Do vteřiny jsem v něm poznal Harryho dokonalé pozadí a polkl jsem. Dlouho jsem na to zíral, než jsem se na něj s širokým úsměvem podíval.
"Je to mnohem víc, než jsem si kdy přál," usmál jsem se a natáhl se pro polibek.
"Moc ti děkuji."
Ještě jednou jsem se zahleděl na tu krásu na plátně. "Pověsíme ho nad televizi?" ušklíbl jsem se, to mě ale šťouchl do žeber.
"Dobře, dobře, tak nad postel," zasmál jsem se a podíval se na něj. "A teď ty a tvoje dárky."

Když mě políbil, cítil jsem, že se mu to líbí, opravdu. A když řekl to o tom obýváku, zrudl jsem jako paprika.
"Nad postel to bude opravdu lepší," špitl jsem a představoval si, jak to bude vypadat.
"No dobře," pípl jsem a čekal na dárky. První se mi do rukou dostal jeden veliký s obří růžovou mašlí. Když jsem začal pomalu rozbalovat, objevil jsem nádherného medvídka a skoro jsem se rozbrečel. Když jsem ho vytáhl z krabice, byl pomalu vyšší než já.
"Ten je kouzelný," zašeptal jsem a jemně hladil bílý plyš. Loui mě jenom popohnal k dalším dárkům, no já pořád hladil medvídka. Nic tak krásného jsem ještě nedostal.

"Je kouzelný, to ano, přesně jako ty," usmál jsem se na něj a objal to mé omámené zlatíčko zezadu kolem pasu. Věnoval jsem mu i drobnou pusinku na krk.
"Jsem moc rád, že se ti líbí." Harry se na něj pořád fascinovaně díval a tak jsem mu další dárek raději podal, jinak by se asi nehnul až do konce dne...

Ani jsem nechtěl pokračovat v rozbalování, protože tohle bylo opravdu nádherné, no Loui mi další strčil do rukou. Opatrně jsem otevřel balíček, ve kterém byli ukryté sukýnky. Jednoduché a i jedna opravdu nádherná s noční oblohou. Téměř jsem se opět rozbrečel. A pak, když jsem otevřel obálku a vykoukli na mě podklady na dovolenou do Španělska, už jsem se rozbrečel naplno.

"Chtěl si k moři, že?" zeptal jsem se s nadějí a s úsměvem, když Harry rozbalil poslední dárek. Hned jak se mu spustily po tvářích slzičky, přitáhl jsem si ho k sobě a objal ho.
"Šťastné a veselé, lásko," pousmál jsem se a několikrát ho políbil do vlásků. "Tak co, líbí?"

Ani jsem nemohl ze sebe dostat pořádnou větu, jenom jsem něco mumlal. No pak jsem se jenom skroutil k němu a líbal jeho tváře. Tohle byli nejhezčí Vánoce, které jsem kdy měl.
"Děkuju." Na víc jsem se nezmohl, protože mé hlasivky vypověděli službu.

Musel jsem se jenom smát, jeho rtíky jsem měl každou chvíli přilepené na své tváři a trošičku to lechtalo.
"To já děkuji," usmál jsem se na něj šťastně a setřel mu všechny slzy z tváře.
"Ještě jsem nedostal zadek na plátně. Navíc tak nádherný, který můžu mít každý den i živě u sebe," ušklíbl jsem.
"Navíc mě děláš neuvěřitelně šťastným," usmál jsem se a přitáhl si ho do polibku.

"Miluju tě," šeptl jsem se srdcem jako na dlani a přisál se na jeho nádherné rty, které jsem miloval víc než cokoli na světě. Miloval jsem ho víc, než jsem mohl říct.
"Broučku, co tak ta společná vana?" špitl jsem mu do ouška, které jsem jemně skousl a následně políbil. Měl jsem potřebu se mu odvděčit.

"Já tebe taky," špitl jsem do polibku a nechal se dál unášet okamžikem.
"To vůbec není zlý nápad," usmál jsem se vesele a oba jsme vstali.
"Běž nám nachystat vanu, já nám tam přinesu župany a něco na převlečení," řekl jsem ještě rychle, než se to moje zlatíčko rozběhlo do koupelny.