New life with Daddy ~ Larry ✓

44.

Překvapeně jsem ho objal nazpátek a naslouchal jeho roztřesenému monologu.
"Oh, Harry, zlato," vydechl jsem a pohladil ho po zádech.
"Tebe bych nedokázal opustit, jsi pro mě vším. Dnes jsme toho jenom měli opravdu hodně," zamumlal jsem mu do vlásků a pak ho tam políbil.
"A teď už se pojď najíst, určitě máš po tom uklízení hlad."

"Malinko," pípl jsem a opět ohřál jídlo, které včera uvařil. Špagety, mňam! Naložil jsem mně i jemu.
"Dobrou chuť," usmál jsem se od ucha k uchu a pustil se do jídla. Teď mi bylo líp, protože byl tady, byl při mně. Chránil mě a já s ním mohl počítat.
"Uvařil si opravdu dobře."

"Děkuji," zasmál jsem se a dojedl poslední kousek jídla na svém talíři.
"Koukám, že je tady opravdu uklizeno. Asi jsem to za ten čas neviděl, když se tu ten prach nahromadil. Dal sis s tím práci a je to tady krásně čisté," pousmál jsem se na něj. Moje šikulka...

"Snažil jsem se. Chci, aby si tu měl hezky. No je tady nádherně, ale víš jak to myslím..." zamumlal jsem a koukal do talíře s rudými líčky.
"Promiň, že si mě musel včera ukládat do postele. Já jenom... Bál jsem se. Nemám rád nová místa."

Zasmál jsem se a s širokým úsměvem jsem se přisunul blíž k němu. Pohladil jsem ho po jeho jemné kůži na ruce.
"To nic zlato, budu tě klidně ukládat každou noc. Nevadí mi to. Chci, aby ses tady cítil dobře. Konec konců, bydlíš tady."

"Já... Ňom... Nic..." zamumlal jsem a ruku opatrně stáhl ke mně. Necítil jsem se hodný jeho doteku.
"Já, Loui... Mohl bych tedy, no... Můžu do sprchy ?" zeptal jsem se potichounku a koukal na ruce v mém klíně. Po dvou dnech bez sprchy jsem se cítil špinavý a ošklivý. Určitě už mám zacuchané kudrliny.

Bylo mi malinko líto, že ruku ode mě odtáhl, ale rozhodl jsem se mu poskytnout čas. Ještě se jistě některých doteků bojí, i když mně věří. Neovlivním to tak rychle...
"Jistě, jen klidně běž. Byl to dlouhý den, běž si odpočinout a osprchovat se," pousmál jsem se na něj a vstal s plánem zatím omýt nádobí.

"Děkuju!" pípl jsem a ihned zamířil do mého pokojíčku. Sebral jsem si moje oblíbené mýdlo, kokosový krém a taky triko na spaní. Opatrně jsem zaplul do koupelny, kde jsem se rozhodoval mezi vanou a sprchou. Nakonec jsem šel do sprchy, vana někdy jindy. Svlékl jsem se a zelezl do sprchy, kde jsem na sebe pustil teplou vodu. Musel jsem se držet, abych nezavzdychal. Bylo to tak krásné! Konečně voda. Umyl jsem si tělo a pak kudrliny. Celý jsem se oholil jak vždy. Nakonec jsem se zabalil do trika a vlasy si zamotal do osušky. Vyšel jsem ze sprchy a zamířil do obýváku.
"Loui? Rozčesal by si mi vlasy? Prosím."

Jako každý večer jsem si sedl před televizi a po celém dni se snažil odpočívat při filmu, o kterém jsem nevěděl ani jméno nebo o co tam jde.
Pak ale přišel Harry, ve velkém triku, kraťasech a s mokrými vlásky. Byl k sežrání. Ale... Kdy on nebyl, že?
"Jasně," pousmál jsem se a poposedl si. Podal mi svůj hřeben a já ho pevně uchopil. "Kdyby něco bolelo, řekni."

"Jo," přikývl jsem a nechal si rozčesávat vlasy. Mé kudrliny to už potřebovali. A já si to navíc užíval. Nikdy mě takhle nikdo nečestal. Bylo to příjemnější, jako když jsem se česal sám. Loui to dělal opravdu pomaloučku a opatrně. Až jsem nevěřil, že mě češe on.

Celou dobu jsem odolával pokušení se přisát na jeho krk, nebo mu jenom věnovat malou pusinku. Asi bych překročil čáru věcí, co mi Harry dovolí.
"Máš krásné vlásky," šeptl jsem a dál mu je pročesával.

"Dě-děkuji," pípl jsem a raději se koukal na mé ruce v klíně. Cítil jsem, jak je hladí a pečuje o ně. Nakonec mi jenom vrátil hřeben a já si po nich jemně přejel.
"Děkuju, opravdu moc," šeptl jsem nakonec. Chtěl jsem jít odnést kartáč, ale ruka na mém zápěstí mě zastavila.

Rozčesávání jeho vlásků bylo úplně jiné od toho, když jsem je rozčesával svým malým sestřičkám. Tohle jsem si užíval mnohem víc.
Chtěl odejít, ale já ho chtěl u sebe. Po celém dni, co jsem ho neviděl...
"Harry, klidně seď," pousmál jsem se na něj. Ale jeho pohled mluvil o něčem jiném.
"Ale pokud tedy chceš, tak jdi." Nedal jsem na sobě nic znát.

Jeho slova mě zarazila, ale i opravdu potěšila! On chtěl mou přítomnost. Mou přítomnost. On! Šťastně jsem se usmál a jenom kývl na kartáč a v mé ruce.
"Jenom to odnesu, za chvilku jsem tady," usmál jsem se a rychle odběhl do pokoje, abych ho odložil a hned zšel pět za Louim, kde jsem si sedl a následně se stulil k němu. Hlavu jsem si položil na jeho kolena a přitáhl si na sebe velikou deku.

Rád jsem se mu prohrabával jeho, teď už jen lehce mokrými, vlásky. A on si to, zdá se, také užíval.
"Jsem moc rád, že tě tady mám, Hazz," šeptl jsem a on se na mě překvapeně otočil. "Jak se ti tady zatím bydlí?"

"Já no, děkuji. A opravdu dobře. Je tady nádherně. Nikdy jsem nevěřil, že budu bydlet na tak krásném místě, opravdu. A hlavně se už nemusím bát," usmál jsem se a kývl hlavou. Je to ale pravda, po dlouhé době jsem spal klidně. Moje koutky úst se sami od sebe zvedli a mé oči koukali na Louiho s radostí malého dítěte.

Harry vypadal opravdu šťastně, proto jsem byl šťastný i já.
"To jsem moc rád. Já už ani nevěřil, že se ke mně nastěhuješ. Doufal jsem, když jsem se tě ptal prvně, že řekneš ano, ale neřekl si. Ale konečně tě u sebe mám a nemusím se o tebe bát," pousmál jsem se na něj. Líbilo se mu tady. Tady se mnou...

"Aww, Loui, já... no nejdřív jsem nechtěl, protože jsem se bál, ale teď vím, že tebe se bát určitě nemusím," usmíval jsem se šťastně a koukal kolem, ale hlavně na něj. Měl jsem pocit, že v jeho očích se utopím. Byli jako nádherné moře. Tak nádherné. Opatrně jsem natáhl ruku a pohladil bříšky prstů jeho tvář.
"Proč jsi tak krásný?"

Byl jsem upřímně překvapen, když ta slova opustila jeho krásná ústa. Ale nedalo mi to neusmát se a pohladit i jeho po jeho tváři.
"Tak to jsi se asi dlouho neviděl v zrcadle, protože jediný krásný člověk jsi tu ty," šeptl jsem, než jsem se naklonil a jemně přitiskl mé rty na ty jeho.

Tak tohle bylo jak z nějakého Hollywoodskeho filmu pro zamilované. Někdo by si řekl, že je to klišé, ale mně se to líbilo, opravdu moc. Loui opatrně pohl rty a já se do polibku zapojil taky. Sice nezkušeně, ale to snad nevadilo. Po chvilce jsem se odtáhl a koukl na něj.
"Tohle byl asi nejhezčí políbek, co jsem kdy dostal.

"To jsem moc rád, Hazz." Široce jsem se usmál a pohladil ho opět po jeho hebké jemné pleti.
"Takových ještě bude," zasmál jsem se a mrkl na něj.
"Ale jsem rád, že tě mám u sebe i takhle a můžu tě líbat." Málem jsem se rozpustil. Byl jsem tak šťastný!

"A já se už nemusím bát," pípl jsem a otočil se k jeho bříšku, abych se mohl přitulit a schovat. Bylo mi o moc líp, když se na mých zádech objevila jeho ruka, která tam kreslila maličké kroužky.