New life with Daddy ~ Larry ✓

118.

Na chvíli jsem se na Louiho zmateně díval, protože jsem nevěděl, co má na mysli, no pak jsem si vzpomněl.
"Běžím!" broukl jsem a běžel do ložnice, kde jsem měl dárek pro Niniho schovaný.
"Tady, Nini, to je pro vás dva," usmál jsem se a podal mu černou krabičku.

"C-cože? Dárek? Proč? Za co?" Nini byl rozkošný, jak nechápal. Krabičku držel jako něco posvátného a s mírným strachem ji otevřel.
"To je za tvůj nápad a rady, které jsi Harrymu před pár dny dal," mrkl jsem na něj a přitáhl si Harryho zpátky na klín. Nini si jen překvapeně prohlédl obsah krabičky a pak se ohromeně podíval na nás dva.

"Mám stejný, jenom s menší koncovkou," broukl jsem rudý až na zadku a přitulil se k Louimu, který mě hladil po zádech.
"Je mi jasné, že ty potřebuješ větší a navíc... myslím, že se ti bude opravdu hodit," šeptl jsem spokojeně a sledoval jeho šťastnou tvář.

"Je... krásný," šeptl ohromeně Niall a prsty se dotkl ocásku. "Moc děkuji."
"My oba," zasmál se Liam a líbl Nialla na spánek.
"Ne, to my děkujeme. Nevyjádřili jsme se tím dárkem jasně?" zasmál jsem se také.
"Ale teď dárek bokem. Kdy se to stalo?" zeptal se šťastně a zvědavě Niall a já se opět zasmál.
"Před dvěma dny."

"A zapřísahl jsem se, že už ti nikdy na nic nekývnu!" zaskučel jsem a bolestně zaspomínal na mé bolavé pozadí.
"Ale no, přeci jen to nebylo tak příšerné, ne?" zasmál se Niall. Loui si mě prohlédl velmi přísným pohledem.
"Ne, ne, ne, nebylo," zamumlal jsem rychle, aby jsem to později náhodou neschytal.

Harry ani netušil, co všechno jsme společně mohli podniknout. Jakou rozkoš jsem mu ještě mohl dopřát. Jakou rozkoš mu plánuji dopřát.
"No proto!" zasmál se Niall a potěšeně zatleskal. "Ale neboj, bude to ještě mnohem lepší. Užiješ si to a máš se na co těšit." mrkl na něj.

"Ale notak, tváříš se jako kdyby víš o moc víc než já," zakňučel jsem a nafoukl tváře. Ikdyž jsem si pak uvědomil, že je to pravda. Niall měl za sebou pravděpodobně tolik zkušeností, co mně bude trvat nabrat několik let.
"Neboj se, jsem si jistý, že tady Louis se postará o všechny tvé potřeby," zasmál se Liam.

Potěšeně a asi trošku namyšleně jsem se usmál, jelikož mi to trošku pohonilo ego. Harryho jsem pohladil po boku a tiskl si ho k sobě. Liam měl naprostou pravdu.
"No nic. Moc děkujeme za snídani, ale už půjdeme. Jak jsem včera řekl, po snídani půjdeme domů," usmál se Liam. Tak moc už chtěl být doma, v klidu... A mít Nialla pod úplnou kontrolou, aby se mu opět nic nestalo.
"Jdete vyzkoušet dárek?" ušklíbl snem se, načež po mně Liam hodil opravdu nehezeký pohled. Hned jsem ztichl.
"Tak se mějte vy dva. A Harry... Příště mi řekneš všechny detaily," mrkl na něj Niall a už jich nebylo.

"A zůstalo ticho!" šeptl jsem a hned na to se rozesmál. Pověsil jsem se Louimu kolem krku a políbil ho na rty.
"Tak a teď už jenom my," ušklíbl jsem se.
A tak to opravdu bylo... Nialla Liam nepouštěl nikam a tak jsme až do Vánoc zůstali sami. Zbývali dva dny do Vánoc a já byl jako na jehlách, protože po obědě jsme měli vyjet na cestu k Louiho rodině. Klepal jsem se jako osika.

Čas opravdu letěl a Vánoce už byly za dveřmi. Doslova! Před týdnem jsem měl ještě jeden telefonát s mámou, která si vydupala, že máme oba přijít dřív a ne až 25. jak tomu vždycky je. No a co bych pro ni neudělal, že?
A tak jsme si tedy sbalili všechny potřebné věci a naskládali je do auta. Stejně tak i dárky a cukroví, které jsme pekli společně s Harrym.
"Můžeme jet, baby?" zeptal jsem se, když už bylo všechno v autě a my jsme právě dojedli. Harry však vypadal nesvůj. "Harry?"

Seděl jsem na pohovce a houpal se v klubíčku, abych se uklidnil. Po chvilce si ke mně sedl Loui a pohladil mě po zádech.
"Bojím se," kňukl jsem a zabořil si hlavu do dlaní.
"Co když mě tví rodiče nebudou mít rádi, ani tvé sestry. A prostě... co když mě nebudou mít rádi, co když se jim nebudu líbit?" zaskučel jsem. Opravdu jsem se bál, že mě nebudou mít rádi a Loui mě taky už nebude mít rád.