New life with Daddy ~ Larry ✓

84.

"Jsi strašnej," prskl jsem po něm.
"Ale neříkej, že ne," zasmál se.
"Neříkám. To, co ti říkám očividně přehlížíš. Já na něj tvrdý nebudu hned napoprvé. Jasný?" zavrčel jsem.
"Jasně, jasně, jasný," smál se, div z toho nebrečel.
"Strašný," mumlal jsem si pro sebe. Co já udělal tak strašného, že musím tohle trpět?!

Já sám jsem se po chvíli taky začal chichotat, protože Nini vypadal jako umírající lachtan, když se smál. Pak mi ale na ramenu přistála Louiho hlava a můj krk zakusil jeho zoubky.
"Ooo, tady se nám to už hýbe jiným směrem!" vypískl Nini, když jsem se na něj zmateně koukl, že co mám dělat.

Potřeboval jsem si na něm udělat značky z cela sobeckých důvodů... Potřeboval jsem to. Potřeboval jsem, aby všichni věděli, že tady to zlatíčko je jen a jen mé a nikomu ho nedám. Obzvlášť ne Niallovi...
"Vypadáš s tím krásně," šeptl jsem mu do krku.

"Co... Co tam mám, co... Co to je?" koktal jsem neohrabaně. Koukal jsem všude kolem a hledal to co myslí.
"Udělal ti cucflek Hazzo, kousek nad obojkem. Teď jsi jeho," chichtal se Nini a natáhl ke mně ruku, aby mi ukázal místo, kde přesně je. Když zatlačil, ucítil jsem tlak. Možná taky bolest, ale hlavně vzrušení.
"Takže už jsem jenom tvůj, ty majetnický blázne."

Už bylo vidět na Niallovi, že už bude klidný. Znaménko je prostě znaménko, hlavně v oblasti při obojku.
"Jo, jsem majetnický, zvykej si," zasmál jsem se a políbil ho na ten jejo rozkošný nosík.

V jeho hlase bylo znít zavrčení. Věděl jsem, že to mělo být milé, ale znělo to tak, jakby říkal: 'Miluju tě, ale jsi jenom můj. Jen můj a když na tebe někdo šáhne, zabiju ho.'
"Bože normálně se bojím. Ten pohled je děsivý, Tomlinsone. Nekoukej na mě tak, nic mu neudělám. Víš, že bych se neodvážil a hlavně když vím, že je tvůj. Mám svoje tělo rád," mluvil rychle Niall.

"Jsem rád, že jsi to konečně pochopil, Horane," zavrčel jsem a zasmál se. Vypadal opravdu vyděšeně.
"Nekoukej na mě, jako na ducha," zasmál jsem se.
"Když ono to ani jinak nejde," šeptl, ale beztak se nakonec přece pokusil o úsměv.
"Dobře, já jdu spát hoši. Potřebuju ráno vstát a něco dole vybavit, takže ráno brzo vstávám. Klidně ještě buďte vzhůru, ale neponocujte dlouho," řekl jsem a začal se pomalu zvedat.

Když se Louis začal zvedat, propadl mě strach. Spíš ale nejistota.
"Daddyyy, pusinku na dobrou noc? Nedostanu?" zakňučel jsem smutně a skoro se mi po tváři svezla slza. Bylo mi to líto, že na to zapomněl. Nějak se ze mě stala citlivka.

To moje zlatíčko. Chudáček můj. Žádné slzy lásko!
Pousmál jsem se na něj a vytáhl ho za ruku na nohy. Rukou jsem ho objal kolem pasu a přitáhl si ho km sobě.
"Dobrou lásko," šeptl jsem, políbil ho na tvář a vyšel ven z pokoje.

Když mě políbil jenom na tvář, nešťastně jsem se svezl k Ninimu.

"Něco jsem mu udělal?" zeptal jsem se a opřel se o jeho rameno.
"Ne, nic si z toho nedělej, jenom tě nechtěl líbat přede mnou. Víš, Louis je ten typ člověka, který si svoje soukromí střeží, ale na to si zvykneš."

Spokojeně jsem ještě šel zhasnout v kuchyni a v obýváku a zalezl jsem si do ložnice, kde jsem se dal do pucu. Pouze v boxerkách jsem si zalehl do postele a přikryl se.

S Ninim jsme si povídali o blbostech asi do desáté, než jsme usoudili, že bychom měli jít spát. Nini si lehl na postel a já dolů na můj chlupatý koberec, který k tomu byl jako stvořený.
Oba jsme usnuli a probudilo nás až ranní sluníčko a taky vůně palačinek, které leželi na nočním stolku.

Myslel jsem si, že Harry večer ještě přileze ke mně a přitulí se, ale to se nestalo. Chápal jsem že toho mali prostě hodně co probrat. No ještě víc mě překvapilo, že když jsem je šel ráno zkontrolovat a moje malinké koťátko spalo na koberci.
Pro oba jsem udělal palačinky a pak se vydal dolů vybavit všechno potřebné. Snad jen není Harry dolámaný.

"Dobré ráno Hazzo!" popřál mi Nini z postele a spokojeně se natahoval. Já sám jsem nebyl příliš čerstvý. Koberec je skvělý, ale na spánek nic moc.
"Jsi v pohodě Hazzo? Vypadáš, že tě bolí záda," zamumlal provinile a ihned slezl ke mně.
"Sníme palačinky a dáme ti masáž," nabídl se a já opravdu rád souhlasil.

Dole jsem musel zkontrolovat nejdřív všechny zvířátka, která jsme si tu museli nechat i přes noc. Nebylo jich sice moc, ale i tak potřebovali nakrmit, napít a trošku se pomazlit.
Pak jsem se pustil do papírů, které jsem taky musel zkontrolovat. Pak různé objednávky léků... No bylo toho dost a za normálního dne v práci bych to nestihl.

S Niallem jsme se usídlili v obývacím pokoji, kde jsme při filmu snědli všechny palačinky a pak taky několik jahod.
"Tak pojď. Víš, že si nemusel kvůli mě spát na zemi, teď si rozlámaný a všechno tě bude bolet," zabručel a pomaloučku mi začal mnout bolavá záda. Tohle jsem přesně potřeboval.
"Lepší?"

Těch papírů bylo tolik! Člověk by neřekl, že s tím bude tolik práce.
Ale nakonec jsem to všechno zvládl a po pár hodinách práce jsem se konečně zvedl, zamkl za sebou a vydal se nahoru za klukama.

"To teda," zamručel jsem a nechal si pomalounku masírovat záda, pak stejně tak i ruce a nohy.
"Tak tohle bylo skvělé!" pochválil jsem jeho práci, když si sedl opodál se spokojeným úsměvem.
"Nemáš zač, já rád," odvětil Nini a raději v televizi pustil nějaký film, který jsme si společně koukli.

Pomalu jsem si to vyšel nahoru a pak se zaposlouchal. Jo, už byli vzhůru.
"Ahoj kluci!" zařval jsem a šel si do kuchyně udělat kávu.
"Tak jak jste se vyspali?" optal jsem se, když jsem si připravoval hrníček.

Byli asi tři hodiny, když jsem zaslechl Louiho. Šťastně jsem se za ním rozběhl do kuchyně a přitulil se k jeho zádům.
"Máme tvrdou podlahu," zhodnotil jsem přitom jak jsem zarýval tvář do jeho zad.

"Ahoj lásko," zasmál jsem se a zalil si kávu. Pak jsem se v jeho objetí otočil, abych ho mohl políbit.
"Ty můj chudáčku rozlámaný," zamumlal jsem. Vyhodil jsem si ho do náruče a vysadil jej na linku. "Moc tě ta záda bolí?

"Ne, už ne. Nini mi dal skvělou masáž, takže už je to skvělé!" usmál jsem se a koukal na jeho tvář, která zářila. Nohama jsem si ho přitáhl o kousek blíž a položil se na jeho rameno.
"Ikdyž nebylo to asi nejlepší místo na spaní, jaké jsem kdy měl."

"Můj chudáčku. Ale jsem rád, že je ti líp," přiznal jsem a objal ho kolem pasu. Po zádech jsem mu dělal rukama kroužky, když se tak o mě opíral.
"Myslel jsem si, že přijdeš ke mně. Ale chápu, že si tam nechtěl nechat Nialla samotného."

"Ju," přikývl jsem a políbil ho zboku na krk.
"Nepřišlo mi spravné, že bych ho tady nechal samotného. Neboj dnes večer se tulím jenom k tobě," zabručel jsem a koukal na dveře, kde přišel Nini.
"Neříkal Liam, kdy přijde?" zeptal se mile a sedl si vedle mě na linku.

"To je mi jasné, lásko," zasmál jsem se a pohladil ho po stehně, když se odtáhl.
"Liam..." zamyslel jsem se. "Liam říkal, že když se vyspí. V kolik vstává po noční?"

"Hmm, asi kolem čtvrté," zamyslel se Nini a koukl na hodinky.
"Možná za hodinku, možná za hoďku a půl," zhodnotil a koukal všude kolem.
"Zase jsi hladový?" zeptal jsem se a Nini přikývl. "Daddyy? Uvaříš nám něco?"

"Jasně, přece vás nenechám hladovat," zasmál jsem se a nosíkem se otřel o ten jeho. Roztomile se zachichotal.
"A co byste si dali, kluci?" zeptal jsem se a došel k ledničce, abych zkontroloval naše zásoby.

"Těstoviny!" Vykřikl ihned Niall.
"Prosím těstoviny! Dal bych si něco dobroučkého, například se zeleninou," ihned vysvětlil. Věděl jsem, že Louis řekne že to není problém. Miluje těstoviny.

"Dobře," zasmál jsem se. Z ledničky jsem vytáhl zeleninu, kterou k tomu dáme a něco na omáčku. Pak jsem otevřel skříňku, kde byli těstoviny.
"Páni, to máte tolik druhů těstovin?!" vykřikl Niall nevěřícně.
"Jo, které by sis dal?" optal jsem se se smíchem.

"Všechny!" zapištěl bezmyšlenkovitě.
"Promiň, Liam moc těstoviny nemusí, takže je nemávám až tak často. Mohl by si prosím udělat ty barevné? Vypadají opravdu dobře!" zhodnotil Nini a mně to přišlo skoro až směšné. My máme těstoviny skoro každý den a on se na ně tak těší.