New life with Daddy ~ Larry ✓

54.

Jeho výraz mluvil za vše. Byl ohromený. Pusu měl až někde na zemi, jak ji měl otevřenou a v očích mu tančili jiskřičky.
"Tak co? Líbí se ti tady?" pousmál jsem se a čekal, co řekne. I když jsem to už dávno věděl. "Našel jsem to tady před pár lety, když jsem se šel projít."

"Bože, tady to je nádherné!" rozjímal jsem nad krásným místem přede mnou. Jak to může být tak krásné? Opatrně jsem přešel k okraji a natáhl ruku do vody, která se kolem mého zápěstí jemně obdočila a hladila mě po prstech.
"Wow," šeptl jsem a maličko vody zvedl. Najednou se na mých bocích objevili ruce a ihned jsem se z okraje stáhl, aby mě tam náhodou neshodil.
"Hej, ne že mě tam hodíš!"

Harry vypadal kouzelně. Stál tam a rozhlížel se kolem. Také pak pozoroval hladinu, máčel si v ní ruce. S úsměvem od ucha k uchu jsem se k němu vydal a objal ho kolená pasu.
"Já a shodit tam tebe? Ne ne ne, ještě bys mi nastydl, princezno," zavrtěl jsem hlavou a dal mu dvě pusinky na jeho dokonalý krček.
"Rezdělám deku," řekl jsem a pustil ho, abych svá slova mohl splnit.

"No moc bych ti nevěřil," zamumlal jsem si popod nos a koukl na něj. Ten tam jenom rozprostíral deku a jídlo, které jsem připravil.
"Protivo, určitě ze mně chceš mít akvarijní rybyčku!" obvinil jsem ho a ukazovákem mu šťouchl do hrudě. Blázen.

Musel jsem se po jeho prohlášení zasmát.
"Já? Tak to teda ne. Nic takového v plánu nemám," zapřísahal jsem se.
"I když, nebylo by to na škodu. Byla by z tebe krásná rybka," ušklíbl jsem se. On se na mě hned vyděšeně podíval.
"Neboj zlato, beztak nemám kam dát akvárko," uklidnil jsem ho.
"Hmm, vypadá to hezky," řekl jsem a hned se mlsně olízl.

"Žádné takové! Tohle je už moc, Tomlinsone. Klidně už raději obojek, než být tvoje rybka. Hluboké vody se bojím!" zafňukal jsem nešťastně a raději si ukradl sendvič s banánem a nutelou. Mňam! Sedl jsem si k němu na deku a pomaloučku z něj uždiboval.

Sledoval jsem ho. Snažil se vypadat navenek klidně, ale jeho oči prozrazovali pravý opak.
"Pojď ke mně," pousmál jsem se a pokynul mu rukou, ať jde blíž. Nejdřív si mě nedůvěřivě prohlédl, ale nakonec ke mně přišel a já ho objal.
"Ty můj malý blázínku, nic bych ti neudělal. Ty nejsi ryba, ty jsi moje princezna."

Bázlivě, no spíš nedůvěřivěm jsem si ho prohlédl od nohou až po vlasy a pomaloučku se mu vnutil do objetí. I s mým jídlel jsem mu položil hlavu na rameno a opatrně uždiboval, aby jsem mu náhodou něco neudělal. Jenom jsem tak seděl a byl spokojený, že nic dalšího nemumle, protože to by zas bylo.

"Ty moje koťátko," šeptl jsem a dal mu dlouhý polibek na jeho čelo. Spokojeně se o mě opřel a papal dál.
"Je mi tady s tebou moc hezky," šeptl jsem. Přivřel jsem oči a užíval si ten klid s ním po boku.

"I mně s tebou, když ze mně nechceš udělat rybku nebo něco takového," zasmál jsem se a jemně jej cvrnknul do ruky, která mě hladila po ruce.
"A když mě nechceš na tvém kovovém stole," zašklebil jsme se a cvrnknul ho do ruky pro jistotu jěště jednou.

"No to víš, na rybky nejsem specializovaný. Ale na tom stole bys bez vody asi umřel a tak to raději nebudeme zkoušet. Moc bys mi chyběl broučku," šeptl jsem mu do ramene a dal mu tam malou pusu.
"Ale na kočičky s obojky specializovaný jsem," uculil jsem se na něj. Hodil po mně zamračený pohled. "Klidně i na ty bez obojku."

Zas ten obojek. Pořád a pořad!
"Když si ten obojek na jeden den nasadím, dáš s tím pokoj?" koukl jsem na něj se skrčeným obočím. Pokud s tím dá pokoj, když ho budu mít chvíli na sobě, stálo by to za to. To snad zvládnu.

"To bys opravdu udělal?" zeptal jsem se natěšeně. Nevěřím vlastním uším. To by bylo bezva!
Oh, moje koťátko s obojkem!
"Prosím, prosím, pěkně prosím. Slyšíš dobře, já prosím. Alespoň na jeden den si ho dej. Pak dám pokoj."

Vydechl jsem ze svých plic všechen vzduch a jemně přikývl.
"Ale musíš mi slíbit, že pak to už nemusím nosit," mňoukl jsem a koukal na něj. V očích mu tancovali jiskřičky a široce se na mě usmíval. Vypadal jako dítě před Vánocema.
"Dobře, když přijdeme domů, vezmu si ho na 24 hodin."

"Jupiiiiiiiiiiiiiiiii!!" vypískl jsem šťastně a málem s ním v náručí i nadskočil.
"Jestli ti to nevadí, tak pak nastavím stopky," zasmál jsem se a dal se do pusinkování celého jeho obličeje. "Moc moc děkuji Hazz."

"Když už s tím dáš potom klid, klidně to udělám," pousmál jsem se, když se mnou v objetí málem skákal na místě.
"Klidně si je i nastav na sekundu přesně," usmál jsem se a opatrně ho líbnul na tvář. Když ho jenom tohle udělá šťastného, klidně.

"Bože, děkuji ti, zlato. Děkuji moc moc moc." Radoval jsem se jako malé dítě. Bylo to zvláštní. Ale tak pochopte, moje princezna si na sebe dá na celých 24 hodin obojek. Kdo by se necítil stejně?!
Všechno jídlo jsme hezky snědli a jen tam tak seděli a naslouchali šumění vody. Klid, všude kolem klid.

Spokojeně jsem oddechoval a ujídal můj kousek jídla. Venku už pomaloučku stoupalo sluníčko a já se zvedl.
"Půjdeme?" zeptal jsem se a pomohl Louimu poskládat deku.

"Tak pojď, ty moje sluníčko," usmál jsem se na něj. Všechno jsme společně sbalili do mého batohu.
"Není ti zima? Už se ochlazuje. Vzal jsem ti svetr jestli chceš," nabídl jsem mu a sám sobě jeden převlékl přes hlavu.

"Svetr na svetr? To zvládnu do auta, neboj," pípl jsem a pomaloučku ho následoval zpět do auta, kde hezky nastavil teplotu a já začal sledovat svět za oknem. Ani jsem si neuvědomil jak a usnul jsem. Vzbudilo mě až to, jak mě Louis hladí po vlasech.
"Jsme doma?" mňoukl jsem a pomaloučku vylezl z auta. Vyběhl jsem nahoru a šel po tu škaredou věc.
"No... nastav si stopky a můžeš mi ho dát."

Harry byl velmi roztomilý, jak tam tak na tom sedadle spinkal. Až mi bylo líto ho budit, ale kdybych ho nesl, neodemkl bych.
"Pojď, jsme tady," usmál jsem se na něj. Vzali jsme všechny věci a šli dovnitř.
Harry se hned přiřítil i s bílým obojkem v ruce.
"Tak pojďme na to." Na mobilu jsem si nastavil 24 hodin a opatrně mu přípl obojek. Snažil jsem se co nejméně ho přitáhnout, aby se mi neuškrtil, ale zase ani aby nebyl volný. Jakmile zámek cvakl, zapnul jsem časovač. Malinko jsem odsoupil a prohlédl si ho.
"Sluší ti."

Špičkami prstů jsem přešel po koženném materiálu na mém krku.
"Děkuji Daddy," pípl jsem a pohladil srdíčko vepředu.
"Takže 24 hodin..." pípl jsem a snažil se ovládat mou paniku. Dýchal jsem zhluboka. "Snad to zvládnu."

Chytil jsem ho za boky a jemně mu po nich prsty přecházel.
"Zlato, dýchej, je to nejdříve nepříjemné, ale pak si zvykneš. Po těch 24 hodinách ti pak bude i divné, že na něm nic nemáš," zasmál jsem se ke konci tiše.
"Když to bude moc nepříjemné stačí říct, dáme to dolů. O nic přece nejde."

"Slíbil jsem ti to, tak to vydržím..." zašeptal jsem a snažil se koukat do jeho očí, které mě uklidňovali. Jeho prsty na mých bocích mi dodádávali pocit bezpečí, který jsem tak potřeboval.
"Zvládnu to pro tebe," pípl jsem mu do hrudě a nechal se hladit. Najednou se jeho rty ocitli na místě těsně nad obojkem. Neubránil jsem se tichému vzdychu, který jsem si uvědomil až když opustil mé rty.