New life with Daddy ~ Larry ✓

90.

Na chvíli jsem se zadíval pryč od něj, abych se uklidnil. Začínal jsem mýt všelijaké myšlenky a představy, což bych neměl mít. Všechno to ale přerušila jeho věta. Ta jediná mi stačila na to, abych přestal vnímat svět kolem sebe a zahleděl se do jeho očí, zda to myslí zcela vážně.
"Jsi si jistý?"

"Ještě nikdy jsem si nibyl ničím tak jistý," pípl jsem a koukal do jeho očí. Chtěl jsem, aby věděl, že to myslím vážně a že chci být jeho jenom jeho. Chci být jeho kluk se vším všudy, když vím po čem touží.
"Chci být tvůj."

"Pane bože," vydechl jsem a hned se přitiskl na jeho rty, abych je spojil v dokonalém polibku. Líbal jsem ho opravdu dlouho, hladil po bocích, než jsem se odtáhl s širokým úsměvem.
"Jestli to opravdu chceš, můžeme si zítra projít tu smlouvu."

"Chci, chci aby jsi byl šťastný a chci být jenom tvůj, protože tě miluju a chci aby jsi byl šťastný," usmál jsem se na něj. Takou radost v očích, jakou měl teď, jsem u něj asi jěště neviděl.
"Možná by jsme si to mohli projít dnes při večeři, daddy."

"Jestli to děláš jenom kvůli mně a nejsi si tím na sto procent jistý, nic při večeři probírat nebudeme," řekl jsem tiše po uvědomění si jeho slov. Dělal to jen proto, aby mi udělal radost a ne proto, že to chtěl i on.

"Jsem si jistý! Jako jěště nikdy ničím!" pronesl jsem rozhodně a se vší tou odvahou se koukl do jeho očí.
"Jak jsem ti už říkal, chci poznat tvůj svět," zašeptal jsem a usmál se na něj.

Upřeně jsem mu hleděl do očí, abych viděl jak to doopravdy cítí. Jeho oči mě velice překvapili. Tolik odvahy, odhodlání a víry jsem tam ještě neviděl.
"Tak dobře. Dovaříme a u večeře si tu smlouvu projdeme."

"Dobře Loui," broukl jsem a sledoval jak připravuje brambory. Už teď to nádherně vonělo.
"Mňam! Tak se těším, dlouhlo jsme je neměli," mumlal jsem si sám pro sebe a čekal, než se všechno připraví.

"To máš pravdu," zasmál jsem se a všechno pečlivě připravil. Pak stačilo jen brambory šoupnout do trouby.
"A co si dáme k nim? Nějaké maso? Salát?" Při kladení otázek jsem otevřel lednici a koukal do ní. Masa jsme tu kousek ještě měli i ze včera.

"Já nechci nic, jenom brambory," navrhl jsem, ale jeho pohled mi hned ukázal, že takovou možnost mi nedal.
"Tak zeleninu prosím, nemám na maso chuť," broukl jsem a začal pomaloučku omývat rajčata, které jsem si plánoval dát k bramborám.

"Tak se mi to líbí," usmál jsem se na něj a věnoval mu drobnou pusu na spánek. Umyljsem  více zeleniny než jen rajčata a udělal salát, který si snad dá i on.
"Tak, hotovo."

"Mňaaam!" vypískl jsem a začal nám nakládat na talíř. Jemu jsem naložil i salát a sobě vybral jenom rajčátka.
"Tak mi to stačí," zasmál jsem se a sedl si za stůl.
"Mňam, výborné brambory... Ale teď k tomu, o čem jsme se chtěli bavit."

"Děkuji ti, dobrá vílo," pravil jsem s úsměvem a políbil ho do vlasů. Pak jsme se oba usadili za stůl a pustili se do jídla.
"Jo, chtěli... Mám ti přinést smlouvu? Můžeš si ji v klidu přečíst," navrhl jsem.

"Já no, rád bych, ale asi jí nebudú chápat. Vysvětlíš mi ji?" zeptal jsem se se psími očky a čakal, jestli to pomůže. On se jenom zasmál a šel pro smlouvu. Bylo tam opravdu hodně papírů.

S přikývnutím a i se smíchem jsem se zvedl a šel pro onu smlouvu. V šuplíku u stolu v ložnici jsem měl jednu smlouvu schovanou. Doufal jsem, že by ji snad někdo někdy podepsal...
"Tak, tady to," pousmál jsem se, když jsem se vrátil a podal mu tu kupu papírů.