New life with Daddy ~ Larry ✓

66.

"Dohoda," přikývl jsem. Byl roztomilý, jak se mě snažil přemluvit, abych byl slušný. Jen kvůli němu bych se o to snažil. Ale Liam mě nenechal na pokoji.
"Drž hubu," zasyčel jsem jeho směrem. Harry se na mě podíval a já se omluvil.
"Promiň, to mi ujelo, už to neřeknu," zasmál jsem se a objal ho.

"Tak," pípl jsem a zasmál se, když mi věnoval polibek do vlásků.
"Tomlinsone, tobě už trochu parohy rostou," zasmál se Liam, ale na to mu i Ni plácl po ruce.
"Nech ho. Je hezké, že ho zajíma to, aby byl pro něj co nejlepší, je to moc hezké," usmál se Niall a já taky. Byl jsem rád, že aspoň on ho klidní.

Byl jsem za Nialla tak vděčný. Kdyby nebylo jeho a Harryho na mém klíně, nevím, zda bych se udržel. Tak mě sral.... pardon, štval.
Pevněji jsem objal Harryho a hlavu si položil na jeho rameno. Nasál jsem jeho vůni. Tak moc mě jeho přítomnost uklidňovala.

"No dobře," přikývl nakonec s úšklebkem na rtech Liam a do rukou sebral celkem hrubý černý obojek. Myslím, že pokryje celý krk, když si ho člověk nasadí. Mé domněnky se za malou chvíli potvrdili, když ho Liam Niallovi opravdu nasadil.
"Ten je nádherný, zlato. Vybral si opravu dobře," zamumlal mu hned na to těsně nad okraj.
"Hodí se ti," usmál jsem se na něj taky, aby si nemyslel, že jsem si ho nevšiml.

Sledoval jsem, jak Liam Niallovi nasadil ten velký obojek. Hned jak mu ho nasadil, přisál se mu na krk nahoře a pak i dole, těsně k okraji. Na konci mu za něj ještě zatahal až Niall vyvrátil oči. Pak se k Liamovi přitulil se spokojeným úsměvem, že potěšil svého dominanta.
"Ukaž mi ještě ty sukýnky," šeptl. Vypadalo to, že o chvíli odjedou, jinak se neudrží a ojede ho přímo tady před námi. Viděl jsem to na něm, když si ony sukýnky prohlížel. Určitě už si v nich Nialla představoval.

"LiLi doma, dobře?" usmál se spokojeně Niall. Liam jenom hypnotizovaně přikývl a já se usmíval. Měl ho úplně ve své moci a ani si to neuvědomoval.
"Hazzy, ty si vyskoušej ten obojek. Myslím, že ti bude opravdu slušet," usmál se zas na mě. Opatrně jsem chytl obojek do rukou a podal ho Louimu. Chtěl jsem ho vidět.
"Loui, dáš mi ho prosím? Hezky prosím, moc prosím," zapípal jsem a nastavil krk.

Harry mi dal do rukou onen nádherný obojek s krajkou. Měl i velký kruh uprostřed.
Myslel jsem si, že mu to objednal Niall a Harry ho nosit nebude, když už jeden má. Jeho otázka mě proto potěšila.
"Tak se otoč," řekl jsem s malým, ale velice spokojeným úsměvem. Harry poslechl a otočil se mi zády. Já mu tak mohl sundat obojek a nasadit tenhle nový.
"Nádherný jako vždy. Moc ti sluší," šeptl jsem mu do ouška a políbil ho na něj.

"Děkuji Daddy," pípl jsem a špičky prstů jsem přejel po krásné krajce.
"Myslím, že ti opravdu sluší," přitakal o chvilku Niall. Myslím, že si objednal taky takový, ale zdá se mi, že černý. Nebo rudý? Už ani nevím, ale určitě se mu bude taky hodit.
"Kluci, co tak jít na oběd? Společně jako parta?" zeptal se Liam s úsměvem a koukal na Louiho.

Oběd? Společně? Všichni čtyři?
Niall vypadal taky nadšený tímhle nápadem, stejně jako Liam. Jenom Harry se tvářil neutrálně, jakoby přemýšlel, zda to zvládne nebo ne, zda vůbec chce. A já mu věřil, je to jenom na něm, nutit ho nemůžu. Ani oni dva nemůžou.
"Co myslíš zlato?" šeptl jsem k němu. "Víš, že nemusíš, když nechceš. Oni to pochopí. Chci pro tebe jenom to nejlepší."

Přemýšlel jsem. Na jednu stranu jsem chtěl jít s nima, ale na stranu druhou jsem se bál. Musel jsem přemýšlet.
"Jenom do nějaké malé restaurace, dobře? Maličké," mumlal jsem pro sebe a koukal raději dolu na své ruce.
"Dobře. Neboj, bude maličk,á jenom pár stolů, slibuju," usmál se Liam a energicky se zvedl od stolu.
"Jdeme?"

"Opovážil by ses ten slib porušit," zavrčel jsem lehce po něm. Snad ho jen tak neporuší.
"Tak jo zlato, půjdu si pro peněženku a mobil a můžeme jet," usmál jsem se na něj a lehce ho poplácal po prdelce, ať se zvedne. Byl najednou tak sladce rudý, jako jahůdka... k nakousnutí.
Uvnitř jsem si vzal věci a mohlo se jet.

Proč mě poplácal po zadku? Mám ho moc velký? Nebo jsem něco udělal? Nebo to udělal jenom tak? V mé hlavě to vypadalo jako po tornádu. Jen tak jsem tedy stál před dveřmi a čekal, než přijdou a mohli jsme nakonec vyrazili. Řídil Daddy, tak jsem se nebál, že se něco stane. Nakonec jsme se podle Liamova navigování ocitli před krásnou malou restaurací. Počkal jsem než Lou zaparkuje a pak se už mohlo jít dovnitř!

Liam mě naštěstí navigoval, asi bych to jinak nezvládl. A taky splnil slib, za což jsem byl také moc rád. Po zaparkování a zamčení auta, jsme se vydali dovnitř. Přitáhl jsem si Harryho k sobě, vypadal malinko nejistě. Uvnitř to bylo krásné a útulné, navíc tu byl obsazen jenom jeden stůl. My zamířili do rohu, kde byla i sedačka.

Spokojeně jsem se zavrtěl na sedačce vedle Louiho a k stolu přicupital nějaký hošík. Teď jsem byl opravdu rád, že můj obojek vypadá jako obyčený chocker. Nějak divně po mně pokukoval, bylo mi to zvláštní.
"Tak co si dáte?" usmál se na celý stůl a na mě mrkl. Bylo to zvláštní. Raději jsem tedy zabodl nos do menu.
"J-já si dám tohle," pípl jsem a ukázal na položku v menu.
"Velice dobrý výběr," zapředl.

No to si snad ze mě ten číšník dělá legraci! On tady flirtuje s mým Harry! Harry je můj, ty hade!
"Ještě něco si budete přát?" zeptal se tím svým hlasem, jež mi lezl na nervy, když už jsme si všichni objednali.
"Ne, děkujeme," štěkl jsem po něm.

Lou po něm zavrčel, nevím proč. Udělal jsem snad něco? Jenom jsem se zavrtěl na mém místě.
"Co sis dal?" snažil jsem se aspoň jemně zapřést rozhovor.
"Já si dal těstoviny, sýrové! Miluju je tady!" usmál se ihned Niall a spokojeně si hrál s párátkem.
"Tak se na ně těším! Tak dlouho jsem je neměl," mumlal dál. Byl jsem spokojený, aspoň nebylo ticho.

Liam se na mě díval pohledem jakoby mi říkal, že mi rozumí. Jistě věděl, proč jsem takový byl. Viděl to, co tamten udělal.
Číšník se za pár minut vrátil s našimi objednávkami.
"Tak, a pro mladého pána jeho porce špaget," usmál se zářivě, opět s mrknutím, na Harryho.
"Děkujeme, můžete jít," sykl jsem po něm.

Všechni dostali své jídlo, no zdálo se mi, že Louis pořád slyšel. My s Niallem jsme se s chutí pustili do jídla. Oba jsme měli těstoviny a kluci měli burgry. Všichni jsme spokojně jedli, dokonce jsem i kousek ujedl Niallovi, abych okusil, jestli jsou ty těstoviny opravdu tak dobré. A byli!
"Tohle si tu musím dát příště," přiznal jsem počas jídla. Opravdu se mi tady líbilo, byl tady klid a málo lidí. "Je to tady opravdu hezké."

Musel jsem se na to mé zlatíčko usmát. Byl tak šťastný, tak jsem byl i já. Poznal další nové místo a navíc se sem chtěl i vrátit, což bylo skvělé!
"Jsem moc rád, že se ti tady líbí," řekl Liam.
"My sem s Liamem chodíme často. Je to tady hezké a i dobře vaří," usmál se Niall a opět si nabral těstoviny.

"Snad i my budeme moct," pípl jsem šťastně a usmál se na Louiho. Tak jsem se těšil, že budeme jako normalní pár a budeme chodit na rande! Bude to krásné! Jenom pak to musel zas pokazit ten číšník.
"Všechno je pořádku? Těstoviny jsou dobré?" zeptal se se zájmem. Jenom jsem slušně kývl a pokračoval v jezení. Ale Lou se zase celý napl.