New life with Daddy ~ Larry ✓

78.

Usnul jsem asi za dvě vteřiny a spalo se mi opravdu dobře. Mazlil jsem se k jeho teplu a užíval si jak blízko ho mám. Ráno jsme se po dlouhé době nevzbudil sám, ale vedle někoho koho miluju. Ten se už na mě koukal a hladil mě po vlasech.
"Dobré ráno."

Byl tak krásný když spal. Když jsem se probudil, nemohl jsem z něj spustit oči. Naštěstí jsem nemusel do práce. Jacob mi psal, že dnes přišel objednaný tovar a léky, takže jsme se shodli na tom, že dnes bude z technických důvodů zavřeno.
Byl nádherný, tak nevinný, zranitelný. A jen můj.
"Dobré," popřál jsem mu také a políbil ho. "Jak ses vyspal?"

Při polibku jsem spokojeně zamručel a zabořil hlavičku do prohlubně mezi jeho krkem a ramenem. Tady mi bylo tak krásně.
"Když jsem se vzbudil vedle tebe, nádherně," přiznal jsem a ovinul ruce kolem jeho krku.
"Lou, já se tak těším na večer, ale taky se strašně bojím. Já nevím, ale tak společně to zvládneme, ne? A kolik hodin vůbec je?"

"Rozumím zlato," zachechtal jsem se a pohladil ho po zádech.
"Zvládneme to, neboj se. Teď je skoro deset. Celkem dlouho jsi spal, ty moje Šípková Růženko," zasmál jsem se. Byl tak drobný, hezky se mi schoval do náručí.

"Héj! Já jsem zvyklý spát do oběda, když tu nejsi, tak nebuď zlej," zavrčel jsem malinko a plácl ho do ramene. Ale takovou tou mou muší silou...
"Ale tak co, aspoň si se vyspal a já taky avečer nebudeme unavený. Teď by to chtělo snídani a pak se musíme dohodnout, co si obleču," zabroukal jsem a pomaloučku se začal vyhrabávat z postele.

Musel jsem se zasmát. Byl tak sladký, když se vztekal. I když jsem věděl, že to tak doopravdy není.
"Dobře, klid, ty bojovníku," zasmál jsem se a na tu ruku, kterou mě praštil, jsem ho políbil.
"Tak pojďme na tu snídani. Co by sis dal?" ptal jsem se, když jsme šli do kuchyně.

"Něco dobroučkého," pronesl jsem spokojeně a hopsnul na gauč, kde jsem se zavrtal do deky. Sebral jsem ovladač od televize a pustil si film.
"LouLou? Mohl by si prosím udělat wafle? Prosíííím."

"Takže můj mlsoun a jeho mlsný jazýček touží po vaflích?" zasmál jsem, ale to už ho nebylo. Už jsem jen z obýváku slyšel zvuky televize. Pustil jsem se tedy do přípravy, abych nám udělal domácí vafle. Těsto jsem pak nalil do vaflovače a zatím umyl a nakrájel ovoce. Pak jsem to všechno naservíroval a donesl mému koťátku zabalenému v dece na gauči.

Když mi donesl ten nádherně nazdobený, vynikajici vyhlížející talíř, spokojeně jsem mlaskl.
"Mňam, mňam!" zkonstatoval jsem spokojeně a sebral si talířek.
"Dobrou chuť, daddy," popřál jsem a sám se pustil do jídla.

Donesl jsem talíř jemu i sobě a spokojeně se do toho pustil.
"Dobrou chuť i tobě, princezno," mrkl jsem na něj a začal jíst. Po pár minutách už to bylo všechno v mém břiše.
"Chutnalo?" zeptal jsem se a vzal jeho prázdný talíř.

"Že se ptáááš!" natáhl jsem a počkal, než se vráti z kuchyně. Hned pak jsem se mu stulil na klín a spokojeně se mazlil k jeho tělu.
"Lou? Večer v tom klubu budeš pořád se mnou, že ano? Slib mi to."

"Ty moje koťátko," zasmál jsem se a uvěznil ho ve velkém medvědím objetí.
"Tomu věř, nenechal bych tě tam samotného. Ty jsi jen a jen můj, ostatní na tebe můžou jen tak koukat, ale nedám tě jim."

"Věřím, protože sám bych se asi bál. Takže budu pořád při tobě," pípl jsem a přetočil se na záda, abych ho viděl. "Ale jěště musíme vymyslet, co si obleču. Co si bude oblíkat Niall, nevíš?"

"Hezky u mě, tak se mi to líbí," usmál jsem se na něj a prohrábl mu vlásky. Věděl jsem, že to má rád.
"Liam říkal něco o sukni, podkolenkách a crop topu, nebo tak nějak," zamyslel jsem se, abych se náhodou nespletl. Ale určitě to bylo takhle.

"Ten bude roztomilý, jemu se ty sukně hodí jěště víc než mně," pípl jsem, načež jsem hned dostal vysvětlené, že ne.
"No tak dobře, hodí se nám oběma stejně. Ale co kdybych si sebral takovou tu černou a na to si dám tvou bílou košili."

"Tak se mi to líbí. Žádné odporování," řekl jsem s úsměvem a prohlábl mu ty jeho delší vlásky.
"Hmm, určitě budeš vypadat nádherně a neodolatelně," zasnil jsem se s úsměvem.
"Bude se ti to hezky hodit k obojku," dodal jsem a po zmíněném kousku přejel prsty.

"Můžu si prosím nechat tenhle bílý?" zeptal jsem se spokojeně a líbl ho na bradu.
"Moje zlato, hezky prosím. Tenhle je můj oblíbený, je tak hezký, hlavně je takovej jemnej." Tak hezký se usmíval. Jako kdyby úsměvem říkal, že mě miluje.

"Můžeš lásko, bude se ti k tomu moc hodit," řekl jsem s úsměvem a jen ho svíral ve svém náručí.
"Víš, že tě miluju, viď? A slibuju, že tě tam nenechám samotného ani na chvíli. Budeš hezky u mě, nemusíš se bát. Když se budeš chtít něco zeptat, klidně se mě ptej," dodal jsem. A pak mi něco napadlo.
"Chceš si vyzkoušet, jak máš správně klečet u mého křesla?"

Po té otázce jsem se malinko zavrtěl a přemýšlel. Měl bych to zkusit, nikdy jsem to nedělal.
"Raději ano. Nechci ti večer udělat ostudu, tak si to raději natrénujeme," řekl jsem a sledoval, jak se usmívá. Opatrně mě rukama navedl na zem, kde jsem si klekl. Několikrát mě napravil, než byl s prací hotový. Pak si jenom sedl do křesla a pohladil mě po vlasech.
"Dobře?"

Bylo na něm vidět, že je v tom chudáček nový a nezkušený. Zadečkem se dotýkal země, vlastně jakoby seděl a to se musel odnaučit. Hezky jsem mu pomohl, aby se zadečkem dotýkal nohou a aby měl rovná záda.
"Výborně," řekl jsem a pohladil ho po vláscích.
"Než začne představení, budeš muset mít hlavu sklopenou, budeš se dívat do země. Až když to začne nebo až ti já řeknu ji můžeš zvednout, dobře? Taky si tě pak můžu posadit do klína, kdyby se ti nelíbilo tolik lidí kolem."

"A nemohl bych být při tobě hned?" zeptal jsem se potichounku. Jeho pohled mi ale naznačil, že ne.
"Tak dobře, ale jestli se budu bát, můžu se schovat?" zeptal jsem se a líbl ho na ruku, kterou mě hladil a jeden z prstů jsem chytl do zubů. Jenom tak, chtěl jsem si hrát.

"Úplně od začátku nemůžeš lásko. Musíš všem ukázat, jak hodný kluk jsi. Až když začne představení, tak se můžeš přesunout do mého klína, jo?" ujistil jsem se, jestli chápe.
"Ty piraňo," ušklíbl jsem se na něj a pozoroval ho, jak okusuje můj prst.

"Tak dobrá, ale s Niallem mluvit můžu, vždyť tam bude při mně, to si můžeme povídat, ne?" optal jsem se, načež jsem dostal jenom váhavé přikývnutí. To mi stačilo. Jinak bych se tam nudil, dokud by nezačalo vystoupení.
"A LouLou, půjdeme se pak někam s kluky najíst? Hezky prosím."

"Myslím, že to byste mohli. Ale úplně potichu, aby to nikomu nevadilo, jasný?" ujistil jsem se a on hned přikývl.
"Tak je hodný," pochválil jsem ho, prohrábl mu vlásky a vytáhl jsem si ho na klín, ať ho mám hezky u sebe.
"To můžeme lásko, přece tě nenechám hladovět."

"Jupí, tak asi bych se měl jít připravit. A ty taky," broukl jsem a ťukl mu po nose.
"Co si vůbec budeš oblíkat ty?" zeptal jsem se. Já věděl, co na sebe navléknu, ale u Louiho jsem neměl ani tušení. "Jdeme se připravit?"

"Já budu mít košili, sako a černý kalhoty. To víš, musím tam jít oblečen slušně a tak aby všichni věděli, že jsem dominant," odpověděl jsem mu na otázku a s pouhým přikývnutím na druhou otázku se zvedl.
"Tak nedočkavý, co?" ušklíbl jsem se na něj a oplatil mu ťuknutí do nosíku. "Tak pojď."

"Jenom malinko," pípl jsem a šel do naší ložnice, kde jsem měl i všechny věci. Lou někam zaběhl a tak jsem se začal pomaloučku převlékat. Dal jsem si černé krajkované kalhotky a na to sukýnku. Když jsem si svlékl tričko, smutně jsem se koukl na mé ruce. Nevypadalo to hezky. Raději jsem jenom zapnul všechny knoflíčky a konce si zasunul pod sukni.
"Můžu jít takhle?" zeptal jsem se s otočkou, když jsem za sebou zaslechl kroky.