New life with Daddy ~ Larry ✓

81.

"Ten konec se mi líbi nejvíc," zasmál jsem se malinko a opřel hlavičku o jeho rameno. Sledoval jsem s jakou láskou na něj koukal. Tohle se mi na tom líbilo - i když byl na něj před chvílí jako pes, tak teď ho jemně hladil po zádech a pusinkoval ho na tvář. Takové rozdíly bylo krásné vidět.

"Ty blázínku můj," zasmál jsem se taky a prohrábl mu vlásky. Spokojeně na chvíli přivřel oči a pak vrátil oči na dění na pódiu.
Oba tam chvíli leželi a když už jejich dýchání bylo v klidu, oba se zvedli, uklonili se a zalezli za závěs na konci pódia. Klubem se ozval velký potlesk.
"Tak zlato, jaké to bylo? Chceš tu zůstat ještě na jedno představení?"

"Já, asi... no, raději ne. Myslím, že na první pokus by to asi i stačilo. Až moc vněmů na můj vkus," pípl jsem. Lou jenom přikývl a zvedl se. Liam kývl hlavou, že pochopil a i s Niallem se zvedli. Vyšli jsme z klubu, kde nás ale zastavilo pár mužů, za kterými se krčili kluci.
"Ale ahoj, Louisi! Tebe jsem tady dlouho neviděl. A kdo je tohle?"

"Tak pojď, půjdeme na ten slíbený obídek," řekl jsem a políbil ho na dlaň. Propletl jsem si s ním prsty a společně i s Liamem a Niallem jsme vyšli ven z klubu. Nepřešli jsme ani půl cesty k autu, když jsem zaslechl známý hlas.
"Ahoj, Jamesi," řekl jsem a přitáhl si Harryho blíž ke mně.
"To je Harry můj přítel," odpověděl jsem.
"Už bylo na čase, aby sis někoho našel," zasmál se a taky si ke svému boku přitáhl svého kluka.
"Jak tak koukám, teď už tě holky nelákají, co?" řekl jsem bez emocí mému bývalému klukovi.

Z tónu hlasu jsem malinko vytušil, že to nebude příjemné schledání. A místo toho, abych poznamenal, že tohle bude spíš skorá večeře, jsem se raději víc schoval za Louiho.
"No to víš, musel jsem zkusit i něco jiného, ale pak jsem zistil, že to není ono. A nakonec to skončilo, že by to chtělo jenom vyměnit role a je každý spokojený!" zasmál se ten kluk před náma. Nebyl vysoký jako Loui, ale já byl oproti němu pořad skrček.
"A co to štěně, kde jsi ho našel? Opravdu hezkej kousek."

Jo tak vyměnit role! Mám chuť ho zabít. Chápu, že se potřeboval najít, ale, kurva, tohle nedám! On se tady jen tak usmívá, přitom on byl ten, co náš vztah rozbil.
"To štěně má jméno a je to můj kluk. Co tě po tom, kde jsem ho našel? Vždyť ty máš vlastního kluka," řekl jsem a poukázal na stejně stydlivého kluka, jako můj Harry, po boku toho debila.

"Ale co, on je jenom tak na pohrání. Pak bych si chtěl někoho takového najít. Víš, že jsem měl vždy rád dlouhé vlasy," zasmál se a mně toho kluka za ním zůstalo líto. I on sám měl slzy na krajíčku.
"J-jak... jak to myslíš na pohrání..." pípl tiše a skoro jsem viděl, jak mu tečou slzy.
"Co jiného jsi si myslel?"

"Vidím, že jsi pořád stejný kretén. I ona byla na pohrání?" ušklíbl jsem se na něj.
"O-ona?" zeptal se vyplašeně ten kluk.
"Sklapni Tomlinsone!" zavrčel na mě.
"Je mi z tebe špatně," zavrčel jsem také a málem na něj i plivnul. Měl jsem hroznou chuť to udělat, ale ovládl jsem se.
"Být tebou, hned ho nechám. Je to hajzl a ty máš na lepšího. Je mi to líto," řekl jsem směrem k tomu chudáčkovi.

Bože, mně ho bylo tak líto. Vypadal jako milý kluk a ten hajzl ho jenom chtěl sprostě využít! Chtělo se mi ho od něj odtáhnout a schovat k nám.
"J-já... jak to myslel ona? Ty jsi... Ty je střídáš... Říkal si, že jediný tvůj přítel tě mlátil do krve," kňučel potichoučku ten kluk a já nemohl věřit svým uším. Taková hovadina!

"Jeho bývalý kluk jsem já a nic takového jsem nedělal. Tady James mě podvedl s jednou holkou," vysvětlil jsem mu.
"S holkou," zopakoval nevěřícně.
"Debile!" křikl, praštil ho do ramene několikrát a začal se od něj vzdalovat.
"A to nebude ani sex na rozloučenou?" ušklíbl se James.
"To snad nemyslíš vážně! Jseš nemožnej," přecedil jsem skrze zuby a otočil Harry směrem pryč odsud.

"Ty si ale tú svou hračku dobře střež! Jinak o ni rychle můžeš přijít!" zakřičel za náma ten idiot. Já se jenom více přitulil k Louimu. Nechtěl jsem to slyšet, nechtěl jsem nikoho jiného, než Louiho a ten kluk mě děsil.
"Lou, že mě nedáš... Že ne... Prosím řekni, že ne," pípl jsem a zakoukal se nahoru do jeho očí.

Když jsem cítil, že se ke mně to moje malé stvoření tiskne, víc jsem zpevnil stisk kolem jeho pasu, abych ho měl u sebe.
"Neboj zlato. Já tě nikomu nedám. Ty jsi jenom můj, ochráním si tě," řekl jsem jeho směrem a políbil ho na vršek hlavy.
"Teď pojď, jdeme na ten oběd, co jsem ti slíbil," mrkl jsem na něj.

Liam se otočil a věnoval mi jeden ze svých úsměvů.
"A kdyby tě Louis nechal, tak tě sebereme k nám a nebyl by si při takovém idiotovi, jako byl tamten. Takže se neboj a teď se pojďme najíst. Po takovém zážitku se musí vždy něco dobrého sníst."

"Nikam ho brát nebudete," řekl jsem smrtelně vážně.
"Já ho totiž nenechám odjet. Na to mi na něm až moc záleží," usmál jsem se na Harryho a i s ním nastoupil a usadil se na zadní sedadla Liamova auta.
"Tak pojďme, už mám hlad," zasmál se Niall.

"Vždyť neee, notak. My to mysleli tak, že kdyby se náhodou něco nepodařilo," zasmál se Liam spoza volantu, zatímco jsme jeli někam za dobrým jídlem.
"Kam jdeme papat? Ale sedím vedle Niniho! Aby si o nás lidi něco nemysleli."

Musel jsem se zasmát. Byl rozkošný.
"Jak jen budeš chtít," mrkl jsem na něj a věnoval mu malou sladkou pusu na tvář.
"Jdeme do jedné malé restaurace. Není to daleko a je to tam hezké a útulné," řekl Liam.
"Navíc tam úžasně vaří!" vypískl šťastně Niall.

"To mi je jasný Nini, ty by si nešel jinam. Tobě věřím, že bude skvělé," přiznal jsem. Ani to netrvalo dlouho a už jsme vysedali. Restaurace vypadala opravdu hezky.
"Pojďme, pojďme, pojďme!" vypískl jsem a tahal Louiho dovnitř. Dnes jsem měl takou náladu...

Byl roztomilý, hned chtěl jít dovnitř. Dnes byl úplně jiný, takový.... Šťastný a veselý. I když sme byli venku, mezi lidmi, choval se jakoby jsme mezi nimi nebyli. Moc se mi to líbilo.
"Pomalu, nebo upadneš," zasmál jsem se, ale to už jsme si sedali ke stolu.

"Tak promiiiň," pípl jsem a ihned se hodil vedle Niniho.
"Co tu dělají nejlepší?" zabroukal jsem ihned a nakoukl mu přes ruku do menu. Dnes mi malinko hrabalo, ale tak snad to nikomu nevadilo.
"Tady? Tady umí dobře všechno!" zhodnotil stručně Niall a já pořád koukal, co bych si dal.
"Daddy, můžu burgr?" pípl Nini a hodil po Liamovi jeden z těch 'prosím, proím' pohledů. Pak na to i kývl.
"A já? Prosím?"

"Dobře, ale ne že to do sebe narveš hned na jeden šup. Nechci pak slyšet nic o tom, že tě bolí břicho," řekl jsem se smíchem, ale všichni věděli, že to myslím opravdu vážně.
Když přišel číšník, Niall hned objednal sobě i Harrymu. Já si dal objednat kuře a hranolky, Liam zase steak a brambory. Na pití pouze limonády, ale tady je dělají opravdu vynikající.
"Tak co, Harry, jak se ti dnes líbilo?" optal se Niall.

"No, bylo to takové... já nevím. Jako, něco se mi líbilo, něco ale ne. Bylo to takové, já nevím. Asi si to musím jěště uklidit v hlavě a pak budu vědět, jestli se mi to líbilo nebo ne," vysvětlil jsem, zatímco jsme se s Ninim drcli rameny. Oba jsme se začali smát, ale pak jsem stichl. Nechtěl jsem dělat problémy.
"Ale jsem spokojený, že jsem to vydržel..."

"Já věděl, že to zvládneš," usmál jsem se na něj.
"Jsi šikovný," mrkl jsem ještě na něj. O necelou minutku poté nám přinesli naše jídlo a s popřáním dobré chuti jsme se do toho s chutí pustili. Už jsme měli všichni pořádný hlad.