New life with Daddy ~ Larry ✓

73.

Ruce jsem položil na jeho krásně velké boky a pomaloučku, zlehoučka jsem mu po nich jezdil a dělal malá kolečka.
"Zlato, je to od tebe velmi krásné, ale opravdu se rozhodni, jak to tedy bude. Nechám to na tobě, nebudu tě nutit," řekl jsem mu.
"Jestli potřebuješ čas na přemýšlením, klidně ti ho dám."

"Já, asi ano, potřebuju chvilku. Tohle si jen tak nerozmyslím. Potřebuju čas asi tak do zítra. Zítra se rozhodnu, slibuju," vyšlo ze mě asi po minutovém mlčení.
"Když budeš v práci, tak si to rozmyslím," zhodnotil jsem nakonec a položil si hlavu na jeho rameno.

Přitáhl jsem si ho do objetí a úlevou vydechl. Byl jsem rád, že si to promyslí a nepůjde do toho po hlavě. Musí vědět, zda to opravdu chce.
"Dobře. Ale teď už pojďme spát, je pozdě," řekl jsem a ani jsem se nenamáhal s tím, abych se od něj odtáhl. Vzal jsem si ho tak jak byl na ruce a vydal se do ložnice.

V mé hlavě se rozsvítila cedule s novým nápadem.
"Rozhodnu se, ale nejdřív půjdeme do toho BDSM klubu, abych to viděl okay? Pak se rozhodnu. Chci to nejdřív vidět a až pak se můžu rozhodnout, co vlastně chci," zhodnotil jsem a vážně se mu koukl do očí, které svítili. Spokojeně jsem zajel ruku na záda a pohladil ho po línii páteře.

Málem jsem ho pustil z rukou dolů, když jsem to slyšel. Měl jsem dojem, že dnes už o tom nebude chtít mluvit a že si to bude chtít všechno proležet v hlavě a pořádně promyslet, než mi k tomu něco řekne. Ale tohle?! Tohle jsem opravdu nečekal. Ale to asi nikdo...
"J-jsi si jistý?" optal jsem se pro jistotu. Asi si neuvědomil, co říká a prostě to jen tak plácl.

"Ano, chci vidět na, co kývnu a nedělat to jenom bezmyšlenkovitě. Samozřejmě, že mě tam nemusíš vzít, ale tohle je moje malinké přání, které bych chtěl splnit, než na něco kývnu. Prosím," pípl jsem na konec a položil si hlavu do ohybu mezi jeho krkem a ramenem. Takhle mi bylo nejlíp, než mě tedy Loui nehodil do postele a se smíchem se začal převlékat.
"Je to vtipné?"

Musel jsem se zasmát. Byl tak nevinný, ale i rozumný. Věděl, co chce. Nevěděl sice, do čeho jde, ale chtěl to zjistit, než na to úplně kývne.
"Nic, zlato, opravdu nic. Jenom jsem rád, že přemýšlíš, než do něčeho vlítneš po hlavě," usmál jsem se na nej. Již nahoře bez jediného kusu oblečení, které by zahalilo mou horní část těla, jsem se k němu naklonil a políbil ho na ty jeho nádherné rtíky.
"Ale jsi si jistý, že tam chceš? Bude tam dost lidí. Ne, že bych ti nevěřil, ale nechci, abys nějak zpanikařil," řekl jsem starostlivě. "Můžeme si kouknout nějaký film nebo video, kde BDSM je."

Malinko mě znejistilo to, na co se ptal a hlavně jeho nádherné tělo nad tím mým. Do polibku jsem se musel šťastně usmát, užíval jsem si to jak se s mými rty mazlí.
"No... To by nebyl špatný nápad, kouknout si něco, ale pak bych to chtěl vidět i naživo. Vždy je to na filmu jiné jako ve skutečnosti," skonstatoval jsem při pohledu do jeho modrých očí.

Rukama jsem se opíral po stranách jeho hlavy a díval se mu do očí.
"Dobře, zlato. Tak zítra si to koukneme a pak tam někdy v nejbližší době zajdeme, ju?" optal jsem. Pouze v kolhotách jsem se na něj lehce svalil a odpočíval.
"Jsi jako medvídek."

Celý se na mě svlalil a zakryl mě svým tělem.
"Spíš se cítím jako podložka," mňoukl jsem a líbl ho na nosík.
"Ale s tvým plánem souhlasím. Bude to asi nejlepší, v tom klubu bych mohl opravdu zpanikařit. Takhle budu při tobě a nejdřív si to obkouknu. Pak uvidím, co s tím."

"Hmmm, jsem pro, ty podložko," zazubil jsem se na něj. To už jsem ale dostal lehký pohlavek.
"Jo jo, zasloužil jsem si to," zasmál jsem se. Nečekaně jsem si do toho ale i zívl.
"No nic, čas jít spát, beruško. Je pozdě a já zítra brzo vstávám."

"Takže medvídek, podložka a beruška... no nádhera," povzdechl jsem si na oko teatrálne a pak se zabalil do jeho objetí.
"Tak teda dobrou noc," zašeptal jsem do pokožky na jeho hrudi, kam jsem mu věnoval malinkou pusinku.

"Nezapomeň, že teď už i princezna. O malou chvíli Šípková Růženka, konkrétně," zasmál jsem se.
"Dobrou noc, princezno moje," zamumlal jsem, aby další přezdívka byla platní.
"Sladké sny." Netrvalo dlouho a oba jsme společně usnuli.

Spalo se mi nádherně, vlastně jako pokaždé při něm. Ráno mě vzbudilo až ochlazení místa vedle mě. Nespokojeně jsem se skroutil a šmátral po Louim, kterého jsem nemohl nikde najít. Nespokojeně jsem otevřel oči. Stál kousek od postele, koukal do zrcadla a upravoval si plášť.
"A pro ranní pusu si nejdeš?" Pípl jsem ospale a natáhl se za jeho rty které mi dopřál. "Měj se v práci hezky."

Nečekal jsem, že se tak brzo vzbudí, proto jsem se překvapeně otočil. Byl tak roztomilý! Jak tam tak čekal na ranní pusu, než půjdu schody dolů do ordinace.
"To víš, že dostaneš," zasmál jsem se a přitiskl své rty na ty jeho. "Pá, zlato. Kolem třetí bych se měl vrátit."

"Budu čekat," zašeptal jsem spokojneně a hodil se zpátky do postele. Celý jsem se zamotal do peřin a za malou chvilku opět usnul. Spal jsem snad jenom pár vteřin, když jsem se však vzbudil, slunce prudce svítilo do okna a na hodinkách bylo krátce po jedné hodině. Tohle se může stát jenom mně! Rychle jsem se vymotal z postele, navlékl na sebe Louiho obří bílou košili a pustil se do úklidu bytu.

Den se vlekl příliš pomalu. Já už se ani pořádně nemohl soustředit na práci. Už jsem chtěl být nahoře u Harryho, hodit se na gauč a s ním v objetí, klidně i o téhle hodině, usnout. Ale to jsem nemohl.
Dnes jako by se s raněnými zvířaty přetrhnul pytel. Každou chvíli někdo přišel a já nemohl odejít dřív, než jsem je všechny neošetřil. Nahoru jsem se dostal až kolem půl páté a ne ve tři, jak jsem Harrymu slíbil.
"Lásko, moc se omlouvám, že jdu pozdě. Dnes jsme toho měli opravdu hodně," začal jsem se rychle omlouvat, jen jsem otevřel dveře.

Když jsem uklidil celý byt, byli už za chvíli tři, tak jsem se rozhodl, že ohřeju oběd a počkám na Louiho, který měl přijít každou chvíli. Čekal jsem na něj deset minut, patnáct a pak půl hodiny. Nechtěl jsem jíst sám, tak jsem se skroutil s čajem na širokou parapetu, kterou měl Loui při okně, které smněřovalo do zahrady. Někdy kolem páté se dovalil jako obří vlna a ihned se začal omlouvat. Jenom jsem se koukl na čaj v mých rukou a pak na Louiho ve dveřích. Jenom jsem se usmál a koukl na jeho strhaný pohled.
"To je v pořádku, Lou."

To moje zlatíčko sedělo na parapetu s hrnekm v ruce. Jemně se na mě usmál, určitě tady na mě už dlouho čekal. Aby taky ne, řekl jsem mu přeci, že přijdu ve tři a je půl páté!
"Zlato, pojď sem." Ale než jsem to dopověděl, sám jsem se k němu rozešel a vtáhl si ho do objetí. "Chyběl si mi. Dnešek byl až moc dlouhý."

"Já vím, chápu to. Pojď, dáme si oběd a všechno mi povíš," navrhl jsem a sám šel do kuchyně. Opět jsem ohřál oba obědy a sedl si ke své porci. Poslouchal jsem jeho povídání o práci a jenom ukusoval ze svého jídla. Pak jsem si ale vzpomněl na naši včerejší debatu.
"Koukneme si něco dnes?"

Rychle jsem mu popřál dobrou chuť a oba jsme se pustili do jídla. U toho jsem mu s úsměvem vyprávěl o své dnešní práci. Byl tak sladký, jak se zajímal a opravdu poslouchal, co mu říkám.
"Jo, můžeme si něco kouknout," řekl jsem a v hlavě už přemýšlel, co bychom si mohli pustit. "Chceš pustit to, o čem jsme mluvili včera?"

Nesměle jsem několikrát přikývl.
"Myslím, že můžem," pípl jsem a pomaloučku odcupital do pokoje pro velkou deku, do které jsem se zatočil, aby jsem se mohl skrýt, kdyby se mi něco náhodou nelíbilo. Louis donesl do obýváku noťas a začal do něj něco ťukat. Asi věděl, co hledat.