New life with Daddy ~ Larry ✓

17

Seděl jsem na zemi a klepal se. Nevím, zda kvůli lidem okolo mě nebo kvůli tomu, že mi byla zima. Venku mohlo být 15 stupňů a foukalo, a já seděl na zemi jenom v tenké košeli a džínsách. Nevěděl jsem, co dělat. Noha mě neuvěřitelně bolela a jedno koleno jsem měl od krve. Byl jsem špinavý, otlučený a brečel jsem. Jsi šikulka Stylesi! Nádherný pohled!

Odbočil jsem do uličky, jak Harry říkal. Auto jsem zaparkoval skoro až u něj. Seděl tam, chudáček. Byl špinavý, na koleně měl krvavý flek a kotník v nepřirozeném uhlu. Rychle jsem natáhl ruku dozadu a vzal pro něj mikinu. Vystoupil jsem z auta a zabouchl za sebou dveře.
"Harry." Zvedl ke mně hlavu a malinko se posunul dozadu. Tiše jsem si povzdechl a zkusil se na něj pousmát, přičemž jsem udělal jeden malý krok směrem k němu.
"Jenom klid, Harry, víš, že ti chci pomoct."

Auto zastavilo přede mnou, uviděl jsem tvář, která se na mě jemně usmívala. Louis. Držel v ruce mikinu a ruce měl v jemném ochranném gestu. Cítil jsem jeho vůni, která ke mně proudila. Viděl jsem jeho ustaraný pohled, kterým mě pozoroval.
Opatrně jsem se na něj koukl. Usmíval se. V jeho očích nebyl ani názanak agrese.
"Ahoj," pípl jsem a zahladěl se do jeho očí. Byli tak modré. Tak modrou barvu jsem snad nikdy jěště ani nenamíchal. Můj pohled sklouzl na mikinu, která vypadala tak teple. Opatrně jsem natáhl ruku blíž k látce, která mohla zahřát mé tělo. "Prosím."

Udělal jsem ještě dva kroky k němu a podal mu mikinu. Harrymu se moc klepaly ruce od té zimy a kolik v ní strávil času.
"Počkej, pomůžu ti." Vzal jsem mu mikinu z rukou a pomohl mu se do ní obléci.
"Je to lepší?" Zapl jsem mu ještě zip a podíval se mu do očí, které, což mě překvapilo, pozorně sledovali mě.

Musel jsem být celý rudý! Tohle bylo snad nejblíž, co se ku mně kdo přiblížil bez toho, aby mi něco udělal. Sledoval jsem ho, jeho ruce, tak opatrně se o mě staral, jako o panenku. Zabalil mě do mikiny, která mi byla maličko velká.
"Děkuji Loui, o moc," brouknul jsem potichounku a objal se rukama.
"Já... Louisi, pomohl by si mi domů, prosím?" šeptl jsem zatímco jsem těkal očima z něj na mé ruce, které se jemně třásly.

Bylo mi tak líto, že jsem tu nebyl už dřív, možná by se třásl míň.
"Rád," kývl jsem a podíval se na jeho koleno a kotník. Mírně jsem si povzdechl.
"Nelekni se, neublížím ti," řekl jsem jeho směrem a rukama ho podepřel pod zády a koleny. Vyzdvihl jsem si ho do náruče a on mírně vypískl. Rozešel jsem se k autu. Harry si klepající rukou otevřel zadní dveře, kde jsem ho položil na sedačky a zabalil do deky, kterou jsem měl v kufru.
"Naviguj mě, kde bydlíš," promluvil jsem k němu, když jsem nasedl na místo řidiče.

Vyděšeně jsem sledoval všechno kolem, v autě jsem už neseděl opravdu dlouho. Bylo tu krásně teplo. Vonělo to tady.
Louis si sedl za volant a já si deku přitáhl až po nos, aby mě ohřála. Nohu jsem měl nataženou, bolela o trošku méně. Srdce mi tlouklo do žeber jak kdyby mělo za chviličku vyskočit. Třesoucím hlasem jsem mu nadiktoval adresu mého bytu.
"M-moc ti děkuji, Louisi," zamumlal jsem do deky.

Usmál jsem se na něj do zpětného zrcátka. "Za málo Harry, jsem moc rád, že jsem to mohl pomoct."
S autem jsem zaparkoval před bytovkou, kde měl Harry byt. Vystoupil jsem z auta a přešel k zadním dveřím. Harry se opatrně posadil a podíval na mě.
"Tak pojď," natáhl jsem k němu ruce a vzal si ho do náruče.
"Máš klíčky? Já asi neodemknu..."

Bál jsem se, opravdu jsem se skoro klepal jako čivava. Nechápu proč, když mi při něm bylo tak hezky. I tak jsem se bál. Pořád by mi mohl něco udělat, klidně mě mohl shodit ze schodů, aby mě dorazil. No malý hlásek v mé hlavě mi říkal, že mu mám věřit, a tak jsem jenom rychle vytáhl klíčky a odemkl dveře.

Usmál jsem se na něj a vešel dovnitř, abychom se mohli svést výtahem k němu. Harry zmáčkl číslo 5 a jeli jsme nahoru. Odemkl dveře a u sebe doma mě navigoval k obýváku, kde jsem ho posadil.
"Kde máš lekárničku?" optal jsem se, když jsem mu opatrně zouval boty, i když se mi to asi nepovedlo bezbolestně, jelikož sykl.

"Lékarničku?" zamumlal jsem. V bytě jsem dlouho žádnou neměl. Ale něco jsem uečtitě měl...
"V horní poličce nad sporákem je nějaký obvaz a asi i nějaká mast. Asi," zamumlal jsem potichu a přitáhl si k sobě velikou deku, co jsem měl na gauči.

Podivil jsem se, že má toho doma tak málo, nebo spíše skoro nic... Beztak jsem ten obvaz vzal a i tu mastičku. Snad pomůže. Sundal jsem mu ponožku a mastí mu namazal kotník.
"Skočím si do auta pro svou lékárničku, to koleno musíme vydezinfikovat," řekl jsem, když jsem mu obvázal ten kotník.
"Tak tu chvíli vydrž, hned jsem zpátky."

"Dobře," zamumlal jsem rychle a zamotal se do mé deky. Jen jsem se otočil na bok, ať mě ta noha až tak nebolí. Čekal jsem na to, jak se vrátí zpět. Opravdu se za chvilku vrátil a zasprejoval mi koleno. Dost to bolelo, syčel jsem jako had. No pak to bylo už v pořádku.

Nechtěl jsem, aby na mě dlouho čekal, tak jsem to vzal rychlým krokem a pak mu ošetřil i to koleno. Bylo mi ho moc líto, určitě to muselo hodně bolet. Ale pak už byl v pořádku.
"Jsi unavený? Uložím tě do postele?"

"Já... Ne, klidně se vyspím tady, běž si lehnout ke mně do pokoje. Měl si dlouhou cestu a jsi tu jenom kvůli mně, musíš si oddechnout, já se vyspím na gauči," zamumlal jsem okamžitě a pozoroval při tom jeho pohyby. Hýbal se pomalu, ne prudce. Bál se snad, že by mě vyděsil?

To snad nemyslel vážně... Pomalu jsem se zvedl na nohy a založil si ruce v bok, kroutíc u toho hlavou v nesouhlasu.
"Tak to tedy ne. Harry, ty jsi tady ten raněný. V posteli budeš ty a já na gauči. Tak pojď, odnesu tě a nechci slyšet žádné protesty."

"Louisi, prosím, ne. Já budu v pořádku, jdi do postele. Chci, aby sis oddechl. Jel si kvůli mně takovou dálku. Prosím, jdi si oddechnout, já jsem vp ořádku," mumlal jsem a motal se do klubíčka.
"Lou, věř mi." Usmál jsem se a koukl se do jeho očí. Tyčil se nade mnou až jsem měl maličko strach.

Malinko jsem protočil oči a zavrtěl hlavou nad jeho tvrdohlavostí. "Řekl jsem řádné protesty." Vzal jsem si hp na ruce a nesl do nejbližších dveří, které tu krom koupelny měl, naštěstí to byla ložnice. Uložil jsem ho do teplé postele a zakryl ho peřinou až po krk.
"Tak, hezky v teple," usmál jsem se na něj. "Hezky si oddechni."

I přes mé protesty mě donesl do mé postele. Musel jsem se až usmát.
Louis chtěl odejít, ale já ho chytl za rukáv. Bál jsem se tady sám. Mohl se vrátit. Bál jsem se, že když se vzbudím, uvidím tátu nade mnou, jak mě bude chtít dorazit.
"Zůstaneš tu? Jenom na chvilku, prosím."

Podivil jsem se jeho prosbě, ale velmi rád jsem přikývl na souhlas a sedl si na okraj postele.
"Rád," usmál jsem se na něj a velmi opatrně se dotkl jeho ruky. Ucukl. Překvapilo mě ale, že ji po pár vteřinách vrátil zpátky. Teď už neucukl.
Rukou jsem hladil tu jeho a usmíval se na něho. Byl tak krásný a křehký. Nevinnost sama.
"Dobrou Harry, odpočiň si," šeptl jsem, když už klidně spal. Proto jsem se vybral do obýváku, přikryl se dekou, která tam po Harrym zůstala a po pár minutách usnul také.

Byl tak milý, když při mně zůstal sedět. Zahřálo mě to při srdíčku. Mé koutky se sami od sebe zvedli, když jsem usínal. Nechápal jsem jak je možné, že je na mě tak milý. To snad ani nešlo být tak hodný.
Spalo se mi tak krásně a když jsem se vzbudil, pořád jsem na ruce cítil jeho dotek. Nebyl tu, asi byl v obývacím pokoji. Nechtěl jsem ho vzbudit, tak jsem jen přetočil moje tělo na druhou stranu.

Ráno jsem se vzbudil a rozhlédl se dezorientovaně kolem sebe, než mi došlo, kde přesně to jsem. S mírným úsměvem jsem vstal a šel do Harryho kuchyně. V největší tichosti jsem pohledal hrnky a čaj a dal vařit vodu. Udělal jsem nám dvoum čaj z granátového jablka a vydal se k Harrymu do pokoje. Myslel jsem si, že ještě spí a jen si k němu sednu, ale jakmile jsem otevřel dveře, jeho oči se na mě hned upřeli.
"Dobré ráno. Jak se cítíš?"