CHAPTER 8- Jste jako malé děti!

638 50 14
                                    

„Vstáááávat!!!!“ roznesl se pokojem křik dětí.

Jimmy, Brad i malá El poskakovali okolo nás s Niallem, křičeli a právě teď se z nás snažili strhnout peřiny.

Ucítila jsem jak na mě někdo skočil, pootevřela jsem oči a uviděla Jimmyho.

„Bude oběěd!“ otevřel mi jeho malou ručičkou jedno oko a zasmál se.

„Jimmy prosím.“ Otráveně jsem zamrmlala a on na mě začal skákat.

„Kdo bude dole poslední, toho hodím do bazénu!!“ křikl Niall a zvedl se, aby děti zahnal.

S pískotem se všichni rozběhli dolů a v pokoji byl zase klid.

„Díky.“ Děkovně jsem se na něj usmála a chtěla se znovu přikrýt.

 „V žádném případě! Dneska máš rande, tak koukej vylézt!“ křikl po mě a znovu ze mě stáhl peřinu.

„Jak to sakra víš?!“ zamrmlala jsem, bez toho abych se na něj koukla.

„Já vím všechno.“ Zasmál se a následně na to se chytl za hlavu.

Zasmála jsem se tomu a zvedla se. No a taky se chytla za hlavu.

„Chtěl jsem ti jen říct, že ten.. Louis. Se mi líbí.. Je to totiž stejný magor jako ty.“ Šťouchl mě, když jsme šli ze schodů dolů za ostatními.

„Tak díky.“ Odvětila jsem a on se zasmál.

„Dobré ráno“ prohodila jsem, když jsem přišla do kuchyně, kde seděla máma s tátou.

„Ráno?!“ táta se podíval na hodiny, pohledem tipu „Myslíš to vážně?“ .

Ironicky jsem se na něj usmála a zasedla naproti němu.

Máma nastoupila s dvěma sklenicemi vody a dvěma prášky. Jeden dala mě a druhý Niallovi. Je až neuvěřitelné, jak je vycvičená.

„Zůstaneš na oběd?“ koukla se na mě.

V tu chvíli mi zazvonil telefon. Usmála jsem se, když jsem zjistila že je to Louis.

„Ano?“ usmála jsem se a přelezla Nialla, který seděl vedle mě.

„Ahoj.. Tak dneska .. Platí to?“ zeptal se mě.

„Jo jasně..“ usmála jsme se a zároveň jsem se zamračila na Nialla, který mě chytl za nohu, tak že jsem nemohla pokračovat dál. Nakonec se mi povedlo, vykroutit svou nohu z jeho sevření a odběhla jsem do chodby.

„Fajn.. Vezmi sebou i toho malýho.“ Zasmál se.

„Myslíš Jimmyho?“ usmála jsem se taky a koukla jsem se směrem do obýváku, kde zrovna probíhala polštářová bitva.

„Jo asi jo..“ zasmál se znovu.

„Tak fajn.. Víš kde bydlím?“ prohrábla jsem si vlasy. 

„Ehm.. Ne.“ Zasmál se a já s ním.

„Máš jít snídat..“ objevil se ve dveřích Niall.

Ignorovala jsem ho.

„Pošlu ti to do esemesky ano?“ snažila jsem se ignorovat dětinské poznámky mého bratra.

„Tak jo..“ odpověděl.

„Kam vůbec jedeme?“ zeptala jsem se a odháněla od sebe Nialla, který mě neustále šťouchal do boku.

„Ještě nevím.. Dozvíš se.. Tak zatím ahoj“ usmál se.

„Ahoj“ rozloučila jsem se a zavěsila jsem.

 „Zabiju tě!!“ zakřičela jsem a rozběhla se po Niallovi, který už byl samozřejmě v trapu.

Vyběhl ven. Opravdu mu muselo hrábnout, protože včera napadl snad metr sněhu. Nazula jsem si sněhule a vydala se za ním.

Měla jsem na sobě jen Niallovo tričko a sněhule, které mi sahaly ke kolenům. Stejně Niall. Byl v trenkách a měl jen boty.

Vylezla jsem ven a schytala jsem kouli do obličeje. Naštvaně jsem se zamračila a začala ho bombardovat sněhem. Když schytal kouli přímo do obličeje, naštvaně se ke mně rozběhl a schodil mě do sněhu.

Byla mi opravdu zima, ale v tuhle chvíli jsem to nevnímala.

Leželi jsme vedle sebe ve sněhu a smáli se jako pominutí.

„Je mi zima.“ Pronesla jsem a vstala.

Podala jsem Niallovi ruku a pomohla mu vstát ze sněhu.

„Zbláznili jste se?!“ křikla po nás máma, když jsme oba dva mokří došli do kuchyně.

„To on“ ukázala jsem na Nialla a se smíchem si prohrábla vlasy. Niall jen nevinně mykl rameny a zasedl vedle mě.

„Vůbec nemáte rozum!! Nechápu jak vy dva můžete vychovávat děti! Oni si z vás mají brát příklad, ne vy z nich!“ začala na nás naštvaně křičet. My s Niallem jsme vedle sebe jen mlčky seděli. Vždycky je to takhle, když uděláme nějakou šílenou věc.

„Opravdu nemáte rozum! Nechápu po kom jste! Budete nemocní! Je tam strašná zima a vy se jdete nahatí koulovat.“ Pokračovala.

Koukla jsem se na Nialla a on na mě. Každou chvíli vyprskne smíchy, poznám to na něm. Bouchla jsem ho pod stolem do kolene.

Máma se otočila a zakroutila hlavou.

„Kolik vám jako je?!“ zamračila se znovu.

„Běžte se převléct a neseďte tady v těch mokrých… Neseďte tady a běžte!“ křikla a my jsme se poslušně rozběhli na horu obléct.

 --------------------------------------------------

Je tady další část! :)

Je zase celá s Niallem !! :O :DD
Doufám že vám to nevadí .. -__- :DD ♥ :33

Další část už bude s Louisem :)

Jiank chci strašně moc, moc poděkovat za ty úžasné komentáře!!!! ♥ ♥

Kdyby jste viděli můj výraz, myslela jsem, že se zblázním, jakou jsem měla radost!!!! ♥ ♥ :33

Takže vás znovu prosím! :)

Zanechte VOTE a KOMENTÁŘ pokud se vám část líbila, opravdu moc to pro mě znamená :)) .

A poslední věc :)

Zítra s částí na 100% nepočítejte, protože můj brácha slaví narozeniny .. :) Takže to nestíhám.. :) ♥ :(

Díky!! ♥

Anettexox

Ordinary life ×Louis Tomlinson CZ×Kde žijí příběhy. Začni objevovat