O MĚSÍC POZDĚJI
„Nialle?!“ křikla jsem, když jsem uslyšela jak bouchly dveře.
„El?!“ odpověděl se smíchem. Vím, že si ze mě bude zase dělat srandu.
Protočila jsme očima a seběhla dolů po schodech. Právě přišel společně s Laurou a s dětmi. Já tady byla sama a čekala na něj.
Zůstávám na víkend tady. Tady u rodičů. Řekli jsme si, že takovýhle víkend už jsme neměli hodně dlouho. Bylo to takové normální, že jsem byla skoro každý víkend s Jimmym tady, ale od té doby co jsme s Louisem, jsem spíš s ním. No tenhle víkend má moc práce a tak jsme se rozhodli, že si uděláme rodinný víkend. Prostě nic složitého.
„Kde máš Jimmyho?“ zeptal se mě.
„Adam by ho měl přivézt každou chvíli“ mykla jsem rameny.
Je u něj, protože ve školce měli prázdniny.
„Jedeme nakoupit věci na grilování.. Jedeš taky?“ koukl na mě Niall po chvíli.
„Jo- Ale ne.. Já musím čekat tady a- kdo pohlídá děti?“ napadlo mě najednou.
„Já. Jeďte sami.. Sice mě to vážně mrzí, že nemůžu jet s vámi, ale já to nějak skousnu“ sehrál dramatickou scénkou a my s Laurou jsme se zasmáli.
„Dobře, dobře..“ zasmála jsem se a nasadila si boty.
„Ale řídí Laura“ dodal Niall.
„No jo“ protočila jsem očima.
„Seznam máte?“ položil další otázku.
„Ano mami, máme“ protočila oči tentokrát i Laura.
„Tak sorry, že se starám“ zamračil se na nás.
Laura se otočila a věnovala mu letmou pusu na rozloučenou. Usmál se na ni a plácnul ji po zadku.
Nasedla jsem na místo spolujezdce a zapnula si bezpečnostní pás, zatím co ona nastartovala.
„Kde je Louis?“ zeptala se mě po chvíli ticha.
„Má práci.“ Usmála jsem se na ni.
„Jak se ti bydlí u Nialla?“ dodala jsem ještě, abych udržela konverzaci mezi mnou a ní.
„Je to- Super.. On je skvělej, děti jsou skvělé.. Miluju to. Tvoji rodiče jsou úplně v pohodě.. Je to zvláštní..“ začala se rozplývat.
„Co je zvláštní?“ nechápavě jsem se na ni podívala.
„Nevím.. Známe se od střední. My dvě.. Nialla znám taky dlouho.. A nic. A najednou. Jsme spolu“ zasmála se.
Mykla jsem rameny a usmála se. Rozepnula jsem si pás a vystoupila z auta.
Nechápavě jsem se koukala před sebe. Není to-?! Ale samozřejmě že je! Říkal že bud mimo Londýn.. Co dělá jeho auto tady?.. Možná ho jen nikomu půjčil?
Ne, třeba to není jeho.
Ale samozřejmě je!
Hlavně se uklidni Elizabeth.
„Něco se děje?“ koukla na mě Laura.
„Co? Ne… Všechno je v pohodě“ ne moc upřímně jsem se na ni usmála a následovala ji dovnitř.
Celou tu dobu, jsem se rozhlížela a modlila se, ať ho nevidím.. Ať to není jeho auto! Prosím.
Stáli jsme frontu u pokladny a já už si málem oddychla, že to byl jen planý poplach.
