O DVA MĚSÍCE POZDĚJI
***POHLED LOUIS***
„Děláš už si ze mě prdel že jo?!“ křikl na mě Harry. Sklopil jsem pohled na zem.
„Sliboval jsi mi, že jí to řekneš!!“ křikl znovu.
„Nejde to! Zranilo by
jí to víc než si myslíš!“ křikl jsem na zpět.
„No tak to si teda piš.“ Odsekl a zasedl zpátky za svůj stůl.
„Harry co mám dělat?“ smutně jsem se na něj kouknul a zasedl na židli naproti němu.
„Nevím. Měl si jí to říct rovnou. Ne jí lhát.“ Zamračil se na mě.
Povzdechl jsem si a nervózně si začal hrát s prsty.
„Nebyla k tomu vhodná příležitost.“ Pípl jsem.
„Jo jasně.. Jsi s ní skoro pořád! Tolikrát jsem jí kvůli tomu uvolnil, ale ty ses na to vysral! Neříkej, že na to nebyl vhodná situace Louisi! Nevěřím ti.“ Zamračil se.
„Tobě se to říká, kurva..“ sykl jsem.
„Já bych tohle nikdy neudělal. Nikdy bych jí neublížil!“ znovu na mě křikl.
„Prosím..“ hlesl jsem. Potřebuji od něj pomoc a ne to, aby mě tady poučoval, jak špatnou věc jsem vlastně udělal. Jsem si toho totiž vědom sám i bez Harryho.
„Já-Já nevím kurva!“ nervózně si prohrábl vlasy a soucitně se na mě podíval.
„Mám se pokusit já?“ zeptal se po chvíli.
„Blázníš?! Zabila by nás oba.“ Zakroutil jsem hlavou.
„Jestli tohle někdy praskne, tak jsem v tom stejně s tebou, takže ..“ mykl rameny.
„Co jí to prostě normálně říct? Omluvit se?“ navrhl po další chvíli.
„Jsem si jistý, že na tohle omluva stačit nebude..“ povzdechl jsem si.
„Ne vážně… Dám ti ještě víkend. Někam jí vezmi a .. Prostě jí to řekni“ koukl na mě.
„To se mi nezdá“ povzdechl jsem si.
„Tak já nevím..“ povzdechl si taky.
„Už tě seznámila s rodiči?“ koukl na mě.
„Ne. Proč?“ nechápavě jsem se na něj zamračil.
„Nevím..“ mykl rameny.
Jak ho může napadnout zrovna tohle?!
„Bojím se, že stejně něco tuší..“ nervózně jsem začal klepat nohou.
„Jak by mohla?“ nadzvedl obočí.
„Nevím..“ mykl jsem rameny.
„Proč jsi se s ní vlastně nerozešel?!“ křikl najednou.
„Jak asi?! Kde bych asi hledal práci?! Nevíš?!“ zamračil jsem se na něj.
„Louisi, kurva stejně to jednou budeš muset udělat! Nechápu, že skáčeš tak, jak si píská ona a její fotr.“ Hnusně se na mě podíval.
„Co mi jinýho zbývalo Harry?! Byl jsem na mizině! Nenávidím je oba, ale co jsme měl dělat?! Ještě teď, když mi začal vyhrožovat a ona začala chlastat?!“ křikl jsem na něj. Vůbec nic o tom neví.
„Ona chlastá?! Věděl jsem že je to kráva, ale že až taková, to by mě nikdy nenapadlo. Je mi tě upřímně líto.“ Zakroutil hlavou a při tom se mračil.
„Nepotřebuju tvůj soucit Harry, potřebuji pomoc.“ Odsekl jsem mu.
„Jo já- já vím…. Ale nevím..“ zakoktal se.
„Jsem v pěkný prdeli.“ Promnul jsem si obličej a zkonstatoval celou situaci.
-----------------------------------------------------------------------------------------
Máme tady poměrně kratší díl, ale i tak si myslím, že jste z něho zmatení? :DDD
Asi jo..
No takže s další částí počítejte ve čtvrtek.. :)
Docela mě mrzí, že jsem ztratila nějaké čtenáře... Nevím proč.. Píšu pořád stejnou formou.. A já nevím prostě..
Už se vám to nelíbí? :((
Děkuju za 3,3K přečtení!! ♥
Myslím, že je to všechno.. :)
Díky
Anettexox
